Wikipedie

Glenn Miller: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m sjednocení infoboxů, image/file → soubor
m úpravy
Řádek 22:
| významný nástroj = [[pozoun]]
}}
'''Alton Glenn Miller''' ([[1. březen|1. března]] [[1904]], [[Clarinda]], [[Iowa]] – zřejmě [[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]]), byl [[Spojené státy americké|americký]] [[jazz]]ový hudebník, kapelník a trombonista, pozdější významný [[kapelník]] [[big band]]u [[Swing (hudba)|swingové]] éry. Mezi lety [[1939]] a [[1942]] byly jeho desky jedněmi z nejlépe prodávaných. Mezi Millerovy nejznámější nahrávky patří [[jazzový standard|jazzové standardy]] ''In the Mood'', ''Tuxedo Junction'', ''[[Chattanooga Choo Choo]]'', ''Měsíční serenáda'', ''Little Brown Jug'', ''American Patrol'', ''Elmer's Tune'', ''A String Of Pearls'' a ''Pennsylvania 6-5000''.<ref>http://www.glennmillerorchestra.com/history.html (en)</ref> Jeho [[letoun]] zmizel beze stop během [[Druhá světová válka|2. &nbsp;světové války]] za špatného počasí při letu do [[Francie]], kam jel bavit americké vojáky. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
 
== Životopis ==
 
=== Začátky ===
Narodil se v Clarindě v [[Iowa|Iowě]] [[1. březen|1. března]] [[1904]] jako syn Mattie Lou a Lewise Elmera Millera.<ref>[http://www.freeinfosociety.com/site.php?postnum=732 The Free Information Society: Glenn Miller Biography (en)]</ref><ref>[http://www.glennmiller.org/history.htm Glenn Miller History (en)<!-- Bot generated title -->]</ref> Na základní školu chodil v North Platte v [[Nebraska|Nebrasce]]. V roce 1915 se jeho rodina přestěhovala do Grant City v [[Missouri]]. Někdy v té době dostal svůj první [[pozoun]] a hrál pak v městském [[orchestr]]u. V roce 1918 se rodina stěhovala znovu, tentokrát do Fort Morganu v [[Colorado|Coloradu]], kde navštěvoval střední školu. Během posledního ročníku se velmi zajímatzajímal o nový hudební styl, kterému se říkalo "dance band music". Tato hudba se mu líbila natolik, že se spolu s několika svými spolužáky rozhodl postavitzaložit vlastní kapelu. V té době v roce [[1921]] [[Maturita|odmaturoval]] a rozhodl se, že jako hudebníkse bude živit jako hudebník.<ref name="millerhistory">[http://www.glennmiller.org/history.htm Glennmiller.org]</ref>
 
V roce [[1923]] začal studovat na [[University of Colorado at Boulder]], kde se připojil k fraternitě Sigma Nu<ref>[http://oregonstate.edu/groups/sigmanu/about/famous-sigma-nu/ Famous Sigma Nu’s (en)]</ref>, ale většinu svého času trávil mimo školu, chozením po konkurzech a hraním koncertů, které se mu podařilo sehnat, z nich za zmínku stojí především skupina Boyda Sentera v [[Denver]]u. Tři z pěti zkoušek v semestru však neudělal, školu musel opustit a rozhodl se soustředit na svou kariéru profesionálního muzikanta. Později studoval komponistickou Schillingerovu techniku u Josepha Schillingera<ref>[http://www.theschillingerschoolofmusic.org/biog.php The Schillinger School of Music (en)]</ref>, který prý pomohl Millerovi stvořit tzv. "Millerův zvuk", a pod jehož silným vlivem sám složil to, co se mělo stát jeho poznávací znělkou, "Měsíční serenáda."<ref>[http://www.schillingersystem.com/whois.htm Who is Joseph Schillinger? (en)]</ref>
 
