Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 32 bajtů ,  před 5 lety
wiki odkazy
15. května [[1971]] oznámil Sádát takzvanou Nápravnou revoluci<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 74 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>, kterou chtěl očistit vládu, politické a bezpečnostní orgány od fanatického Násirismu. Sádát podporoval vznik islamistického hnutí, které bylo za vlády jeho předchůdce zakázáno. Ve víře, že islamisté budou společensky konzervativní, jim dal výměnou za politickou podporu značnou “kulturní a ideologickou autonomii”.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Jihad: the trail of political Islam| vydavatel = Belknap Press | rok = 2002 | počet stran = 464 | strany = 83 | isbn = 978-0674008779}} {{en}}</ref>
 
V roce 1971, rok po ukončení [[Opotřebovací válka|Opotřebovací války]], podpořil Sádát mírové návrhy [[Organizace spojených národů]], která navrhovala uzavření míru mezi Egyptem a Izraelem s tím, že se hranice mezi účastníky konfliktu vrátí před červen [[1967]], kdy válka začala. Tato mírová iniciativa se však nezdařila, neboť Izrael ani [[Spojené státy americké]] tyto podmínky neakceptovaly.
 
=== Jomkipurská válka ===
[[Soubor:Sadat and Begin clean3.jpg|thumb|right|250px|Prezident Sádát a izraelský premiér Menachem Begin před americkým kongresem, během něhož americký prezident Jimmy Carter oznámil výsledky dohod z Camp Davidu]]
[[Soubor:Anwar Sadat greets Ezer Weizman 9-7-78.gif|thumb|right|250px|Sádát společně s&nbsp;izraelským ministrem obrany [[Ezer Weizman]]em]]
Egyptsko-izraelská mírová smlouva byla podepsána Anvarem Sádátem a izraelským premiérem Menachem Beginem 26.&nbsp;března 1979 v&nbsp;americkém [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. Podpisu této smlouvy předcházela řada jednání známých jako [[Dohody z Camp Davidu]], kterých se kromě egyptské a izraelské strany účastnil i americký prezident [[Jimmy Carter]]. Za vytvoření dohody získali Sádát a Begin v roce [[1978]] [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]].
 
Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v&nbsp;roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod [[Tiranská úžina|Tiranské úžině]] a [[Akabský záliv|Akabskému zálivu]]. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. [[Izrael]] se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25.&nbsp;dubna [[1982]].
 
Smlouva, která získala podporu mezi Egypťany, extrémně pobouřila celý arabský svět, zejména muslimy.<ref>{{citace monografie | jméno = P.J. | příjmení = Vatikiotis | titul = The History of Modern Egypt: From Muhammad Ali to Mubarak | vydavatel = Johns Hopkins University | vydání = 4 | rok = 1991 | místo = Baltimore | počet stran = 560 | strany = 443 | isbn = 0-8018-4214-X}} {{en}}</ref> Jeho předchůdce Gamál Násir vytvořil z Egypta ikonu arabského nacionalismu. Jeho ideologie tak byla po válce v&nbsp;roce [[1973]] odstavena na vedlejší kolej. Sádátovo podepsání mírové smlouvy mnoho ne-egyptských Arabů chápalo jako postavení egyptských zájmů před zájmy arabské, čímž se odklonil od Násirovi snahy o&nbsp;[[panarabismus]] a vize jednotného arabského státu.<ref name="nytimes">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1225.html | titul=Anwar el-Sadat, the Daring Arab Pioneer of Peace with Israel | vydavatel= The New York Times | datum přístupu=2007-09-16}} {{en}}</ref> Mnozí Arabové rovněž považovali za zradu Sádátovu náklonnost ke Spojeným státům.
 
V roce 1979 [[Liga arabských států]] vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z&nbsp;důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z&nbsp;Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do [[Tunis]]u. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v&nbsp;roce [[1989]]. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.<ref name="nytimes" />
 
=== Sádátův vztah s íránským šáhem ===
Před islámskou revolucí, která proběhla v [[Írán]]u v roce [[1979]], byl vztah mezi [[Teherán]]em a Káhirou velmi přátelský. Íránský [[Šáhanšáh|šáh]] [[Muhammad Rezá Pahlaví]] oslovoval Sádáta “drahý bratře”. Pahlavího první manželkou byla egyptská princezna Fawzia, nejstarší dcera egyptského sultána a později krále [[Fuad I.|Fuada I.]] Po íránském převratu strávil Pahlaví zbytek svého života v exilu v Egyptě. Když v roce [[1980]] zemřel, zařídil mu Sádát statní pohřeb a nechal ho pohřbít v káhirské [[Mešita Al-Rifa'i|mešitě Al-Rifa'i]], kde byl dříve pochován například [[chediv]] [[Ismaíl I. Paša|Ismaíl I.]] a všichni jeho nástupci až do roku 1914.
 
=== Atentát ===
6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch [[operace Badr]] v Jomkipurské válce. Během této akce Egypt překročil Suezský průplav a prolomil izraelskou Bar Levovu linii. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa [[Koptská pravoslavná církev|koptské pravoslavné církve]]. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce [[Husní Mubárak|Husního Mubáraka]], irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků.
 
Skupina atentátníků byla vedena poručíkem [[Chálid Islambulí|Chálídem Islambulím]]. Islambulí následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. [[Poprava zastřelením]] proběhla v dubnu [[1982]].
 
== Po smrti ==
Během procesu s Chálídem Islambulím bylo obžalováno více než 300 islámských radikálů. Mezi obžalovanými se nacházeli například [[Ajmán Zavahrí]], [[Omar Abdel-Rahman]], který údajně uvalil na Sádáta [[Fatva|fatvu]], či [[Abdul-Hamid Kišk]].
 
V roce [[2001]] byl o něm v Egyptě natočen film ''Ájam as-Sádát'' (''Dny as-Sádáta'').
 
== Odkazy ==
Anonymní uživatel