Sébastien Le Prestre de Vauban: Porovnání verzí

m
WPCleaner v1.30 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie, zápis dat, kat
(→‎Vaubanovo renomé: oprava názvu sekce.)
m (WPCleaner v1.30 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie, zápis dat, kat)
| podpis = Vauban signature mg 8007.jpg
}}
'''Sébastien Le Prestre''' [[markýz]] '''de Vauban''' ([[15.&nbsp; květen|15. května]] 1633–30[[1633]] – [[30.&nbsp; březen|30. března]] [[1707]]) byl celého půldruhého století jedním z nejuznávanějších pevnostních stavitelů a představitelů tzv. francouzské inženýrské školy. Svůj život zasvětil službě králi Slunce [[Ludvík XIV.|Ludvíku&nbsp;XIV.]], který jej za jeho zásluhy jmenoval francouzským [[maršál]]em. Vaubanův význam v dějinách pevnostního stavitelství i vojenství je nesmírný a jeho osoba se řadí mezi nejvýznamnější postavy světové vojenské historie.<ref>{{Citace monografie | jméno = Vladimír | příjmení = Kupka | titul = Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2005 | strany = 406 | isbn = 80-7277254-6 | poznámka = [Dále jen: ''Kupka'']}}</ref> Obecně se uvádí, že během své kariéry podél francouzských hranic vystavěl třicet tři nových [[Pevnost (stavba)|pevností]] a na tři stovky jich zmodernizoval.<ref name="a">{{Citace monografie | jméno = Christopher | příjmení = Duffy | titul = Kámen a oheň | vydavatel = Books s. r. o. | místo = Brno | rok = 1998 | strany = 11 | isbn = 80-7242-002-X | poznámka = [Dále jen: ''Duffy'']}}</ref>{{#tag:ref|Vladimír Kupka uvádí, že Markýz de Vauban, podle francouzských pramenů, vybudoval 411 archivovaných projektů, které se týkají 160 míst. Z nich bylo 41 zcela nově vybudovaných.<ref>Kupka, s. 400.</ref>|group=pozn.}} Při této činnosti využil veškeré dosavadní znalosti v oboru budování fortifikací, které se díky jeho iniciativně blížily k systematicky promyšlené vědě o vojenském stavitelství.<ref name="a" /> Stejně jako pevnostní výstavbu zdokonalil i dříve těžkopádné obléhací techniky, které zjednodušil natolik, že otázka pádu fortifikačního systému se začala počítat ne v řádu týdnů a měsíců, ale dní.<ref name="c">{{Citace monografie | jméno = Martin | příjmení = Brice | titul = Tvrze, hrady a pevnosti | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1999 | strany = 101 | isbn = 80-204-0724-3 | poznámka= [Dále jen: ''Brice'']}}</ref> Od vstupu do armády až do výslužby se zúčastnil celkem 48 obléhání, 140 bitev a šarvátek a byl osmkrát raněn.<ref>Kupka, s. 404.</ref> Avšak navzdory tomu, že významnou část života věrně sloužil francouzskému panovníkovi a požíval královy přízně, byl kritikem poměrů za jeho vlády a sepsáním literárního díla ''Projet d'une dixme royale'' (''O králově desátku'') upadl na sklonku života v nemilost jak královského dvora, tak i francouzské šlechty a duchovenstva.
 
