Josef Resl: Porovnání verzí

== Život ==

Na [[kněz|kněze]] byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl [[kaplan|kaplanem]] ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal [[kaplan|kaplanem]] v [[Město Touškov|Městě Touškově]] na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského [[farář|faráře]] Josefa Köhlera se stává v [[Město Touškov|Městě Touškově]] farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským [[vikář|vikářem]] a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v [[Manětín|Manětíně]] až do roku 1945. Poté se stal [[farář|farářem]] ve [[Starý Plzenec|Starém Plzenci]], kde v roce 1949 přečetl [[pastýřský list]] od kardinála Berana a za to ho komunistická [[Státní bezpečnost|StB]] zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v [[Jáchymov|Jáchymově]]. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v [[Obříství]] a [[Chlumín|Chlumíně]], kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež [[Pius XII.]] jmenuje papežským komořím a [[Monsignore|monsignorem]]. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru [[historie]] a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v [[Plzeň|Plzni]] a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti.

 

{{Portály|Křesťanství}}