V roce [[1926]] odjel na [[turné]] s několika skupinami a dostal dobré místo u skupiny Bena Pollacka v [[Los Angeles]]. Během práce u Pollacka měl možnost napsat několik svých vlastních hudebních aranžmá. V roce 1928, kdy band přijel do [[New York]]u, nechal poslat pro svou univerzitní lásku, Helen Burgerovou, kterou si následně vzal. V roce 1930 byl členem orchestru Reda Nicholse a díky němu hrál v [[Orchestřiště|orchestřišti]] dvou představení na [[Broadway]]i, ''Strike Up the Band'' a ''Girl Crazy''. Mezi jeho spoluhráče patřili [[Benny Goodman]] a [[Gene Krupa]]. "Tam souhlasili, že Miller není víc než průměrným hráčem na pozón."<ref>[http://www.sonybmg.de/artists2.php?iA=4&artist=6763 Sony/BMG Glenn Miller Biography (en)]</ref> Navzdory tomu se mu ve 20. letech a na začátku 30. mu podařilo vydělávat si jako [[pozoun]]ista na volné noze v několika kapelách. V listopadu [[1929]] jej najmul originální zpěvák jménem Red McKenzie pro své dvě desky, které jsou nyní považovány za jazzovou klasiku: "Hello, Lola" a "If I Could Be With You One Hour Tonight". "Nejenže byly [dvě písně, které nahrál Miller] považovány za velká hudební díla, ale také se staly jedním z průlomů v tom, že běloši hrají dohromady s černochy." [<ref>Simon, str. 55]</ref> Krom Glenna tam byl klarinetista Pee Wee Russell, kytarista Eddie Condon, bubeník Gene Krupa a Coleman Hawkins na tenor saxofon.<ref>[http://www.jazzsight.com/jazzsightprofiles.html ''Who was Glenn Miller?'' Jazzsight Profiles (en)]</ref>
 
V polovině 30. let také pracoval jako pozounista a aranžér u The Dorsey Brothers, osudem pronásledovaného orchestru.<ref>Simon, George T., ''Glenn Miller and His Orchestra'', De Capo Press, 1980. ISBN 0-306-80129-9. str. 65-6 (en)</ref> V roce 1935 dal dohromady americký orchestr pro britského šéfa bandu Raye Noblea<ref>Simon, str. 66</ref>, sestavil aranžmá pro hlavní klarinet [[klarinet]] se čtyřmi [[saxofon]]y, které se nakonec stalo klíčovou hudební melodií jeho vlastního big bandu. Mezi členy jeho Noble bandu byli budoucí vedoucí bandu [[Claude Thornhill]], [[Bud Freeman]] anebo [[Charlie Spivak]].<ref name="albertsonc">Albertson, Chris, ''Major Glenn Miller and the Army Air Force Band, 1943-1944'', Bluebird/RCA, 1987. Liner notes (en)</ref>
 
Sestavil několik hudebních aranžmá, než postavil prvnízaložil svůj první vlastní band v roce [[1937]]. Tomu se ale nepodařilo výrazně se odlišit od jiných podobných kapel své éry a nakonec se rozpadl. [[Benny Goodman]] v roce [[1976]] řekl: "Na konci roku 1937, než se zpopularizoval jeho band stal populárním, jsme oba hráli v [[Dallas]]u. Glenn byl hodně deprimovaný a přišel mne navštívit. Ptal se mě: 'Co mám dělat? Jak to zvládáš ty?' Já mu řekl: 'Ani nevím, Glenne. prostěProstě u toho musíš zůstat."<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.tuxjunction.net/glennmiller.htm | titul=Music in the Miller Mood| autor= Spink, George (en)}}</ref>
 
=== Úspěšná léta 1938 - 1942 ===
Znechuceně se vrátil do [[New York]]u. uvědomovalUvědomoval si, že potřeboval vymyslet zcela jedinečný zvuk a rozhodl se, že [[klarinet]] bude hrát melodickou linku spolu s [[tenorsaxofon]]em na stejnou notu a ladit v jedinéjedné oktávě se třemi dalšími [[saxofon]]y. [[George Simon]] pro něj objevil saxofonistu jménem, [[Wilbur Schwartz|Wilbura Schwartze]], kterého najal, ale namísto saxofonu jej nechal hrát hlavní klarinet. "Willieho tón a způsob hry, plný a bohatý, se tak lišil, že nikdo z Millerových pozdějších napodobitelů nedokázal přesně reprodukovat Millerův zvuk." [<ref>Simon, str. 122]</ref> Se svou novátorskou zvukovou kombinací slavil jeho band úspěchy. Nebyl prvním, kdo podobný styl zkoušel, ale dovedl ho k největší dokonalosti a učinil z něj klíčzáklad celého svého [[repertoár]]u.
 