== Zrození velikána ==
== Ve službách krále Slunce ==
[[Soubor:Le Brun - Vauban.jpg|thumb|left|150px|[[Hyacinthe Rigaud]]: Sébastien Le Prestre de Vauban. Na portrétu je velmi dobře patrná jizva na levé líci po zranění, které utrpěl při obléhání města Douai]]
Do služby v královské armádě byl de Vauban přijat opět k burgundskému pěšímu pluku, ovšem tentokrát v hodnosti [[poručík]]a. Ke konci roku 1653 se vrátil do víru občanské války jako pobočník tehdy nejvýznamnějšího francouzského fortifikačního odborníka [[rytíř]]e [[Louis Nicolas de Clerville|Louise Nicolase de Clerville]]. Společně se účastnili opětovného obléhání španělské posádky pevnosti [[Sainte–Ménehould]], při kterém de Vauban znova utrpěl zranění. Po ukončení obléhání, ve svých 22&nbsp;letech, velel ženistům, kteří byli pověřeni opravami dobyté pevnosti.<ref>Brice, s. 99.</ref> Posléze se s rytířem de Clerville účastnil obléhání města [[Stenay]], při němž byl zraněn střelou z [[Mušketa|muškety]]. 3.&nbsp;května 1655 byl za své zásluhy jmenován královským inženýrem. V témže roce se účastnil obléhání pevností [[Landrecies]], [[Condé–seur–ľEscaut]] a [[Saint Ghislain]].<ref>Kupka s. 293.</ref> Za příkladné plnění svých povinností i při těchto vojenských operacích byl kardinálem Mazarinem povýšen do hodnosti [[kapitán (vojenství)|kapitána]]. Počtvrté byl raněn v roce 1657 při obléhání pevnosti [[Montmédy]]. Od 30.&nbsp;července do 21.&nbsp;září 1658 byl pověřen samostatným řízením veškerých obléhacích prací pevností [[Gravelines]], [[Oudenaarde]] a [[Ypry]]. Po podepsání francouzsko–španělského míru v roce 1659, se v letech 1661–1662 věnoval likvidaci opevnění města [[Nancy]]. Následně byl se svou jednotkou převelen do [[Pikardie]]. V tomto mírovém období se 25.&nbsp;března 1660 oženil se svou sestřenicí Jeanne d'Aulnay. Mezi lety 1644–1666 byl pověřen opevňováním města [[Breisach am Rhein|Breisach]].<ref name="Kupka392">Kupka, s. 392–393.</ref>
 
V roce 1667, po vypuknutí tzv. [[Devoluční válka|devoluční války]], velel pod dohledem krále obléhání pevností [[Douai]], [[Tournai]] a [[Lille]]. Při obléhání města Douai byl raněn do tváře. Toto zranění bylo příčinou tmavé jizvy na levé líci. Při obléhání Lille byl králem povýšen do hodnosti poručíka gardy (tato hodnost se rovnala hodnosti plukovníka v řádných jednotkách) a po pádu pevnosti byl pověřen výstavbou její [[Citadela|citadely]]. Roku 1688 se stal městským [[guvernér]]em. Práci na citadele a městském opevnění se věnoval další tři roky, přičemž se podílel na opravách i jiných Francouzi dobytých měst.<ref>Kupka, s. 393–394.</ref>
[[Soubor:Vaubaninvalides01.JPG|thumb|right|150px|Vaubanův pomník v pařížské invalidovně]] Při dalším válečném konfliktu, tzv. [[Válka reunií|válce reunií]] (1683–1684), velel generálmajor Vauban obléhání pevnosti [[Kortrijk|Courtroi]] a města [[Lucemburk]]u. Po uzavření míru se opět velmi činorodě věnoval přestavbě i budování nových opevnění a výstavbě nových civilních objektů. Na počátku [[Devítiletá válka|války s Augšpurgskou ligou]] (1688–1697), byl dne 24.&nbsp;srpna 1688 před útokem na pevnost Philippsburg povýšen do hodnosti [[generálporučík]]a. Do konce roku ještě stačil dobýt [[Mannheim]] a [[Frankenthal]]. Následně prováděl inspekci v dolních [[Vlámsko|Flandrech]], přičemž onemocněl [[Malárie|malárií]] a byl nucen odjet na léčení. Na bojiště se vrátil až v roce 1691 a záhy po svém návratu se zmocnil pevnosti [[Mons]]. V roce [[1692]] velel obléhání pevnosti [[Namur]], kde změřil své síly s holandským inženýrem [[Menno van Coehoorn]]em, který byl ve své době stejně uznávaným odborníkem v oboru vojenského stavitelství jako jeho francouzský současník a pevnost vybudoval.<ref>Duffy, s. 178.</ref> Po jejím pádu se Vauban celé tři roky intenzivně věnoval přestavbě namurských fortifikací, přesto bylo město spojenci, v čele s Coehoornem, v roce 1695 dobyto zpět. Do konce války stačil markýz de Vauban ještě úspěšně završit obléhání pevností [[Charleroi]] a Ath. Po skončení konfliktu, zahájil v roce 1699 stavbu svého vrcholného díla, pevnosti [[Neuf–Brisach]].<ref>Kupka, s. 396–398.</ref>
 
