John Polkinghorne: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m navbox |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 33:
Polkinghorne byl členem etické komise ''British Medical Association'' (asociace britských lékařů), [[Doktrína|doktrinální]] komise generálního synodu [[Anglikánská církev|anglikánské církve]] a ''Human Genetics Commission'', britského uskupení zabývajícího se etickými a sociálními aspekty [[genetika|genetiky]]. Je stále členem ''Queens‘ College'' a po deset let kanovnickým [[teologie|teologem]] [[Liverpoolská katedrála|Liverpoolské katedrály]]. Je zakládajícím členem ''[[Society of Ordained Scientists]]'' (Společnost vysvěcených vědců) a také ''[[International Society for Science and Religion]]'' (Mezinárodní společnost pro vědu a náboženství), které byl prvním předsedou. Polkinghorne byl vybrán jako přednášející pro prestižní [[Giffordovy přednášky]] v letech [[1993]]-[[1994]], které později publikoval jako ''The Faith of a Physicist'' (Víra fyzika). Má své vlastní oficiální webové stránky, které obsahují i sekci otázek a odpovědí, kde mu mohou lidé z celého světa klást otázky týkající se vědy a náboženství.
V roce [[2006]], v
Je jedním z vedoucích psychologické a náboženské výzkumné skupiny na Cambridgeské universitě.
==Filosofické pohledy==
Polkinghorne popisuje svůj pohled na svět jako [[kritický realismus]] a zastává existenci jednoho světa, kde věda a náboženství zkoumají různé aspekty stejné skutečnosti. Z důvodu velmi obtížné eliminace vnějších vlivů při vědeckých experimentech se domnívá, že jsou velmi neobvyklé vzhledem k tomu, co se děje v přírodě. Domnívá se, že mechanický výklad světa, jak pokračuje od [[Pierre Simon de Laplace|Laplace]] k [[Richard Dawkins|Richardu Dawkinsovi]], by měl být nahrazen porozuměním toho, že většina přírody je spíše mlhavá (cloud-like) než naprosto přesná (clock-like). Polkinghorne také oceňuje myšlenku těla a duše jako
Nicméně Polkinghorne nemá úplně neproblematickou víru. Tvrdí, že se mu někdy [[křesťanství]] zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda, ale když ho tento druh myšlenek napadá, říká sám sobě ‚Dobře tedy, popři to‘ a ví, že je to něco, co nikdy nemůže udělat.
|