V září [[1938]] Orchestr Glenna Millera začal nahrávat u pobočky RCA Victor Bluebird Records.<ref>Simon, pagestr. 143</ref> Na jaře [[1939]] měl štěstí se štací u Meadowbrook Ballroom v Cedar Grove v [[New Jersey]] a ještě více v kasinu Glen Island v New Rochelle v New Yorku. Představeními v Glen Islandu začala hvězda bandu stoupat a orchestr se postuně stal velmi oblíbeným.<ref>Simon, str. 170</ref> V roce 1939 časopis ''[[Time]]'' poznamenal: "ZGlenn těchMiller připisuje svůj vzestup jukeboxům… Z 12 až 24 desek v každém z dnešních 300 tisíc jukeboxů v USA jsou obvykle dvadvě až šest od Glenna Millera."<ref>{{Citace periodika | titul =New King | vydavatel =''Time Magazine'' | datum vydání= 1939-11-27| url =http://web.archive.org/web/20110219072625/http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,762896,00.html}}</ref> Byly to rekordně populární nahrávky jako "Tuxedo Junction", která se prodala během prvního týdne v 115,000 kopiích.<ref>[http://glennmillerorchestra.com/ Glennmillerorchestra.com] (en)</ref> Úspěch roku 1935 vyvrcholil koncertem Millerova bandu v [[Carnegie Hall]] [[6. říjen|6. října]], kam publikum přitáhli i Paul Whiteman, Benny Goodman, a Fred Waring.<ref>Simon, str. 91 (en)</ref>
V letech [[1939]] až [[1942]] Orchestr Glenna Millera třikrát týdně účinkoval v reklamě na cigarety Chesterfield.<ref>Simon, str. 197, 314</ref> [[10. únor]]a [[1942]], RCA Victor Millereovi věnoval první [[Zlatá deska|zlatou desku]] za "Chattanooga Choo-Choo",<ref>Miller, Glenn, ''A Legendary Performer'', RCA, 1939/1991 (en)</ref> "Chattanooga Choo Choo"kterou hrál Millerův orchestr se svými zpěváky Gordonem "Texem" Benekem, Paulou Kelly a vokální skupinou The Modernaires.<ref>http://www.themodernaires.com/bio.html (en)</ref> Mezi další zpěváky orchestru patřilpatřili Marion Hutton<ref>http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B0DEFDA1338F931A25752C0A961948260 (/en)</ref>, Skip Nelson<ref>http://www.legacyrecordings.com/Glenn-Miller/Biography.aspx (en)</ref>, Ray Eberle<ref>http://rayeberle.com/ (en)</ref> a méně také Kay Starr<ref>http://members.tripod.com/~Kay_Starr/biography.html (en)</ref>, Ernie Caceres<ref>http://landing.com/profiles/caceres.htm (en)</ref>, Dorothy Claire<ref>http://www.parabrisas.com/d_claired.php (en)</ref> a Jack Lathrop.<ref>http://members.mailaka.net/bill/M.html</ref>
 