Do výčtu válek, kterých se markýz de Vauban zúčastnil, patří i [[Válka o španělské dědictví|Války o dědictví španělské]] (1701–1714). V jejich průběhu byl 14.&nbsp;ledna 1703 povýšen do hodnosti maršála Francie. V tomto roce ještě řídil poslední obléhání ve svém životě, a to pevnosti [[Breisach am Rhein|Breisach]]. 2.&nbsp;února 1705 z něj král učinil rytíře [[Řád sv. Ducha|řádu svatého Ducha]], načež 18.&nbsp;června, kvůli pokročilému věku, odešel do výslužby. Zemřel 30.&nbsp;března 1707 ve svém domě v Paříži, stojícím v ulici St. Vincent (dnešní ulice sv. Rocha), na zápal plic.<ref name="i">Kupka, s. 399.</ref> De Vaubanovy ostatky byly převezeny do jeho zámku v Bazoches–du–Morvan, který získal roku 1675 díky [[Subvence|subvencím]] Ludvíka XIV. Pochován byl na svém panství, ale za [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] byly jeho ostatky při řádění lůzy vysypány z olověné rakve, která byla použita na výrobu střeliva, a zachovala se pouze schránka s de Vaubanovým srdcem, která byla uložena v [[kostel]]e [[Hilarius z Poitiers|svatého Hillaire]]. Odtud ji nechal [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] v roce 1804 převést do [[Paříž]]e a 26.&nbsp;května 1808 slavnostně uložit v [[Sádrovec|alabastrovém]] osáriu pod kupoli [[Invalidovna (Paříž)|invalidovny]].<ref name="i" />
 
Jeden z Vaubanových současníků o něm ve svých pamětech napsal:{{Citát|…byl nepatrný burgundský šlechtic, ale snad nejpoctivější a nejctnostnější člověk svého století, a těšil se pověsti nejlepšího odborníka v umění obléhacím a opevňovacím a přitom byl prostý, opravdový a skromný. Byl to člověk prostřední postavy, dosti zavalitý a výrazu silně válečnického, ale současně venkovského a obhroublého, ne-li přímo surového a sveřepého zevnějšku. Byl však na hony vzdálen těchto vlastností. Nebylo člověka mírnějšího, soucitnějšího, úslužnějšího a přitom uctivého, ač postrádal uhlazenosti. Co nejúzkostlivěji šetřil životy lidí a vyznačoval se mužností, jež sobě všechno odpírala a rozdával vše jiným. Je nepochopitelné, že člověk tak přímý a otevřený, neschopný se propůjčit k čemukoliv nesprávnému nebo špatnému, si mohl do takové míry získat přátelství a důvěru pana de Louvois a krále.|Louis de Rouvroy, kníže de Saint-Simon<ref>{{Citace monografie | příjmení = de Rouvroy de Saint-Simon | jméno = Louis | odkaz na autora = | titul = Paměti | překladatelé = Josef Kopal | vydavatel = SNKLHU | místo = Praha | rok = 1959 | isbn = | kapitola = | strany = 73–74 | jazyk = česky}}</ref>|200}}
 
