Verze z 6. 6. 2013, 23:41 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 526 editací m Konflikt vyřešen ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 31. 10. 2013, 14:04 editovat zrušit editaci Feťour (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 21 930 editací m →‎Historický vývoj jednotných nábojů: link Přejít na další porovnání →
Řádek 9: Postupně vzniklo několik konstrukcí jednotných papírových nábojů pro pušky jehlovky (Dreyse, Chassepot) a potom již následovaly pokusné konstrukce kovových nábojů. Jedny z prvních kovových nábojů nebyly v pravém slova smyslu jednotné, chyběla jim totiž [[zápalka]], která se nasazovala na piston, stejně jako u perkusních předovek (Maynard, Burnside). První opravdu jednotný náboj vyrobil roku [[1812]] [[švýcar]]ský [[puškař,]] působící ve [[Francie\|Francii]], [[Samuel Johannes Pauly\|Jean Samuel Pauly]] s [[nábojnice\|nábojnicí]] [[soustruh\|soustruženou]] z [[mosaz]]i. Další Francouz, [[Casimir Lefaucheux]], pak v roce [[1835]] přihlásil patent na náboj s kolíčkovou [[zápalka\|zápalkou]] a do třetice Francouz [[Louis Flobert]] roku [[1849]] získal patent na náboje s okrajovým zápalem, které se vyrábějí dodnes. Náboje s okrajovým zápalem mají ale omezené možnosti a tak vývoj směřoval k nábojům se středovým zápalem. Systémů středového zápalu bylo více (Perrin, Benet, Schneider atd.) v současné době se používá hlavně [[zápalka]] Boxer a Berdan. Moderní jednotný náboj se skládá ze čtyř základních komponentů. Je to střela, prachová náplň, [[zápalka]] a [[nábojnice]], která to všechno drží pohromadě. Existuje několik typů nábojů, které se vymykají běžným konstrukcím např. beznábojnicové střelivo firmy [[Heckler & Koch]] nebo Dardick, elektricky odpalovaná kulovnice Voere, raketové střely [[Gyrojet]] a pod. Tyto náboje ale představují nepatrný zlomek celkového počtu vyrobených nábojů a prakticky se žádný z nich neprosadil.

Náboj (střelivo): Porovnání verzí