V roce 2004 basista Orchestru Glenna Millera Herman "Trigger" Alpert vysvětloval, proč byl band úspěšný: "Miller měl nejmuzikálnější puls Ameriky.[...] Věděl, co posluchačům udělá radost."<ref name="bigbandlibrary">[http://www.bigbandlibrary.com/glennmiller.html Big Band Library: Glenn Miller: "A Memorial, 1944-2004" ](en)</ref> Ačkoli byl masově populární, mnoho [[jazz]]ových kritiků té doby mělo zlé tušení a věřili, že nekončené zkoušky orchestru a na notu přesné hraní zmenšovalo [[radost]] a dobrý pocit z [[koncert]]ování.<ref>Simon, str. 241 (en)</ref> Také se domnívali, že Millerův typ swingu odsunul populární hudbu stranou od známých jazz bandů Bennyho Goodmana a Counta Basieho směrem ke komerčním novým instrumentálkám a vokálním číslům. Millera často kritizovali kvůli přílišné komerčnosti. Jeho reakcí na kritiku bylo: "Nechci jazz band".<ref name="albertsonc" />. Mnoho moderních jazzových kritiků dosud k němu chová podobnou [[Antipatie|antipatii]].<ref name="giddinsg">Giddins, Gary, [http://www.newyorker.com/archive/2004/05/31/040531crmu_music "Stride and Swing: The Enduring Appeal of Fats Waller and Glenn Miller."], The New Yorker, [[24. květen|24. května]] [[2004]]</ref> V článku, který napsal pro časopis ''The New Yorker'' Gary Giddins for v roce 2004, vyjádřil Giddins napsal domněnku, že tito raníranní kritici chybovali, když hudbu Glenna Millera očerňovali, a že populární [[názor]] té doby by se měl brát s větším odstupem. V článku se píše: "Miller vyvolával na pódiu i mimo pódium málo nadšení, ale jakmile band začal hrát svou znělku, diváci byli vyřízení: mačkali si hrdla, oči roztáli. Může se snad nějaká jiná nahrávka rovnat "Měsíční serenádě" ve schopnosti navození Pavlovova reflexu v tolika lidech na tak dlouho?"<ref name="giddinsg" />
Miller a jeho band účinkoval ve dvou [[hollywood]]ských filmech, ''Sun Valley Serenade'' z roku 1941 a ''Orchestra Wives'' z roku 1942, z nichž ve druhém zmíněném hrál Jackie Gleason jako basista skupiny. Miller trval na tom, že musí mít uvěřitelnévěrohodný dialogyscénář před tím, než se půjde před kamery společnosti [[Twentieth-Century Fox]]. Miller také požadoval, aby se orchestr stal nedílnou součástí příběhu a nevyskytl se pouze v nějaké bezvýznamné scéně. Už měl statuspostavení hvězdy a nyní vyžadoval zacházení jako s hvězdou, -kterého ase dostávalmu jedostávalo.<ref>Simon, str. 253, 295 (en)</ref>
 
=== The Army Air Force Band 1942-1944 ===
[[Soubor:GlennMillerBustBedford.JPG|right|thumb|[[Busta]] v Bedfordu, kde Miller hrál během [[Druhá světová válka|2. světové války]].]]
V roce 1942, na vrcholu své civilní kariéry se rozhodl, že by mohl lépe sloužit těm, kteří nosí uniformy tak, že se přihlásil do služeb [[Armáda USA|americké armády]]. Ve věku 38 let byl příliš starý na to, aby byl povolán k vojenské službě a tak nejdříve pracoval jako dobrovolník pro [[Námořnictvo USA]], ale řekli mu, že jeho služby nepotřebují. [<ref>Simon, str. 309-310]</ref> Poté v srpnu [[1942]] napsal brigádnímu generálovi Charlesu Youngovi. Přesvědčoval [[Letectvo Spojených států amerických|americké válečné letectvo]], aby jej přijalo a mohl tak jeho vlastními slovy " dostat na starost modernizovaný armádní band." [.<ref>Simon, str. 312]</ref> Když byl do armády přijat, jeho civilní orchestr sehrál svůj poslední [[koncert]] v Passaicu v [[New Jersey]] [[27. září]] [[1942]].<ref name="millerhistory" />
 
Zpočátku sloužil jako [[důstojník]]-asistent zvláštních služeb v Jihovýchodním výcvikovém centru letectva na letecké základně Maxwell v [[Alabama|alabamském]] [[Montgomery (Alabamama)|MotcomeryMontgomery]]. Hrál na trombón u Rhythmaires, patnáctičlenné taneční skupině jak v Mongtomery tak v armádních klubech a rekreačních sálech v Maxwellu. Objevil se také na rádiové stanici WAPI v alabamském Birminghamu a rádiu WSFA v Montgomery při propagaci činnosti civilistek pracujících jako letečtí mechanici, které byly zaměstnány v Maxwellu. V červenci 1943 dostal v New Yorku svůj pravidelný pořad v rádiu, jehož úspěchy u rekrutů vedly k povolení, aby sestavil svůj padesátičlenný Orchestr armádního letectva (Army Air Force Band, AAF) a ke společnému odletu do [[Anglie]] v létě [[1944]], kde sehrálabsolvoval 800 představení.<ref>[http://aupress.au.af.mil/Books/Benton/Benton.pdf Benton, Jeffrey C. (1999). ''They Served Here: Thirty-Three Maxwell Men''], "Glenn Miller", ppstr. 37-38. Air University Press.</ref>
 