== Činnost v oboru architektury ==
Do vojenské architektury markýz de Vauban mnoho nových prvků nepřinesl. Jeho inženýrská činnost vycházela z jednoduchých a elegantních zásad, které převzal od dalšího francouzského inženýra, Blaise Emilla Françoise de Pagana, hraběte de Mervilles (*1604/†16651604–1665).<ref name="a" /> Přesto, pokud šlo o přizpůsobení pevnostního systému složitostem reliéfu terénu, nikdo Vaubana nepředčil<ref name="a" /> a jeho převratné koncepce přetrvaly až do počátků 19.&nbsp;století.<ref name="c" /> V některých ohledech však byl překonán svým následníkem, francouzským inženýrem Louisem de Cormontaigne (*1695/†17521695–1752), jenž hradební soustavy Vaubanovy koncepce v různých aspektech vylepšil a pro inspiraci mnohých pevnostních stavitelů se stal vojenským architektem nejoblíbenějším.<ref>{{Citace monografie | jméno= František Ladislav | příjmení = Rieger | titul = Válečnictví polné a vojenství | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=590 | vydavatel = I. L. Kober | místo = Praha | rok = 1867–1868 | strany = 150 | isbn = | poznámka = [Dále jen: ''Rieger'']}}</ref>
 
Pozdějšími pevnostními teoretiky byla de Vaubanova práce rozdělena na tři používané systémy, které se od sebe odlišují použitím prvků, rozměrů i tvarů.<ref name="d">Kupka, s. 402.</ref> Do roku 1687 uplatňoval nejčastěji svůj první systém. Ten se vyznačoval poměrně velkou podobností prvků s novoitalskou inženýrskou školou, především s jejími ostroúhlými bastiony, s boky chráněnými orillony.<ref name="d" /> Druhý systém, který začal uplatňovat od roku 1682, se vyznačoval mnohem větší komplikovaností a byl obohacen četnějšími vnějšími prvky.<ref name="d" /> Zde se snažil odstranit chyby z prvního systému a inovovat svůj dosavadní stavební styl. Třetí systém, kterým zdokonalil nedostatky systému druhého, uplatnil pouze na sklonku svého života při stavbě pevnosti Neuf-Brisach.<ref name="d" />
Celková délka útoku na citadelu přes esplanádu... – čtyřicet dní –|Markýz de Vauban<ref>Duffy, s. 115–116.</ref>|300}}
 
Další inovací, kterou markýz de Vauban zavedl v oblasti obléhání, byla tzv. rikošetová palba. Jednalo se o dělostřelbu plnými kulemi, které byly vystřelovány tak, aby dopadaly těsně za hradební ochoz obléhané pevnosti a odrážením od pevných částí likvidovaly její živou sílu. Toho bylo docíleno zvýšením výškového úhlu dělové hlavně o 3–15 %, načež po každém neúspěšném pokusu dělostřelci odebrali jednu unci prachu než se dosáhlo požadovaného efektu.<ref>Duffy, s. 132.</ref> Tento styl střelby Vauban poprvé uplatnil v roce 1697 při obléhání pevnosti [[Ath]].
 
Co se týkalo dělostřelecké přípravy jako takové, nebyl markýz de Vauban zastánce masového bombardování civilních objektů, či prostor za hradbami. Jeho cílem nebylo pevnosti zničit, ale dobýt.
{{Dobrý článek}}
 
{{Portály|Francie|Válka|Novověk}}
 
{{DEFAULTSORT:Vauban de, Sébastien le Prestre}}
[[Kategorie:Francouzští architekti]]
[[Kategorie:Francouzští maršálové]]
[[Kategorie:Narození 15. května]]
[[Kategorie:Narození 1633]]
[[Kategorie:Úmrtí 30. března]]
[[Kategorie:Úmrtí 1707]]
[[Kategorie:Muži]]