Nová scéna (Praha): Porovnání verzí

Přidáno 153 bajtů ,  před 6 lety
wikiodkazy, typo
m (napřímení odkazu)
(wikiodkazy, typo)
{{upravit}}
'''Nová scéna Národního divadla''' je novodobá [[Divadlo (budova)|divadelní budova]], která vznikla v Praze na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]] na [[Národní (Praha)|Národní třídě]] v letech [[1977]]-[[1983]].
[[Soubor:Praha Nova Scena.jpg|thumb|Nová scéna [[Národní divadlo|Národního divadla]]]]
 
== Historie budovy ==
V rámci rozsáhlé [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]], která se uskutečnila v letech 1977–19831977 – 1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi [[Národní divadlo|Národním divadlem]] a voršilským klášterem. O využití nejbližšího okolí historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] se uvažovalo už brzo po druhé světové válce, když při obnově starých divadelních budov evropských metropolí, zničených za náletů, docházelo k výrazné modernizaci jejich provozů. Bezprostřední pohyb do celé věci vnesla v roce 1958 nezbytná demolice tzv. Chourových (správně Kaurových) domů, velkého objektu činžákového typu, který stál na Národní třídě mezi budovou [[Národní divadlo|Národního divadla]] a voršilským klášterem. Tento prostor, rozšířený postupně především dalšími demolicemi, se pokusilo - za stále se měnících dispozic - zvládnout několik architektů. Po architektonických soutěžích v letech [[1958]] - [[1959]], [[1962]] a [[1964]] byl vypracováním projektu pověřen vítěz obou posledních soutěží [[Bohuslav Fuchs]]. Po jeho smrti v roce 1973 bylo jeho autorské právo převedeno na Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který v roce 1976 předložil ke schválení finální plány. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u [[Národní třída (Praha)|Národní třídy]] budova se společenským sálem. Pro posledně jmenovaný objekt vytvořil architekt [[Karel Prager]] projekt multifunkčního kulturního prostoru.
 
V roce 1980, kdy rekonstrukce historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] a hlavně výstavba nových budov značně pokročily, se do projektu zapojil scénograf [[Josef Svoboda]] (když před tím zkrachoval jeho projekt nové divadelní budovy pro soubor [[Laterna magika|Laterny magiky]] ve Spálené ulici). Svoboda přišel s protinávrhrem na konečné řešení novostavby divadelní budovy a její následné využití pro [[Laterna magika|Laternu magiku]]. Budova současné Nové scény byla v té době již rozestavěná, nicméně byly provedeny úpravy projektu: zatímco [[Karel Prager]] ve své koncepci sledoval víceúčelovost projektu a prostorovou flexibilitu, Josef Svoboda se [[Zdeněk Kuna |Zdeňkem Kunou]] prosazovali jednoúčelovost pevného, funkčně odpovídajícího kukátkového prostoru. Ideová rada nakonec vybrala k realizaci projekt Svobody a Kuny, kteří však na realizaci požadovali prodloužení lhůty k dopracování náročného projektu. To se nelíbilo městskému výboru komunistické strany, který měl v rozhodování o projektu hlavní slovo, a ten nakonec pověřil realizací Karla Pragera.
 
Jedním z problémů, které změna původního projektu přinesla, byla nutnost zajistit zvukovou izolaci sálu proti hluku z velmi frekventované Národní třídy. To bylo nakonec vyřešeno - na úkor rozměrů interiéru - těžkým fasádním pláštěm s obkladem z kamenných desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna z vyfoukaných skleněných tvarovek podle návrhu [[Stanislav Libenský|Stanislava Libenského]]. Těchto nepřehlédnutelných tvarovek, které tvoří typický vzhled budovy Nové scény, je celkem 4306, každá má rozměr 80 × 60 × 40 cm a váží cca 40 kg. Průčelí budovy při klášteře voršilek je z velikých tabulí determálního skla. Vstupní hala Nové scény má stěny obložené deskami z kubánského hadce, je zde socha Píseň rodné země od [[Miloš Axman|Miloše Axmana]], ve foyeru je obraz Česká krajina od [[František Jiroudek|Františka Jiroudka]] a reliéf Umění od [[Jan Simota|Jana Simoty]]. Návrhy interiérů vytvořil Karel Prager za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera.
 
