Česká přídavná jména: Porovnání verzí

Přidáno 1 835 bajtů ,  před 7 lety
+typy, drobnosti
m (typo; požadavek na zdroj)
(+typy, drobnosti)
Článek '''česká přídavná jména''' pojednává o [[přídavné jméno|přídavných jménech]] v [[čeština|češtině]]. ČeskáPodle přídavnáskloňovacího jménatypu se dělí podle typu skloňování na tvrdá, měkká a přivlastňovací; podle významu je lze rozdělit do několika skupin.
 
== Typy přídavných jmen ==
Podle významu se přídavná jména rozdělují na:<ref name="cermak">{{Citace monografie
| příjmení = Čermák
| jméno = František
| titul = Lexikon a sémantika
| vydavatel = NLN
| místo = Praha
| rok = 2010
| strany = 169
}}</ref>
* '''deskriptivní''' (odpovídají na otázku ''jaký?''): ''červený, páchnoucí, stoletý'' – popisují nějakou (relativně) stabilní vlastnost rozvíjeného jména. Proto se obvykle nespojují s aktuálností (''*Zrovna teď je dřevěný.'') ani s imperativem (''*Buď černý!'')
* '''posesivní''' (''čí?''): ''otcův, babiččina, drakovo'' - uvádějí, komu dané jméno patří. Odvozují se pouze od "živých" entit - které v mužském rodě reprezentují jména životná, v ženském rodě se "živost" řídí empiricky, od jmen středního rodu se posesiva nevytvářejí. V běžné mluvě se navíc posesiva odvozená od jmen zvířat obvykle nahrazují deskriptivy (''psí bouda, dračí doupě'') a posesiva se užívají pouze tehdy, pokud má mluvčí na mysli konkrétního jedince (''psova bouda, drakovo doupě'').
* '''evaluativní''' – (''dobrý?''): ''slušný, obstojný, mizerný'' - hodnotí pozici na škále dobrý – špatný.
* '''intenzifikační''' (v jaké míře?) – ''celý, dokonalý, úplný'' – zdůrazňují či oslabují platnosti substantiva.
* '''restriktivní''' (''který?''): ''hlavní, celkový, pouhý'' – referují, jestli substantivum platí plně nebo je omezeno.
* '''eponymní''' (''jaký?''): ''buddhistický, cimrmanovský, pražský'' - jsou odvozená od vlastních jmen.
 
== Skloňování==
 
=== Tvrdé skloňování ===
krásně
 
{|class=wikitable
|-
 
== [[Stupňování]] ==
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti [[přídavné jméno|přídavných jmen]]. Tradičně se považuje za způsob [[odvozování]] [[Slovo|slov]]. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh [[ohýbání]] (flexe) – vedle [[skloňování]] a [[časování]]. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. ''velmi chytrý'') nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat. U většiny přídavných jmen není stupňování obvyklé, běžně se stupňuje jen asi 10 % všech adjektiv.<ref name="cermak">{{Zdroj?}}Citace monografie
| příjmení = Čermák
| jméno = František
| titul = Lexikon a sémantika
| vydavatel = NLN
| místo = Praha
| rok = 2010
| strany = 169
}}</ref>
 
*'''[[Pozitiv (lingvistika)|Pozitiv]]''' (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. ''Petr je stejně '''starý''' jako Pavel''.