Lipnice luční: Porovnání verzí

Lipnice luční je středně vysoká, výběžkatá [[bylina]]. [[Stéblo]] dorůstá výšky 20–120&nbsp;cm.<ref>http://botany.cz/cs/poa-pratensis/</ref> [[Pochva (list)|Listová pochva]] je oblá nebo mírně zmáčklá ze stran, [[Jazýček (botanika)|jazýčky]] jsou krátké, uťaté. [[Ouško (list)|Ouška]] chybějí. [[Obilka|Obilky]] jsou malé a ochmýřené.<ref>Šašková, Dagmar, Štolfa, Vojtěch. Trávy a obilí. Praha : Artia a. s. a Granit s. r. o., 1993. S. 63.</ref> [[Čepel listová|Čepele listů]] jsou jasně zelené a mírně lesklé. Středem čepele se táhnou dvě světlejší rýžky. [[Květ]]y v mnohokvětých [[klas|kláscích]] jsou na spodní části plev porostlé dlouhými vlákny, které někdy vypadají jako vlákna pavučiny. Ve spleti těchto vláken často zůstávají viset vypadávající obilky. [[Květenství]] je jehlancovitá [[lata]], někdy dost dlouhá, jejižjejíž boční ramena jsou drsná. Má mohutný kořenový systém, který se rozprostírá převážně v povrchové vrstvě půdy (do 10&nbsp;cm). Lipnice luční se plně vyvíjí až třetím nebo čtvrtým rokem. Brzy na jaře obrůstá a začíná kvést. Kvete od května do začátku srpna.

Je rozšířena v mírném pásu celého světa. Je součástí [[Květena|flóry]] celé Evropy (na sever až po [[Špicberky]]). Roste v Severní Americe, severní Asii i v Austrálii. Má určitou [[expanze|expanzivní]] schopnost, a proto rychle obsazuje v porostu uprázdněná místa. V přírodě roste na sušších, výživných půdách, ale i na okraji lesa, v křovinách, po okrajích cest, od nížin až po polohy na 2000&nbsp;m. O široké [[ekologie|ekologické]] přizpůsobivosti svědčí i to, že je to jedna z jediných tří kvetoucích ([[vyšší rostliny|vyšších]]) rostlin nalezených v Antarktidě (zavlečena člověkem).<ref>Větvička, Václav, Krejčová, Zdena. Rostliny na louce a u vody. Praha : Aventinum, 2009. S. 223.</ref>