[[Soubor:Praha, Nové město, Laterna magika v noci II.JPG|thumb|Nová scéna v noci]]
Zahajovacím představením Nové scény [[Národní divadlo|Národního divadla]] byl 20. 11. 1983 Tylův [[Strakonický dudák aneb Hody divých žen|Strakonický dudák]]. Nepříliš zdařilá inscenace režiséra [[Václav Hudeček (divadelní režisér)|Václava Hudečka]] měla demonstrovat variabilitu prostoru v nejradikálnější variantě, sál byl uspořádán arénovitě s jevištěm uprostřed sálu a premiéra byla přenášena v přímém přenosu televizí. Jiří Tvrzník v Mladé frontě tehdy k inscenaci poznamenal: „Věřme, že dramaturgie a vedení činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]] vyvodí z této natrpklé zkušenosti závěry, týkající se vhodnosti a nevhodnosti textů pro typ divadelního prostoru Nové scény. Jde totiž také o to, aby bylo uplatněno účelně a tvořivě všechno, co tato scéna nabízí.“ Ovšem první měsíce divadelní praxe na Nové scéně ukázaly silný rozpor mezi Novou scénou - snem, jak byla slibována a velebena v tisku, a Novou scénou - realitou. Například jakákoli přestavba hlediště v tomto prostoru byla velice náročná na čas i počet jevištních techniků (až dvoudenní prodlevy v provozu) a tak se brzy od možnosti variability upustilo. Velké problémy také způsobovala špatná akustika sálu, projevilo se poddimenzování provozních komunikací včetně výtahů i nepřiměřené tepelné a vzduchově hygienické podmínky. Činohře tedy nový prostor nesplňoval vysoká očekávání a původně zamýšlené komorní operní inscenace se tu nemohly realizovat z akustických důvodů.
 
10. února [[1984]] se na Nové scéně poprvé představila [[Laterna magika]] premiérou dětské opery Žvanivý slimejš. Toto představení se zde hrálo o víkendech spolu s další inscenací Kouzelný cirkus. Definitivně se ale [[Laterna magika]] na Novou scénu přesunula až o mnoho let později, v roce [[1992]]. Rok před tím, v roce [[1991]], se totiž do tehdejšího působiště [[Laterna magika|Laterny magiky]], divadla Adria, vrátil [[Otomar Krejča]] s resuscitovaným [[Divadlo za branou|Divadlem Zaza branou]]. Ačkoli byl sál původně určen pro [[Laterna magika|Laternu magiku]] a Divadlo Zaza branou v něm bylo pouze v nájmu, dohoda mezi oběma subjekty se zdála být nemožná. S ohledem na to, že [[Národní divadlo]] bylo schopno přesunout všechny své umělecké aktivity z Nové scény do nově zrekonstruovaného [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]], získala [[Laterna magika]] na dalších osmnáct let své útočiště na Nové scéně. Následné založení samostatné příspěvkové organizace [[Laterna magika]] tento fakt ještě formálně zvýraznilo; v delimitačním rozhodnutí ministra Uhdeho bylo stanoveno, že Laterna bude využívat budovu Nové scény na základě nájemní smlouvy. Budova byla také se souhlasem [[Národní divadlo|Národního divadla]] označena novým nápisem „[[Laterna magika]]“. Byly provedeny určité technické úpravy a potlačily se tak nepříznivé důsledky některých projekčních chyb. Umělecká identita prostoru pak splynula s tvorbou [[Laterna magika|Laterny magiky]].
 
== Současnost ==
V lednu [[2010]] přešla Nová scéna opět plně pod správu [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Kromě souborů [[balet]]u a [[Činohra|činohry]] [[Národní divadlo|Národního divadla]] tvoří i nadále část programu Nové scény představení [[Laterna magika|Laterny magiky]], jejíž umělecký soubor se opět stal součástí [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Nová scéna nabízí na pražské kulturní mapě originální koncept činorodého uměleckého organismu. Budova je otevřená celý den a funguje jako veřejný kulturní prostor. Od časného dopoledne až do pozdních nočních hodin nabízí Nová scéna bohatý kulturní program, který významně rozšiřuje umělecké portfolio Národního divadla [[Národní divadlo|Národního divadla]].
 
== Průvodce budovou ==
Nová scéna představuje moderní koncept divadelní budovy, která během celého dne funguje jako umělecký prostor otevřený veřejnosti. Zatímco zvenku je Nová scéna budovou zdánlivě sevřenou, uvnitř překvapí velkorysým řešením interiéru.
Celodenně přístupná jsou tři patra Nové scény: v přízemí je pokladna a informační centrum, mezipatro se využívá jako komorní prostor pro výtvarné instalace a projekce. Ve třetím patře se nachází divadelní kavárna NONA s kapacitou více než sto míst, ze které se naskýtá prosklenými stěnami skvostný výhled na Národní třídu, divadelní piazzetu a do Voršilské zahrady. Kavárna nabízí již od devíti hodin dopoledne snídaně, odpoledne se v ní konají literární pořady a zůstává otevřena dlouho po představení do nočních hodin.
 
Ve foyer ve čtvrtém patře je umístěno mobilní hlediště s kapacitou 70 míst, vznikl tak další prostor pro matiné, tiskové konference a projekty site-specific. Divadelní sál má kapacitu 400 míst a je (stejně jako celá budova) bezbariérově přístupný. Každý měsíc se v něm odehraje více než třicet divadelních představení.