Konzervatismus: Porovnání verzí

Počátek užívání termínu se datuje do první poloviny [[19. století]], často rok [[1820]], kdy konzervatismus popisoval umírněné [[Francie|francouzské]] příznivce [[monarchie]].<ref name="Úvod Cabada">< /ref> První politická strana s tímto názvem byla [[Spojené království|britská]] [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní strana]]. Její hlavní hodnoty byly monarchie, [[aristokracie]], [[církev]] a obrana tradičních uspořádání.<ref name="Úvod Cabada">< /ref>

Myšlenky konzervatismu se však u odborné veřejnosti začaly objevovat již v [[18. století]]. Nejznámějším autorem je původem [[Irsko|irský]] politik a myslitel [[Edmund Burke]], který však zasedal v [[Parlament Spojeného království|britském parlamentu]] za stranu [[Whigové|Whigů]], kteří byli oproti [[Toryové|Toryům]] "liberálnější". Sám Burke vycházel z děl střídmě [[liberalismus|liberálního]] autora [[Adam Smith|Adama Smithe]].<ref name="Úvod Cabada">< /ref> Své myšlenky popsal v díle z roku [[1790]] ''[[Úvahy o revoluci ve Francii]]''.

V [[20. století]] získal konzervatismus velmi široké uplatnění. Konzervativními jsou nazývány vlády [[Appeasement|politiky appeasementu]] z 30. let, [[frankismus]], "[[António de Oliveira Salazar|salazarismus]]" a [[perónismus]] z období 30.-70. let, ale také později [[Neostalinismus|neostalinisté]] či [[neogaullisté]]. Mimo ně samozřejmě i nadále britská Konzervativní strana apod.<ref name="Úvod Cabada">< /ref>

Konzervativce nelze automaticky ztotožňovat s politickou [[pravice|pravicí]]; zejména německá a rakouská konzervativní politika má tradičně nakročeno do politického středu. Také britští toryové v 18. století se vymezovali jak proti "ničivé svobodě" whigůmwhigů, tak i proti ortodoxním proudům. I pro konzervativce byl důležitý důraz na svobodu, kterou však chápali jinak než jejich whigovští konkurenti. Konzervativní antropologie úzce souvisela s antropologií křesťanskou, s vědomím lidské hříšnosti, ale i svobody vůle a mravního konání. Britští konzervativci ([[Edmund Burke|Burke]], [[David Hume|Hume]]) nedůvěřují velkým racionalistickým systémům a kladou důraz na pozvolnou tradici, empirii a personalitu.