Zpočátku sestavil velkou pochodovou kapelu, která měla být srdcem sítě vojenských orchestrů, ale jeho pokusy o modernizaci vojenské hudby se setkaly s odporem tradičně smýšlejících [[důstojník]]ů z povolání. Jedním příkladem je jeho aranžmá "St. Louis Blues March", které zkombinovalo [[blues]] a [[jazz]] s tradičním [[Vojenský pochod|vojenským pochodem]]. Bylo nahráno [[29. říjen|29. října]] [[1943]] ve studiu Victor studios v New Yorku.<ref name="bestof">Miller, Glenn, ''The Best of Glenn Miller and the Army Air Force Band'', RCA, 1987.</ref> Jeho ohromující inovace a jeho adaptace Sousových pochodů pro orchestr AAF podnítily časopis [[Time]], aby napsal, že tradicionalisty vojenské hudby naplnil hořkostí a znesvětil krále pochodů Johna Philipa Sousu. Časopis jej také kritizoval za to, že vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost a napsal, že armáda 'namísto chodidly hýbe svými boky.'"<ref name="stripes">[http://www.ftmeade.army.mil/museum/Archive_Stars_Part%201.html War Two: The Stars Wore Stripes]</ref> Ještě před Millerovou smrtí se však názor na něj změnil. Generál Jimmy Doolittle<ref>http://www.centennialofflight.gov/essay/Explorers_Record_Setters_and_Daredevils/doolittle/EX18.htm</ref> řekl: “[...]vedle dopisu z domova byla tato organizace nejlepším budovatelem morálky v European Theater of Operations.”<ref name="autogenerated1">http://www.airmenofnote.com/history/Introduction.htm</ref>
 
== Zmizení ==
[[Soubor:GlennMillerMonumentGroveStCemeteryNewHavenCT04152008.JPG|left|thumb|150px|Millerův pomník na hřbitově Grove Street v New Havenu v [[Connecticut]]u.]]
[[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]] měl Miller, nynítehdy již [[major]], letět ze [[Spojené království|Spojeného království]] do [[Paříž]]e hrát pro vojáky, kteří ji nedlouho předtím osvobodili. Jeho [[letoun]] odlétl ze základny RAF Twinwood Farm v Claphamu v hrabství [[Bedfordshire]] a zmizel nad [[Lamanšský průliv|kanálem La Manche]].<ref>Butcher, pagesstr. 203-205</ref> Jeho tělesné ostatky ani vrak jeho letounu (jednomotorový UC-64 Norseman) nebyly nikdy nalezeny.
 
Od doby, kdy před více než 65 lety zmizel, se objevilo nespočet teorií o tom, co se tehdy přihodilo. [[Buddy DeFranco]], jeden z poválečných vedoucích Orchestru Glenna Millera, životopisci Georgi T. Simonovi pověděl o mnoha z nich, které se dozvěděl, když band v 70. letech vedl. DeFranco řekl: „Kdybych měl všem těm teoriím uvěřit, bylo by nějakých dvanáct tisíc čtyři sta padesát osm lidí, kteří jej na jeho poslední let vyprovázeli!“<ref>Simon, pagestr. 446</ref>
 
Jeho letoun možná nad Lamanšským kanálem náhodou bombardovala [[Royal Air Force|RAF]] po nezdařeném náletu na [[Německo|německý]] Siegen. Stotřicetiosmi bombardovacím letounům typu Lancester docházelo palivo a před přistáním se nad předem určenou oblastí (podle stálého rozkazu) zbavovali přibližně 100 000 zápalných bomb.<ref>[http://www.bbc.co.uk/dna/h2g2/A2654822 The Mysterious Disappearance of Glenn Miller]</ref> V palubních denících navigátora RAF Freda Shawa je zaznamenáno, že viděl malé jednomotorové letadlo, které se nekontrolovaně ve spirále zřítilo do vody. Pokud by toto skutečně byl Millerův letoun, posádky RAF nenesly vinu za to, že se letadlo s Millerem na palubě ocitlo mimo kurz v oblasti určené ke svržení jejich munice. Další zdroj však tuto verzi zpochybňuje, přestože uznává její možnost, když cituje další členy posádek RAF, kteří cestovali ve stejné misi a kteří tvrdí, že tato oblast se nacházela v [[Severní moře|Severním moři]], což je pravděpodobnější lokace.<ref>[http://history.sandiego.edu/gen/filmnotes/glennmillerstory.html The Glenn Miller Story]</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.mboss.force9.co.uk/twinwood/roth/index.htm| titul=The Glenn Miller Mystery| autor= Roth, Howard}}</ref>
Řádek 66:
 
