Sébastien Le Prestre de Vauban: Porovnání verzí

m
→‎Činnost v oboru architektury: Přehození obrázků.
(Přidána podsekce „Literatura“ - delink datumů.)
m (→‎Činnost v oboru architektury: Přehození obrázků.)
 
== Činnost v oboru architektury ==
Do vojenské architektury markýz de Vauban mnoho nových prvků nepřinesl. Jeho inženýrská činnost vycházela z jednoduchých a elegantních zásad, které převzal od dalšího francouzského inženýra, Blaise Emilla Françoise de Pagana, hraběte de Mervilles (* [[1604]] / †[[1665]]†1665).<ref name="a" /> Přesto, pokud šlo o přizpůsobení pevnostního systému složitostem reliéfu terénu, nikdo Vaubana nepředčil<ref name="a" /> a jeho převratné koncepce přetrvaly až do počátků 19. &nbsp;století.<ref name="c" /> V některých ohledech však byl překonán svým následníkem, francouzským inženýrem Louisem de Cormontaigne (*1695/†1752), jenž hradební soustavy Vaubanovy koncepce v různých aspektech vylepšil a pro inspiraci mnohých pevnostních stavitelů se stal vojenským architektem nejoblíbenějším.<ref>{{Citace monografie | jméno= František Ladislav | příjmení = Rieger | titul = Válečnictví polné a vojenství | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=590 | vydavatel = I. L. Kober | místo = Praha | rok = 1867–1868 | strany = 150 | isbn = | poznámka = [Dále jen: ''Rieger'']}}</ref>
[[Soubor:Plan citadelle Neuf Brisach.jpg|thumb|right|Plán městského opevnění v Neuf-Brisachu, které je doposud považováno za Vaubanovo mistrovské dílo. Opevnění bylo dokončeno teprve rok po maršálově smrti.]]
Do vojenské architektury markýz de Vauban mnoho nových prvků nepřinesl. Jeho inženýrská činnost vycházela z jednoduchých a elegantních zásad, které převzal od dalšího francouzského inženýra, Blaise Emilla Françoise de Pagana, hraběte de Mervilles (* [[1604]] / †[[1665]]).<ref name="a" /> Přesto, pokud šlo o přizpůsobení pevnostního systému složitostem reliéfu terénu, nikdo Vaubana nepředčil<ref name="a" /> a jeho převratné koncepce přetrvaly až do počátků 19. století.<ref name="c" /> V některých ohledech však byl překonán svým následníkem, francouzským inženýrem Louisem de Cormontaigne (*1695/†1752), jenž hradební soustavy Vaubanovy koncepce v různých aspektech vylepšil a pro inspiraci mnohých pevnostních stavitelů se stal vojenským architektem nejoblíbenějším.<ref>{{Citace monografie | jméno= František Ladislav | příjmení = Rieger | titul = Válečnictví polné a vojenství | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=590 | vydavatel= I. L. Kober | místo = Praha | rok = 1867–1868 | strany = 150 | isbn = | poznámka = [Dále jen: ''Rieger'']}}</ref>
 
Pozdějšími pevnostními teoretiky byla de Vaubanova práce rozdělena na tři používané systémy, které se od sebe odlišují použitím prvků, rozměrů i tvarů.<ref name="d">Kupka, s. 402.</ref> Do roku 1687 uplatňoval nejčastěji svůj první systém. Ten se vyznačoval poměrně velkou podobností prvků s novoitalskou inženýrskou školou, především s jejími ostroúhlými bastiony, s boky chráněnými orillony.<ref name="d" /> Druhý systém, který začal uplatňovat od roku [[1682]], se vyznačoval mnohem větší komplikovaností a byl obohacen četnějšími vnějšími prvky.<ref name="d" /> Zde se snažil odstranit chyby z prvního systému a inovovat svůj dosavadní stavební styl. Třetí systém, kterým zdokonalil nedostatky systému druhého, uplatnil pouze na sklonku svého života při stavbě pevnosti Neuf-Brisach.<ref name="d" />
</gallery></center>
 
Pro markýze Vaubana byla ideálním tvarem pevnosti osmicípá hvězda o průměru asi 900 metrů.<ref name="e">Bridge, s. 94.</ref> [[Kurtina|Kurtiny]], které spojovaly [[bastion]]y, probíhaly po zdánlivě rovných liniích, které však z každé strany trochu ustupovaly, aby mohly být kryty boční palbou z okolních přestupujících dvou třetin.<ref name="e" /> Ty byly pro změnu kryty střelbou z bastionů.<ref name="e" /> [[Soubor:Plan citadelle Neuf Brisach.jpg|thumb|left|Plán městského opevnění v Neuf-Brisachu, které je doposud považováno za Vaubanovo mistrovské dílo. Opevnění bylo dokončeno teprve rok po maršálově smrti]] Pokud to bylo možné, projektoval Vauban čtyři brány, za vhodných okolností podle světových stran. Cesty ke středu opevnění změnily mezi jednotlivými prvky opevnění několikrát směr tak, aby zmátly postup útočníků. Schéma pevnosti umožňovalo palbu do stran či do zad postupujícího nepřítele. Ostré úhly bastionů, obklopené složitým systémem příkopů a valů, umožňovaly dělostřelcům vytvořit překrývající se palebné vějíře kryjící celý obvod předpolí pevnosti tak, že děla obléhatelů musela zůstat ve značné vzdálenosti a nemohla poškodit vnitřek pevnosti. Podle druhého a třetího systému budoval bastiony jako předsunuté samostatné objekty, umístěné před pevnostní okruh, od kterého je odděloval příkop.<ref>Kupka, s. 403.</ref> Další převratnou novinkou byl fakt, že Vaubanovy pevnosti jen minimálně vyčnívaly nad terén. Zajímavostí je, že v dobách míru se Vauban věnoval přestavbě vlastních fortifikací, aby zajistil, že proti němu nebude použita jeho vlastní obléhací taktika.<ref name="e" />
 
Mezi ne mnoha vlastními inovacemi, se Vauban stal tvůrcem nového stavebního prvku nazývaného tenaiile (kleště).<ref>Rieger, s. 151.</ref> Obecně představovaly krátký front mezi kurtinou a flankami s kurtinou a polobaštami. Byla to dvě ramena nižší hradby, svírající spolu tupý úhel tak, aby se mohla navzájem palebně krýt a zároveň kryla kurtinu před přímým dělostřeleckým odstřelováním.