Maximilien Foy: Porovnání verzí

 

Foy byl synem vojáka, který po skončení služby se usadil jako poštmistr a anglické matky. Vzdělání získal na válečné škole v La Fere. Roku [[1791]] jako 16 letý nastoupil jako podporučík [[artilerie]] k 3. dělostřeleckému [[pluk]]u. Jako důstojník artilerie prodělal tažení [[1792]]-[[1793]] pod generálem Dumouriezem a po bitvě u [[Jemappes]] (6.listopadu 1792) byl povýšen na kapitána. Roku [[1794]] byl v [[Cambrai]] pro neskrývaný nesouhlas s necitlivými příkazy konventu zatčen. Po [[Thermidorský převrat|9. thermidoru]] (28. července [[1794]]) opět propuštěn a zařazen do armády. Vyznamenal se [[1795]]-[[1797]] v tažení rýnské a moselské armády ([[1795]] velitel praporu) pak [[1798]] ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a roku [[1799]] u [[dunaj]]ské armády. Roku [[1800]] přechází k italské armádě a bezchybně velí brigádě předvoje. Po [[Amienský mír|Amienském míru]] ([[1802]]) se stal Foy plukovníkem dělostřelectva a roku [[1804]], třebaže jej [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] znal jako přívržence [[Jean-Victor Moreau|Moreau]]a, byl jmenován šéfem štábu artilerie sboru generála [[Marmont]]a. Pod Marmontem sloužil i v tažení [[1805]] a poté zastával vysoké posty ve [[Friaul]]u a v [[Benátky|Benátkách]]. Roku [[1807]] byl poslán jako velitel 1200 dělostřelců do [[Turecko|Turecka]], pomoci v boji proti Rusům a Angličanům. Po návratu sloužil pod [[Junot]]em v [[Portugalsko|Portugalsku]], od prosince [[1808]] jako brigádní generál a poté ve [[Španělsko|Španělsku]] - od roku [[1812]] jako divizní generál. Za zraněného [[Marmont]]a se stal 21. července [[1812]] zastupujícím vrchním velitelem armády a převzal armádu poraženou u [[Salamanka|Salamanky]]. Organizovaně ustupoval a třebaže byl překvapivě napaden u Garcia Hernandez dokázal dovést armádu v pořádku do jižní Francie. Teprve po zranění 27. února [[1814]] opustil armádu a byl jmenován inspektorem pěchoty v [[Nantes]].<br />

 

{{DEFAULTSORT:Foy, Maximilien}}