Sklo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot opravil přesměrování na Bor |
úpravy a doplnění - křemenné sklo |
||
Řádek 10:
Sklo obsahuje především [[oxid křemičitý]], který je obsažen v [[křemen]]i nebo křemičitém písku (též sklářském písku), ze kterého se vyrábí. Křemen má [[teplota tání|teplotu tání]] kolem 2000 [[Celsius|°C]]/(3632 [[Fahrenheit|°F]]), proto se při výrobě přidávají alkalické látky, které tuto teplotu výrazně snižují jako je [[uhličitan sodný|soda]] a [[uhličitan draselný|potaš]], které snižují teplotu tání na asi 1000 °C. Protože alkálie snižují odolnost skla vůči vodě, což je obvykle nežádoucí, přidává se také [[oxid vápenatý]], který tuto odolnost zlepšuje.
== Etymologie ==
Řádek 17 ⟶ 16:
==Přehled==
Jedna z nejobvyklejších charakteristik obyčejného skla je, že je transparentní (průhledné) pro viditelné světlo (ne všechny skleněné materiály jsou). Obyčejné sklo nepropouští světlo o vlnové délce nižší než 400 [[metr|nm]], též známé jak [[ultrafialové záření|ultrafialové světlo]] nebo UV (UltraViolet), protože obsahuje přímesi, například [[soda|sodu]] (uhličitan sodný).
Sklo vyrobené pouze z čistého kysličníku křemičitého SiO<sub>2</sub> ([[křemen]]e) se nazývá [[křemenné sklo]]. Oproti běžným sklům má některé odlišné vlastnosti. Neabsorbuje [[ultrafialové záření]] a má velmi vysokou teplotu tání (kolem 2000°C). Proto je užíváno tam, kde jsou tyto vlastnosti požadovány. Například pro baňky [[halogenová žárovka|halogenových žárovek]], které pracují při vysokých teplotách, nebo různé součásti ultrafialových světelných zdrojů.
Křemenné sklo se díky své vysoké teplotě tání daleko hůře vyrábí a výroba spotřebuje více energie, proto je výrazně dražší než běžné sklo příměsové.
[[Sodík]] je obvykle užíván na snížení jinak vysokých teplot potřebných na práci se sklem. Další množství [[soda|sody]] nebo [[potaš]]e jsou někdy přidány na další snížení teploty tání.
Nejobvyklejší sklo má jiné ingredience přidané pro změnu jeho vlastností. [[Olovo|Olověné]] sklo, také '''olověný křišťál'''
[[Kov]]y a [[oxid]]y kovů jsou přidány do skloviny během výroby pro změnu [[barva|barvy]] skla. [[Mangan]] může být přidán v malých množstvích na odstranění [[zelená|zeleného]] odstínu od železa, nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[ametyst]]ové barvy. Jak mangan, tak [[selen]] může být použit v malých koncentracích na dekolorizaci skla nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[červená|červené]] barvy. Malé koncentrace [[kobalt]]u (0,025–0,1 %) dávají [[modrá|modré]] sklo. Oxid [[cín]]u s oxidy [[antimon]]u a [[arzén]]u produkuje neprůhledné [[bílá|bílé]] sklo, poprvé použité v [[Benátky|Benátkách]] k výrobě imitace [[porcelán]]u. Použití dvou až tří [[procento|procent]] oxidů [[měď|mědi]] produkuje [[tyrkys|tyrkysovou]] barvu. Čistá kovová [[měď]] dává velmi tmavé červené, neprůhledné sklo, které je někdy užívané jako náhrada za [[zlato|zlaté]] [[rubín]]ové sklo. [[Nikl]], podle koncentrace, produkuje modré, [[fialová|fialové]] nebo i [[černá|černé]] sklo. Přidáním [[titan]]u vzniká [[žlutá|žluto]]-[[hnědá|hnědé]] sklo. Zlato ve velmi malých koncentracích (kolem 0,001 %) tvoří silně rubínově zbarvené sklo, kdežto nižší koncentrace produkují méně intenzivní červenou, často [[marketing|marketingově]] označovanou jako „[[brusinka]]“. [[Uran (prvek)|Uran]] (0,1–2 %) může být přidán na dodání [[fluorescence|fluorescentní]] žluté nebo [[zelená|zelené]] barvy. Uranové sklo typicky není dost [[radioaktivita|radioaktivní]], aby bylo nebezpečné, jeho prášek, např. při leštění brusným papírem, pokud je inhalováno (vdechnuto), může být [[rakovina|karcinogenní]]. [[Stříbro|Stříbrné]] sloučeniny (zejména [[dusičnan stříbrný]]) mohou produkovat rozsah barev od [[oranžová|oranžově]] červené po žlutou. Metoda, jakou je sklo zahřáto a zchlazeno, může signifikantně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. [[Chemie|Chemické vlastnosti]] skla nejsou v současnosti kompletně a dostatečně prozkoumány. Často se proto objevují nová zbarvení skla a nová využití díky nově prozkoumaným vlastnostem.
| |||