Polikarpov I-16: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo

| název = I-16

| typ = [[stíhací letoun]]

| výrobce = [[Polikarpov]]

|image obrázek = Image:Polikarpov I-16-Spain (clipped).jpg

|text =popisek =

| konstruktér = [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaj Polikarpov]]

| první let = [[30. prosinec|30. prosince]] [[1933 v letectví|1933]]

|zaveden zavedeno = [[1934 v letectví|1934]]

|vyřazen vyřazeno = 50. léta (Španělsko)

| výroba = 1934-1942

| vyrobeno kusů = 7 004

| charakter =

| cena za kus =

| varianty =

| hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]]

| více uživatelů = [[Španělsko]], [[Finsko]]

Stíhací letoun I-16 vychází z prototypu letounu '''CKB-12''', který vyvinula konstrukční kancelář [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova]]. Jednalo se o samonosný [[jednoplošník]], který poháněl hvězdicový devítiválec M-22 o 450/480 koních. Prototyp, zalétaný 31. prosince 1933 Valerijem Pavlovičem Čkalovem, vykazoval na svou dobu dobré výkony, ale parametry prvních sériově vyráběných strojů byly srovnatelné s dvouplošníky [[I-15]]. Jejich výroba se začala roku [[1934]] jako '''I-16 typ I'''. Jednalo se o vůbec první dolnokřídlý stíhací letoun moderní koncepce, zavedený v sériové výrobě. Téhož roku 18.února poprvé vzlétl nový prototyp ('''CKB-12bis'''), který měl podstatně lepší technické parametry a vlastnosti. Pohon obstarával americký motor Wright Cyclone SR-1820-F-3 o výkonu 532 kW. Ten byl do sériové výroby zaveden pod označením '''I-16 typ 4''', avšak nastal zde jeden významný problém - sovětská polní letiště neměla takové parametry, které by umožňovaly vzlet a přistání tohoto moderního letadla, které na to potřebovalo cca 250 m. Tento problém se podařilo vyřešit až v roce [[1935]]. V tomto roce byla zavedena výroba verze '''I-16 typ 5''' s modifikovaným krytem motoru a výzbrojí dvěma kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm. Na něj navazující '''typ 6''' obdržel silnější motor M-25A (536 kW) a zesílenou konstrukci. Vývoj letadla I-16 však dále pokračoval, byly vyráběny nové typy s různými obměnami a zlepšeními. Roku [[1937]] se začal vyrábět '''I-16 typ 10''' s motorem M-25V o výkonu 552 kW, který měl oproti předchozím typům, které měly krytou kabinu, pilotní prostor zcela otevřen. Stalo se tak na žádost pilotů. Výzbroj kulometů nesená prozatím jen v křídlech byla doplněna o další dva synchronizované kulomety ŠKAS nad motorem. Kostra draku byla zesílena. Snaha o zlepšení výkonu vyůstila ve variantu '''I-16 typ 18''' s motorem M-62 opatřeným dvourychlostním kompresorem. V roce 1938 sériově stavěný '''I-16P''' byl vybaven dvěma kanony zabudovanými v centroplánu křídla (P jako pušečnyj, kanonový). Od roku [[1939]] byl vyráběn '''I-16 typ 24''', který byl stavěný v největším počtu ze všech uváděných obměn. Typ 24 byl osazován motory M-25E, M-62 i M-63. '''I-16 UTI''' (UTI-4), byla dvoumístná školní verze letadla I-16 typ 5 používaná k výcviku nových pilotů a letu podle palubních přístrojů s motorem M-25A. Na přelomu 30. a 40. let však došlo k zastarávání i tohoto stroje a sovětské letectvo začalo přecházet k nové, modernější koncepci strojů.