Jiří Gruša: Porovnání verzí

| místo_narození = [[Pardubice]], {{Vlajka a název|Československo}}

| místo_úmrtí = [[Bad Oeynhausen]]<br /> {{Vlajka a název|Německo}}<br />(ve věku 73 let)

'''Jiří Gruša''' ([[10. listopad]]u [[1938]], [[Pardubice]], [[Československo]] – [[28. říjen|28. října]] [[2011]], [[Bad Oeynhausen]]<ref>[http://derstandard.at/1319181496139/Schriftsteller-und-Politiker-Jiri-Grusa-gestorben Der Standard: Schriftsteller und Politiker Jiří Gruša gestorben (28. Oktober 2011)] (něm.)</ref>, [[Německo]]) byl [[Česko|český]] [[poezie|básník]], [[próza|prozaik]], [[překladatel]], [[literární kritik]], [[diplomat]] a [[politik]]. Od června [[1997]] do ledna [[1998]] zastával post [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR]] ve [[Druhá vláda Václava Klause|druhé Klausově vládě]] (jako nestraník). V letech [[2003]] až [[2009]] byl prezidentem [[Mezinárodní PEN klub|mezinárodního centra PEN klubu]]. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym ''Samuel Lewis''.

Jiří GrušaNarodil se narodil v Pardubicích 10. listopaduJeho roku 1938. Otecotec byl technickým úředníkem, akterý byl po válce[[Druhá bylsvětová válka|válce]] donucennucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Jiří Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, (díky změně povolání svého otce) přijat na [[Univerzita Karlova|Karlovu univerzitu]], aniž by musel vstoupit do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]]. Nejprve studoval [[český jazyk]] a [[Historie|historii]], po roce přešel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofickou fakultu]] studovat obory [[filozofie]] a historie. Během studia se u Grušiněho začal projevovat značný organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou [[Poesie|poesii]] pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů.

Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka ''Torna''. V tomto roce také nastoupil do[[Základní vojenskévojenská dvouletéslužba|základní službyvojenskou službu]]. Dále se věnoval básnické tvorbě. a vV roce 1963 sebyla na titulní straněv pražských novinnovinách objevilozveřejněna 8část veršůjeho vytrženýchpráce, akterá zcelabyla odproštěnýchvytržena odz původníkontextu. myšlenkyV atéto kontextovéhopráci významu,byly vezmíněna kterýchi seosoba objevila osoba[[Fidel Castro|Fidela Castra]]. Díky těmto několika řádkůmtomu byl Jiří Gruša pozván do Dobříše[[Dobříš]]e, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu., Grušaproto zorganizoval vše potřebné a ještě naběhem vojnějeho vojenské služby vznikl časopis ''Tvář'', s odkazem na [[František Halas|Františka Halase]], jehož se stal redaktorem[[redaktor]]em. Po měsíci působení, jako neplacený redaktorv časopisů Tvář, se objevil v tisku článek staréhojeho přítele z Pardubic [[Vladimír Medek|Vladimíra Medka]], pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských veršů. Na tento text nemohlreagoval Grušatím, nereagovat.že Za[[Literární krátkou chvílinoviny]] otiskly Literární noviny Grušůvjeho článek, který byl označen jako devastace literárního socialistického kánonu, článek, ve kterém se obšírně vyjádřil k účelu poesiepoezie a značně zkritizovalkritizoval její současné ideologické cíle. Tento počin vyvolal silnou reakci ze strany [[Komunistický režim v Československu|režimu]]. Po třech měsících dobrovolně odešel z vedení Tvářečasopisu ''Tvář'' v domnění, že se vše uklidní a on bude moci nadále spolupracovat s její redakcí. TomuTo se však nestalo. GrušaOcitl se ocitl ve velmi složité životní situaci. V měsíci březnu bylo na jeho osobu vypsáno [[trestní stíhání]]. Stal se nezaměstnatelným. Kvůli nedostatku financí se odstěhoval s dcerou k rodičům své ženy. Celý rok žil v ústraní. Vydělával překladem textů a psaním recenzí pod pseudonymem. V roce 1964 vydal druhou básnickou sbírku ''Světlá lhůta''. Své první zaměstnání dostal až v roce 1966, kdy působil jako korektor v ''Nových knihách''. Situace se postupně zlepšovala a Grušovijeho schopnosti byly doceněny. Rok po nástupu do nového zaměstnání byl přeřazen do redakce časopisu ''Zítřek'', navíc se podařilo založit nový časopis ''Sešity pro mladou literaturu'', který se zabýval vlastním pohledem mladé generace na literaturu. Během let 1968-1969 však byly oba časopisy zakázány. Skončilo tak krátké období veřejné činnostijeho Jiřího Grušičinnosti. Autor se odvrátil od poesiepoezie a začal psát [[Próza|prozaické texty]].

