Sungská kultura: Porovnání verzí

[[Soubor:Ma Yuan Walking on Path in Spring.jpg|alt=Na levé straně obrazu stojí bezlistý strom s dlouhými křivolakými větvemi a muž vycházející na jen zpola naznačenou cestu mířící doprava. V pravoVpravo je prázdno, jen kámen u cesty.|thumb|''Procházka po jarní cestě'', [[Ma Jüan]] (asi 1190 – 1279)]]

Existoval významný rozdíl ve stylu malby mezi obdobím Severní Sung (960–1127) a Jižní Sung (1127–1279). Obrazy severosungských úředníků byly ovlivněny jejich politickými ideály&nbsp;– vnesení pořádku do světa a řešení největších problémů ovlivňujících celou jejich společnost&nbsp;– a proto jejich díla často zobrazovala obrovské, rozsáhlé krajiny.<ref name="ebrey cambr 163">Ebrey, s. 163.</ref> Na druhé straně, jihosungští úředníci byli více zaujatí reformou společnosti zdola nahoru a v mnohem menším měřítku, metodou, která, jak věřili, měla větší šanci na úspěch.<ref name="ebrey cambr 163"/> Proto se ve svých obrazech často zaměřovali na menší, bližší a intimnější scény, zatímco pozadí nechávali obvykle jenhrubějen hrubě načrtnuté jako prázdnou oblast bez významu pro umělce i diváka.<ref name="ebrey cambr 163"/> Tato změna postoje pramenila především z rostoucího vlivu neokonfuciánské filozofie. Přívrženci neokonfuciánství se zaměřili na reformu společnosti zdola nahoru, ne shora dolů, jak to může být viděno například v jejich úsilí o podporu malých soukromých akademií, které do značné míry nahradily velké státem kontrolované školy období Severní Sung.<ref name="walton 199"/>

V sungské éře si Číňané oblékali mnoho druhů oděvů, které podléhaly módám, ale přitom stále platilo, že oblečení bylo vnějším symbolem statusu a sociální třídy dotyčného. <ref name="gernet 127"/> Bohatí dávali přednost oděvu z hedvábí, při zvláštních příležitostech hedvábným šatům ze zlatého brokátu.<ref name="gernet 130"/> Uhlí používaného pro vytápění domů bylo málo a bylo nákladné, takže v zimě často nosili teplé, kožežinoukožešinou lemované, oblečení.<ref name="gernet 127">Gernet, s. 127.</ref> Běžní obyvatelé se odívali do šatů z konopné tkaniny, ale na jihu byly široce rozšířeny i bavlněné šaty.<ref name="gernet 130"/> Typy oděvů nošených rolníky a prostými poddanými byly do značné míry jednotného vzhledu (barevným standardem byla černá a bílá),<ref name="gernet 128">Gernet, s. 128.</ref> a tak tomu bylo i u vyšších tříd a elity. V horní třídě byl každý stupeň společenské hierarchie odlišen barvou a specifickou výzdobou šatů, tvarem a druhem pokrývky hlavy, a dokonce i stylem opasku.<ref name="gernet 127 128">Gernet, s. 127–128.</ref> Přísný řád platil obzvláště v počátcích říše Sung. Nicméně, hranice mezi vrstvami úřednické hierarchie se v průběhu let pomalu začaly rozmazávat, když se např. fialová barva, původně vyhrazená pouze pro oblečení úředníků třetí hodnosti nebo vyšší, začala šířit mezi úředníky všech úrovní.<ref name="gernet 128"/> Kromě chování úředníků na nižších stupních hierarchie přispěly k rozpadu pravidel pro oficiální oblečení pro každou společenskou skupinu i protesty proti rigidním oděvním předpisům ze strany bohatých členů obchodnické třídy.<ref name="gernet 129">Gernet, s. 129.</ref> Přesto zůstaly viditelné rozdíly mezi civilními úředníky a třídou bohatých obchodníků a podnikatelů; úředníci se odlišovali dlouhými šaty dosahujícími až k zemi, zatímco obchodníci často nosili halenu, sahající pod pás, a kalhoty.<ref name="gernet 129"/> Kalhoty byly zavedeny do Číny ve 4. století před naším letopočtem, během [[období válčících států]],<ref name="gernet 130">Gernet, s. 130.</ref> byly součástí vojenské uniformy a běžné u obyčejných lidí.<ref name="gernet 130"/> Ačkoli většina mužů byla oholená, vojáci, důstojníci a profesionální mistři bojových umění dávali přednost přednost vousům a bradce, chápaným jako znamením mužnosti.<ref name="gernet 131">Gernet, s. 131.</ref>

