Tupolev Tu-144: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
G3robot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxů, image/file → soubor
Řádek 1:
{{Infobox - letadlo
| název = Tu-144
| typ = [[nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[dopravní letoun]]
| výrobce = [[Tupolev]], VASO Voroněž
|image obrázek = Image:RIAN archive 566221 Tu-144 passenger airliner.jpg
|text popisek = Prototyp Tu-144 za letu 1. února 1969
| konstruktér = [[Alexej Tupolev]]
| první let = [[31. prosinec|31. prosince]] [[1968 v letectví|1968]]<ref name="Gordon Tu-144"/>
|zaveden zavedeno = [[26. prosinec|26. prosince]] 1975<ref name="Gordon Tu-144"/>
| vyřazeno =
|vyřazen =
| výroba = 1968 - 1984
| vyrobeno kusů = 16
| charakter = Vyřazen
| cena za kus =
| varianty = Tu-144S, Tu-144D, Tu-144LL
| hlavní uživatel = [[Aeroflot]]
| více uživatelů = [[NASA]]
}}
'''Tupolev Tu-144''' ([[ruština|rusky]] {{cizojazyčně|ru|Туполев Ту-144}}) byl první [[dopravní letoun|dopravní]] proudový [[nadzvukový letoun]] (SST), který se vyráběl v 70. letech [[20. století]] v [[Sovětský svaz|SSSR]]. V [[ASCC|kódovém označení NATO]] se nazývá „'''Charger'''“, na Západě se pro něj ujala poněkud zavádějící přezdívka „Konkordski“ nebo „Concordski“ (narážející na podobný letoun [[Concorde]]). Byl nejrychlejším dopravním letadlem na světě, jako první civilní letoun překonal [[rychlost zvuku]] a později i [[Machovo číslo|Mach 2]]. Náklady na jeho provoz byly nicméně vysoké a nakonec bylo tohoto typu vyrobeno jen 16 kusů.
Řádek 24:
Vývoj byl ovlivněn řadou významných sovětských úspěchů při soupeření mezi [[Sovětský svaz|SSSR]] a Západem, stejně jako atmosférou přežívající špiónománie. S nástupem velké [[ropný šok#Ropné embargo v roce 1973|ropné krize]] v 70.&nbsp;letech však zájem o nadzvuková dopravní letadla prudce opadl — u konkurenčního [[Concorde]] byly zrušeny všechny objednávky s výjimkou státních [[Air France]] a [[British Airways]], a ani [[Aeroflot]] o zavádění Tu-144 nejevil velký zájem. Velmi ambiciózní americký projekt [[Boeing 2707]] ([[Machovo číslo|Ma]]&nbsp;=&nbsp;2,7; vzletová hmotnost 300&nbsp;t) byl kvůli technickým problémům nejprve zcela přepracován a poté v roce 1971 definitivně ukončen. V průběhu 70. a 80. let se dostávaly do popředí otázky ochrany životního prostředí. Letounům byla vytýkána vysoká spotřeba paliva, narušování [[ozónová vrstva|ozónové vrstvy]] a velký [[hluk]].
Ministrem SSSR pro civilní letectví se v roce 1970 stal Boris Bugajev, bývalý válečný letec a pilot-instruktor Aeroflotu. K myšlence provozování Tu-144 se stavěl značně rezervovaně a za hlavní prioritu považoval vývoj a uvedení do provozu velkokapacitního [[Il-86]]. Zastáncům Tu-144 se však podařilo prosadit do závěrů 24. sjezdu [[KSSS]] v r. 1971 i požadavek na zařazení Tu-144 do pravidelného provozu ještě v téže [[pětiletka|pětiletce]], neboli do konce roku 1975. Práce na projektu tedy pokračovaly, i když v SSSR neexistovala skupina obyvatel, schopná platit cenu letenky, pokrývající náklady na provoz a údržbu.
 
Řádek 30:
[[Soubor:Aeroflot Tupolev Tu-144 Paris Air Show 1975 Gilliand.jpg|náhled|right|Tu-144 na [[Pařížský aerosalon|Pařížském aerosalonu]] v roce 1975]]
Vedením vývoje letounu byla pověřena na Žukovské výzkumné a vývojové základně ([[letiště Ramenskoje]] - letiště Ramenskoje na mapě {{Souřadnice|55.5544444|38.15}}) konstrukční kancelář [[Alexej Tupolev|Alexeje Tupoleva]], syna slavného konstruktéra [[Andrej Tupolev|Andreje Tupoleva]]. Bylo rozhodnuto, že budou postupně vyvinuty dvě verze, nejprve s [[Dolet letadla|doletem]] 4&nbsp;000&nbsp;km a později 6&nbsp;000&nbsp;km.
[[FileSoubor:Tu-144 v Technickém muzeu v Sinsheimu.JPG|thumb|Tu-144 na střeše Technického muzea v Sinsheimu, Německo]]
[[Aerodynamika|Aerodynamický]] návrh komplikoval velký rozsah výšek i provozních rychlostí. V průběhu vývoje prověřili konstruktéři několik desítek variant, zpočátku i s klasickými ocasními plochami, které z důvodu nárůstu odporu vzduchu brzy zavrhli. Křídlo bylo postupně testováno v novém aerodynamickém tunelu na Žukovské základně, na [[MiG-21|MiG-21I]] „analog“ i na prototypovém letounu. Úpravy byly později prováděny i během sériové produkce. Křídlo má prakticky symetrický profil, s výrazným podélným i příčným prohnutím a s dvakrát čtyřmi [[výškové kormidlo|elevony]]. Bylo vyrobeno převážně z hliníkových slitin. Na tepelně nejnamáhanější součásti, jako [[náběžná hrana|náběžné hrana]] křídla, elevony, [[kormidlo]] apod., však bylo nutno použít [[Titan (prvek)|titanové]] slitiny a nerezovou ocel. Použití [[Kachna (letectví)|kachních ploch]] bylo zpočátku odmítnuto pro destabilizaci hlavního křídla při vyšších rychlostech <ref>http://www.tupolev.ru/Russian/Show.asp?SectionID=148 {{ru}} Popis vývoje na stránkách výrobce</ref>, později bylo navrženo velmi účinné řešení — jejich odklápění od trupu pouze ve fázi vzletu a přistání. V těchto fázích letu se také sklápěl kryt pilotní kabiny aby umožnil pilotům dostatečný výhled na [[Vzletová a přistávací dráha|VPD]]. Aerodynamické řešení patří k silným stránkám letounu. Podobnost při povrchním [[#Srovnání s Concorde|srovnání s Concorde]] dala vzniknout dohadům o sovětské [[průmyslová špionáž|průmyslové špionáži]].
 
Řádek 90:
|77106
|přeprava pošty
|Muzeum Monino (na mapě {{Souřadnice|55.8322222|38.1833333}})
|-
|77107
|
|KAPO Kazaň (na mapě {{Souřadnice|55.8541667|49.0983333}})
|-
|77108
|
|Samara (na mapě {{Souřadnice|53.2405556|50.3641667}})
|-
|77109
Řádek 106:
|77110
|přeprava osob
|Muzeum Uljanovsk (na mapě {{Souřadnice|54.2908333|48.2352778}})
|-
!
Řádek 118:
|77112
|
|Muzeum Sinsheim (na mapě {{Souřadnice|49.2391667|8.8975}})
|-
|77113
Řádek 126:
|77114
|modernizován na Tu-144LL
|Žukovská základna (na mapě {{Souřadnice|55.5697222|38.1558333}})
|-
|77115