Za částečné publikování ''Listů z Kalpadocie'' v letech 1968-1969 v ''Sešitech'', byl opět trestně stíhán kvůli údajnému šíření [[pornografie]]. Po ruské[[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] vykonával různá zaměstnání. Dva roky spolupracoval s [[Divadlo za branou|Divadlem za branou]] a poté pracoval ve stavebnictví. Dále se věnoval psaní a jeho další díla vyšla buď v samizdatu[[samizdat]]u, nebo v exilových nakladatelstvích. Jednalo se například o [[Novela (literatura)|novelu]] ''Dámský gambit'', se kterou souvisí Grušovojeho seznámení se s [[Ludvík Vaculík|Ludvíkem Vaculíkem]] a [[Ivan Klíma|Ivanem Klímou]]. Ludvík Vaculík první přišel s myšlenkou přepisu a vydávaní textů mladých autorů, kteří se pravidelně scházeli k autorskému čtení v bytě Ivana Klímy. Gruša se ujal organizačních úkolů, a tak vznikla edice [[Petlice (edice)|Petlice]]. Petlice se velmi rychle vyvíjela a díla se šířila i díky přepisům samotných čtenářů. Jeden z těchto čtenářů, jenž si doma zařídil malou přepisovací dílnu, kde zrovna přepisoval ''Dotazník'' aneb ''Modlitbu za jedno město a přítele'', byl zatčen a spolu s ním i Jiří Gruša, který čerstvě podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a byl obviněn, že svým románem ''Dotazník'' zaútočil na společenské zřízení. Ve vězení strávil necelé tři měsíce. Byl propuštěn díky mezinárodnímu ohlasu na jeho dílo a díky reakcím některých významných autorů. V roce 1980 získal literární stipendium v USA[[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]]. Bylo mu umožněno opustit [[Československá republika|Československou republiku]]. Po několika měsících strávených vve USASpojených státech amerických se vracelvrátil zpět do ČSRČeskoslovenska. Během cesty byl však varován od Ludvíka Vaculíka, aby návrat odložil. Gruša protoProto posečkal v německém Bonnu[[Bonn]]u u svého přítele. Po několika dnech obdržel dopis, ve kterém byl zbaven československého občanství a tím mu byl znemožněn návrat do ČSRČeskoslovenska. Trvale se tedy usadil v [[Západní Německo|Německé spolkové republice]], kde získal státní německé občanství. V Německu začal velmi intenzivně pracovat, dále se věnoval tvorbě, psal převážně [[Němčina|německy]] a spolu s [[Tomáš Kosta|Tomášem Kostou]] se v roce 1986 rozhodl založit firmu, která se věnovala překladu literárních textů. Po pádu [[Sametová revoluce|železné opony]] se Gruša vrátil do [[Čechy|Čech]] a vstoupil do diplomatických služeb. Stal se [[Velvyslanec|velvyslancem]] v Německu do června roku 1997, poté byl 5 měsíců [[Ministr školství|ministrem školství, mládeže a tělovýchovy]]. Rok nato se stal velvyslancem v [[Rakousko|Rakousku]] a v této funkci vytrval 6 let. Během tohoto období byl vyznamenán [[Cena Jaroslava Seiferta|Cenou Jaroslava Seiferta]] za sbírku ''Grušas Wacht am Rhein (Grušova Hlídka na Rýnu)'', za niž získal i [[Magnesia Litera|cenu Magnesia Litera]]. Po roce 2004 se stal ředitelem ''Diplomatické akademie Vídeň'' a také získal předsednictví v Mezinárodním sdružení [[PEN klub|PEN-klubů]]. Obě tyto funkce vykonával do roku 2009, kdy se vrátil k literární tvorbě. Na sklonku života vyšlo jeho dílo ''Beneš jako Rakušan''. Dne 28. října roku 2011 zemřel během operace srdce vě věku 72 let.