Staroměstská exekuce: Porovnání verzí

[[Soubor:27p.png|thumb|right|Kresba exekuce z 19. století dle staršího dřevorytu]]

 

Exekuce byla šokujícím a hrozivým představením, které mělo dokázat tehdejší Evropě, že [[Habsburkové]] se nenechají zastrašit stavovským povstáním a žádná protestantská vzpoura nemůže ohrozit jejich autoritu. Tento akt ve svém důsledku upevnil vládu Habsburků na českém trůně a odradil potenciální opozici od jakékoli formy odboje.

 

== Dohra stavovského povstání ==

8. listopadu 1620 proběhla bitva na Bílé hoře a tím nastala fatální porážka českého protestantského odboje. Zatímco [[Fridrich Falcký]] uprchl do [[Slezsko|Slezska]], čeští stavové museli uznat vládu [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a pět dní po bělohorské bitvě žádali písemně císaře o odpuštění, moravští stavové taky kapitulovali, [[Rudolfův Majestát]] byl zrušen a královským místodržícím byl ustanoven [[Karel I. z Lichtenštejna]]. Dne 17. února byl vytištěn a v Praze rozšířen patent vyzývající politické uprchlíky, aby se do šesti týdnů přihlásili k hrdelnímu procesu. Hledaní se většinou na výzvu sami přihlásili, pouze tři z nich se pokusili utéct. Dne 20. února 1621 bylo zadrženo celkem 61 osob, které byly drženy ve vězení v Bílé věži na Hradě.

 

=== Soudní přelíčení ===

Soud započal hned první den a trval od 20. února do 29. března. Předsedou soudního tribunálu byl tehdejší královský místodržící Karel z Lichtenštejna, jeho zástupcem [[Adam z Valdštejna]] (strýc [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]]), zbytek soudu tvořili úředníci. Královským prokurátorem se stal [[Přibík Jeníšek z Újezda]], bývalý písař, kterého direktoři vypověděli ze země. Tento soudní proces se neřídil platným zemským právem, ale císařskými směrnicemi a senát nesměl dát slovo obhajobě. Proti českým pánům byla vznesena tato obvinění: vymáhání Majestátu, poskytnutí peněz a verbování [[žoldnéř]]ů stavovské armády, vyhazování místodržících z oken, obsazení hradu, vyhnání [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], kupování statků konfiskovaných [[Katolická církev|katolické církvi]], vydávání hanlivých spisů, pobuřování obecného lidu a zločin urážky královského majestátu. Po zpracování výslechů (viz následující odstavec) se očekával postoj obhajoby, ale ve skutečnosti se obhajoba nedostala ke slovu, protože senát dostal takovou instrukci od císařského dvora. K důkazu viny stačil výrok soudu, že vina je všem „obecně známa“. Mezitím byl dán prostor i pražským katolíkům, kteří prahli po pomstě a tak udávali, čímž soudu velmi pomohli. Královský prokurátor podal 2. dubna 1621 žalobu a 5. dubna už visel rozsudek se jmény emigrantů na šibenicích pražských měst. Všichni byli odsouzeni k smrti. Nakonec bylo odsouzeno 30 mužů, z nichž pro 27 platil trest smrti, pro zbylé tři vyhnání z města. Slavata k tomu navrhoval zkonfiskovat majetek všem, kdo se účastnili povstání. Císařští rádci zasedající ve vídeňské komisi radili Ferdinandovi, aby rozsudek zmírnil. Navrhovali mu popravu devíti z každého stavu, ostatní měli být posláni do [[Toskánsko|Toskánska]] a do [[Neapol]]e na [[galéra|galéry]]. Nakonec se zrušilo i čtvrcení zaživa, došlo k němu posmrtně. Rozsudek byl přečten 19. června.

 

 

=== Výslechy ===

Vyslýchání probíhalo jednotlivě a každý z vězňů musel odpovědět na 236 otázek. Jejich chování bylo rozličné, někteří si stáli za tím, že jednali v zájmu blaha českého lidu, někteří se zdrceně přiznali k [[velezrada|velezradě]], jiní se dokonce snažili vykroutit a prosili o milost císaře, někteří se dokonce soudu vysmívali. Navíc císař nebyl s některými výslechy spokojen a tak nařídil některé zopakovat s použitím mučidel. Jeden z takto vyslýchaných, [[Martin Fruwein z Podolí|Fruwein]], se zřejmě pokusil utéct, ale útěk nedopadl dobře, pravděpodobně spadl ze střechy, protože byl nalezen mrtev v Jelením příkopu Pražského hradu. Neušel však trestu rozčtvrcení, který byl vykonán později a jeho hlava byla vystavena poté s hlavami ostatních na [[Václavské náměstí|Koňském trhu]]. Devět odsouzených vypovídalo pouze německy.