== Odkaz občanského bandu ==
Jeho pozůstalost v roce [[1946]] povolila zřízení oficiálního "bandu duchů" GlennGlenna Millera. Tento band vedl [[Tex Beneke]], předtím hlavní saxofonista a zpěvák civilního bandu. Vypadal podobně jako Army Air Force Band: měl velkou smyčcovou sekci.<ref>Simon, pagesstr. 437-39439</ref> Oficiální veřejná premiéra se uskutečnila v [[broadway]]ském Capitol Theatre, kde hrál tři týdny od [[24. leden|24. ledna]] 1946.<ref>Butcher, page 262</ref> Henry Mancini byl v orchestru klavíristou a také jedním z aranžérů.<ref>http://www.allaboutjazz.com/php/musician.php?id=9018</ref> Tento band hrál pro velká publika po celých Spojených státech včetně několika vystoupení v Hollywood Palladium v roce 1947, kde původní Millerův orchestr hrál v r. 1941.<ref>Simon, pagestr. 258</ref> Přestože se éra big bandů blížila ke konci, koncert Tex Beneke and Glenn Miller Orchestra v Palladiu měl rekordní počet 6,750 komprazních tanečníků.<ref>http://www.yehoodi.com/phpBB2/viewtopic.php?t=77180&highlight=&sid=8acca781834407e8c3d213a4b68874b8</ref> Do roku 1949 ekonomika přinutila orchestr zbavit se smyčcové sekce.<ref name="autogenerated4">Butcher, pagestr. 263</ref>
 
Tento band nahrával u RCA Victor přesně jako původní Millerovo těleso.<ref name="autogenerated4" /> Beneke se snažil o to, aby rozšířil typický Millerův zvuk, ale také aby dosáhl úspěchů pod vlastním jménem. To, co začalo jako "Glenn Miller Orchestra pod vedením Texe Benekeho", se nakonec stalo "Orchestrem Texe Benekeho". Do roku 1950 se cesty Benekeho a Millerovy pozůstalosti rozdělily.<ref>Simon, pagestr. 439</ref> Rozchod byl velmi rozhořčený a Beneke v současné době není Millerovou pozůstalostí uveden jako bývalý vedoucí Orchestru Glenna Miller.<ref>[http://www.glennmillerorchestra.com/former_leaders.html Glennmillerorchestra.com, Former leaders]</ref>
 
Když byl naživu, rozliční kapelníci, jako např. [[Bob Chester]], jeho styl napodobovali.<ref>[http://www.parabrisas.com/d_chesterb.php Solid!, Bob Chester biography/filmography]</ref> Do začátku 50. let znovu rozličné skupiny Millerův styl píšťal vedených klarinetem a tlumených trumpet kopírovaly, obzvláště [[Ralph Flanagan]],<ref>[http://www.bigbandlibrary.com/ralphflanagan.html Bigbandlibrary.com, Ralph Flanagan]</ref> Jerry Gray,<ref>[http://www.bigbandlibrary.com/jerrygray.html Bigbandlibrary.com, Jerry Gray]</ref> a Ray Anthony.<ref>[http://www.parabrisas.com/d_anthonyr.php Solid!, Ray Anthony biography/filmography]</ref> To vše spolu s úspěchem filmu ''The Glenn Miller Story'' z roku 1953,<ref name="autogenerated2">http://www.imdb.com/title/tt0047030/</ref> vedlo Millerovu pozůstalost k tomu, aby požádala Raye McKinleyho, aby převzal nový band.<ref name="autogenerated4" /> Tato skupina z roku 1956, ve které hrála mezi jinými taková esa jako klavírista Don Wilhite, je původní verzí současného ghost bandu, který dodnes jezdí turné po USA.<ref>[http://www.glennmillerorchestra.com/itinerary.html Glennmillerorchestra.com, Itinerary]</ref> Oficiální [[Orchestr Glenna Millera]] ve Spojených státech účinkuje v současnosti pod vedením Larryho O'Briena.<ref>http://www.glennmillerorchestra.com/larry.html</ref> Oficiálně uznávaný Glenn Miller Orchestra pro Spojené království byl na turné a nahrával s velkými [[úspěch]]y pod vedením Raye McVaye.<ref>http://www.bbc.co.uk/devon/stage/reviews/2004/glenn_miller.shtml</ref> Oficiální Orchestr Glenna Millera pro Evropu vedl od roku [[1990]] Wil Salden.<ref>http://www.glenn-miller.de/t3/index.php?id=33</ref>
 
