Pražské Jezulátko: Porovnání verzí

Do kláštera karmelitánů se soška dostala v roce [[1628]], kdy ji se slovy „''Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede''“ karmelitánům věnovala ovdovělá [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena z Lobkovic]]. Polyxena sošku dostala a přivezla do Prahy roku [[1603]] ke svému druhému sňatku jako [[svatba|svatební dar]] od své matky, [[španělsko|španělské]] šlechtičny [[Marie Manrique de Lara]], dvorní dámy španělské královny. Soška byla zprvu uctívána v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Sošce začala být brzy po darování u karmelitánů přisuzována zázračná moc, neboť císař [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] krátce nato nařídil, aby Česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala [[mnich]]y potravinami z královských důchodů. Do [[kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského|kostela Panny Marie Vítězné]] na [[Malá Strana|Malé Straně]], v němž je soška Jezulátka vystavena, začalo proudit mnoho prosebníků, včetně významných šlechticů císařova dvora, jako například generál, don [[Baltasar Marradas]] i Vich. V roce [[1648]] její přítomnost v [[chrám]]ě [[klášter]] zachránila od drancování švédskými vojáky, neboť v něm byl zřízen vojenský [[lazaret]].<ref>Eduard Škoda: Pražské svatyně, Praha : Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5</ref>

 

 

== Současnost ==