Do Číny obchodníci dováželi exotické zahraniční potraviny, mimo jiné rozinky, datle, perské jujuby a hroznové víno; rýžové víno bylo v Číně široce rozšířené, což ve 13. století zaznamenal benátský cestovatel Marco Polo.<ref name="gernet 134 135">Gernet, s. 134–135.</ref> Ačkoli víno z vinné révy bylo v Číně známé od doby, kdy [[říše Chan]] navázala obchodní spojení s helénistickou [[Střední Asie|Střední Asií]], bylo obvykle rezervováno pro elitu.<ref name="gernet 134"/> Kromě vína pili Číňané hruškový džus, šťávu z liči, nápoje z medu a zázvoru, čaj, nebo šťávu papáji.<ref name="gernet 138">Gernet, s. 138.</ref><ref name="gernet 184 185">Gernet, s. 184–185.</ref> Chov dobytka na mléko i mléčné výrobky byly Číňanům cizí, což vysvětluje absenci sýra a mléka v jejich stravě.<ref name="gernet 135">Gernet, s. 135.</ref>] Také hovězí maso se jedlo jen zřídka, protože býci byli důležitá tažná zvířata.<ref name="gernet 135"/> Základem stravy nižších tříd zůstala rýže, vepřové a solené ryby.<ref name="gernet 136"/> Bohatí si mohli vybrat z mnoha druhů masa, kuřecího, měkkýšů, masa daňků, zajíců, koroptví, bažantů, křepelek, frankolínů, lišek, jezevců, škeblí, krabů, a mnoha dalších druhů.<ref name="west 86"/><ref name="gernet 137">Gernet, s. 137.</ref><ref name="west 73"/> V restauračních menu se však neojevovalineobjevovali psi.<ref name="gernet 136"/> Místní sladkovodní ryby z nedalekých jezer a řek byly loveny a přinášeny na trh,<ref name="gernet 135"/> zatímco od [[Západní jezero|Západního jezera]] tamní obyvatelé dodávali husy a kachny.<ref name="gernet 136">Gernet, s. 136.</ref> K běžnému ovoci patřily melouny, granátová jablka, liči, longany, zlaté pomeranče, jujuby, čínské a japonské kdoule, meruňky a hrušky; existovala řada variant a odrůd ovoce, jenom v okolí Chang-čou tamní rolníci pěstovali jedenáct druhů meruněk a osm druhů hrušek.<ref name="west 86"/><ref name="gernet 135"/><ref name="west 73 74">West, 73–74.</ref> Mezi speciality sungského období patřily vonící měkkýši vaření v rýžovém víně, husy s meruňkami, polévka z lotosových semen, kořeněná polévka s mušlemi a rybami vařenými se švestkami, sladké sojové polévky, sezamové bulky plněné kyselými fazolemi nebo vepřovou panenkou, voňavé kandované ovoce, proužky zázvoru a zkvašené fazolové pasty, vařené noky plněné jujubou, smažené kaštany, slaná polévka ze zkašených fazolí, ovoce vařené ve voňavém medu, medové lupínky.<ref name="west 86"/><ref name="west 73">West, 73.</ref><ref name="rossabi 78">Rossabi, s. 78.</ref><ref name="west 75">West, s. 75.</ref><ref>West, s. 75, poznámka 25.</ref> Sladkosti z medu a mouky kuchaři tvarovali do podoby sošek vojáků ve zbroji, nebo dívčích tváří, a říkali jim obrazy z jídla (''kuo-š''').<ref name="west 89">West, s. 89.</ref>