== Odkaz Air Force Bandu ==
Kolem poloviny 40. let 20. století byl Army Force Band pod jeho vedením vyřazen ze služby a poslán zpět do USA. "Šéf Evropského divadle požádal Lina Arinsona, aby jako náhradu sestavil další band, a tak se zformoval 314." Podle zpěváka Tonyho Bennetta to byl přímým nástupcem orchestru letectva, který vedl Glenn Miller.<ref>Tony Bennett with Will Friedwald, ''The Good Life'', Pocket Books, New York, 1998. str. 71-75</ref> Odkaz Army Air Force Bandubandu Glenna Millera pokračoval s Airmen of Note, bandem patřícím pod letectvo Spojených států. Tento band byl vytvořen v roce [1950] z menších skupin při letecké základně Bolling ve Washingtonu D.C. a nadále hraje jazz pro leteckou komunitu i veřejnost.<ref name="autogenerated1"/>
 
== Post scriptum ==
V roce [[1953]] [[Anthony Mann]] natočil pro [[Universal Studios|Universal Pictures]] film ''The Glenn Miller Story'' s Jamesem Stewartem a June Allyson.<ref>http://www.csfd.cz/film/6416-glenn-miller-story-the/</ref> Tento zbeletrizovaný biografický film si získal velký úspěch a popularitu. Millerova matka o filmu řekla, že herec James Stewart 'nebyl tak pohledný jako můj syn'.<ref>George Thomas Simon. ''Glenn Miller and his Orchestra''. W.H.Allen/Virgin Books (1974). ISBN 0491015011</ref>
 
Vdova po Glennu Millerovi, Helen, zemřela v roce 1966.<ref>Simon, pagestr. 434</ref> Herb Miller, Millerův bratr, vedl ve Státech a Anglii svůj vlastní band až do závěrukonce 80. let.<ref>[http://nfo.net/usa/m3.html Big Bands Database Plus]</ref> Herbův syn John v tradici pokračuje vedením bandu, který hraje především hudbu Millerova stylu.<ref>[http://www.johnmillerorchestra.org.uk/cgi-bin/JohnMiller/index.html Johnmillerorchestra.org.uk]</ref>
 
Ve Spojených státech a Anglii existuje několik archivů věnovaných Glennu Millerovi. Na University of Colorado v Boulderu vede její archiv Glenna Millera Alan Cass, který mezi jinými zahrnuje originál rukopisu Millerovy hlavní znělky, "Měsíční serenády".<ref>http://www.colorado.edu/news/releases/2007/184.html</ref> V roce 2002 bylo na místě bývalého letiště RAF v anglickém Claphamu pro veřejnost otevřeno Muzeum Glenna Millera.<ref>[http://www.twinwoodairfield.co.uk/twinwood-airfield-glenn-miller.html#Twinwood-Airfield-Glenn-Miller Twinwood Airfield Museum. ''Glenn Miller'']</ref>
Řádek 84:
V roce 2003 Miller posmrtně obdržel cenu [[Grammy Award|Grammy]] za celoživotní přínos.<ref>[http://www.grammy.com/Recording_Academy/Awards/Lifetime_Awards/ Grammy.com, Lifetime Achievement Award list]</ref>
 
Celá produkce sponzorovaných pořadů pro rádio, které natočil ve letech [[1939]] až [[1942]], byla natočena organizací Glenna Millera na acetátové disky (= desky vznikající během nahrávání gramofonových desek).<ref>Simon, pagesstr. 200-1201</ref> V 50. letech a později RCA-Victor distribuoval mnoho z nich na dlouhohrajících deskách a CD. Značný počet nahrávek různých skupin vedených Glennem Millerem téměř vždy produkuje Sony/BMG Music a Universal Music Group, nástupci studií RCA-Victor, Bluebird, Columbia a Decca. Glenn Miller zůstává jedním z nejslavnějších a nejznámějších jmen éry big bandů let [[1935]] až [[1945]].
 
