Vilém I. Dobyvatel: Porovnání verzí

| místo úmrtí= [[Rouen]]

}}

 

Byl nemanželským potomkem vévody [[Robert I.Normandský|Roberta I. Normandského]] a jeho neurozené milenky [[Herleva|Herlevy (Arlette)]] z [[Falaise]], která byla dcerou [[koželuh]]a. Sám Vilém později v dospělosti nadepisoval své listiny jako ''Wilhelmus cognomine bastardus'' {{#tag:ref|Vilém, zvaný [[bastard]].|group=pozn.}} I navzdory svému nelegitimnímu původu se stal dalším v řadě normanských vévodů, kteří vládli [[Normandie|Normandii]] již od dob [[Rollo Normanský|Rolla Normanského]]. Po předčasné smrti svého otce, který zemřel při návratu z pouti do [[Svatá země|Svaté země]] v roce [[1035]], získal Vilém jako sedmileté dítě vládu v [[Normandie|Normandii]]. Jeho poručníky a ochránci se v této době stali tři mocní muži - [[arcibiskup]] [[Robert z Rouenu]], [[seznam bretaňských vévodů|vévoda]] [[Alan III. Bretaňský|Alan Bretaňský]] a [[hofmistr]] Osbern. I přesto byl Vilémův život často v nebezpečí a jeho dětství a dospívání se odehrávalo v ovzduší neustálých intrik a strachu. Dva z jeho ochránců - vévoda Alan a hofmistr Osbern byli dokonce zavražděni. Roku [[1046]] došlo k otevřené vzpouře proti Vilémovi, když se kolem Vilémova bratrance [[Guy Burgundský|Guye Burgundského]] seskupilo několik nespokojených normandských [[feudál]]ů a podporovali Guye v jeho požadavcích na získání vévodského titulu. Vilém se obrátil s prosbou o pomoc na svého [[léno|lenního]] pána, [[Seznam francouzských panovníků|francouzského]] krále [[Jindřich I. Francouzský|Jindřicha I.]] Společně pak vojska Guye Burgundského porazili. V sedmnácti letech se stal Vilém oficiálně vévodou. V prvních letech dospělosti se proslavil jako zdatný voják v [[turnaj]]ích a rebeliích, které nakonec vedl i proti svému nedávnému spojenci francouzskému králi Jindřichovi, se kterým sousedil v Bretaňi.