== Vybraná diskografie ==
Řádek 116:
 
== Vybraní členové bandů ==
Glenn Miller povětšinou pracoval s výjimečně talentovanými muži a ženami. Mnoho z Millerových hudebníků po druhé světové válce prošlo studiovýmistudiovou i koncertnímikoncertní kariérou v Hollywoodu a New Yorku:
 
* Billy May, trumpetista a aranžér občanského bandu [<ref>Simon, str. 231-255]</ref>, se stal velmi vyhledávaným aranžérem a vedoucím studiových orchestrů, který do New Yorku odešel spolu s dalšími zpěváky poválečné éry - s [[Frank Sinatra|Frankem Sinatrou]],<ref>http://www.spaceagepop.com/may.htm</ref> Rosemary Clooney,<ref name="autogenerated3">http://community.mcckc.edu/crosby/discog4.htm</ref> Anitou O'Day<ref>http://www.anitaoday.com/coleporter.html</ref> a Bingem Crosbym.<ref name="autogenerated3"/>
 
* Kornetista Bobby Hackett hrál sóla na Millerově "A String of Pearls" v roce 1941<ref>http://landing.com/profiles/hackett.htm</ref> a jeho pověst později jen kvetla.<ref>[http://www.libertyhall.com/bobby.html Bobby Hackett: Accomplished musician with a beautiful sound]</ref> Hackett pak začal spolupracovat s Jackiem Gleasonem a Dizzym Gillespiem.<ref>[http://www.spaceagepop.com/hackett.htm Space Age Music Maker, Bobby Hackett]</ref>
Řádek 126:
* Kay Starr se stala jednou z nejoblíbenějších populárních zpěvaček poválečného období; kariéru odstartovala u Glenna Millera v roce 1939 nahrávkou obou stran, "Baby Me" a "Love With a Capital You".<ref>[http://members.tripod.com/~Kay_Starr/biography.html Who is Kay Starr?: A short biography]</ref>
 
Někteří ze členů bandu Army Air Force udělali kariéru ve vážné hudbě, dva z nichžnich jsou:
 
* Norman Leyden, aranžér Army Air Force Bandu<ref>http://www.imdb.com/name/nm0508024/bio</ref>, se později stal význačným aranžérem v New Yorku, který mj. komponoval aranžmá pro Sarah Vaughan.<ref>[http://www.michaelminn.com/index.php?vaughan Inspired from Leslie Gourse's biography of Sarah Vaughan]</ref> Jeho dlouhá kariéra vyvrcholila vysoce hodnocenou prací pro Oregon Symphony, už jako nositel vyznamenání zástupce dirigenta.<ref>[http://www.orsymphony.org/news/0304/0227_PO6_miller.html Oregon Symphony News Release, February 27, 2004 ]</ref><ref>[http://www.bigbandlibrary.com/glennmillerparttwo.html Bigbandlibrary.com: Glenn Miller: "A Dream Band"]</ref>
 
* Mel Powell (1923-1998), byl klavíristou a jedním z aranžérů v Army Air Force Bandu Glenna Millera. Jedním z jeho aranžmá je i "Pearls on Velvet". Gary Giddins glosuje "překvapující provedení 'Mission to Moscow' [Millerova] Army Air Force BanduBandu”.”<ref>http://www.newyorker.com/archive/2004/05/31/040531crmu_music</ref> "Mission to Moscow" aranžoval Mel Powell, bývalý klavírista orchestru Bennyho Goodmana, než narukoval do armády a následně se připojil k Millerovu orchestru. "V roce 1949 se rozhodl pro radikální změnu směru, opustil jazz a zapsal se jako žák skladatele a učitele Paula Hindemithe na Yale University."<ref>http://www.jazzhouse.org/gone/lastpost2.php3?edit=920546056</ref> V roce 1969 začal Powell učit na Kalifornském institutu umění v [[Los Angeles]].<ref>http://www.schirmer.com/default.aspx?TabId=2419&State_2872=2&composerId_2872=1243</ref>
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Glenn_Miller“