Arménské království v Kilíkii: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
|||
Řádek 33:
[[Byzantská říše|Byzantská vojska]] dobyla na [[Arabové|Arabech]] oblast Kilíkie roku [[965]] za vlády [[seznam byzanstkých císařů|císaře]] [[Nikeforos II.|Nikefora II.]] Místní [[muslim]]ové byli vyhnáni a jejich místo začali zaujímat do země zvaní [[křesťanství|křesťanští]] osadníci ze [[Sýrie]] a Arménie. Císař [[Basileios II. Bulgaroktonos]] ([[976]] - [[1025]]) se pokusil rozšířit jím oblast Kilíkie směrem na východ do Vaspurakanu a [[arabové|arabské]] državy v Sýrii na jihu. Díky [[byzantská říše|byzantskému]] vojenskému tažení byla Kilíkie rozšířena o oblast [[Kappadokie]] a o hornaté oblasti severní [[Sýrie]] a [[Mezopotámie]].
Arménská migrace se ještě zvětšila po formální anexi Velké Arménie [[Byzantská říše|Byzanc]]í roku [[1015]] a o devatenáct let později následovala další velká migrační vlna, když
=== Vybudování arménské moci v Kilíkii ===
Řádek 41:
Místní Arméni začali sloužit [[byzantská říše|Byzantské říši]] jako vojáci a guvernéři, převzali tak kontrolu na místními důležitými mocenskými centry. Když začala v chaotických letech po [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Mantzikertu]] byzantská moc v oblasti slábnout, někteří mocní Arméni využili příležitosti se osamostatnit, zatímco ostatní zůstali, alespoň formálně, [[Konstantinopol]]i loajální. Nejúspěšnější z těchto raných válečníků, byl bývalý generál císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV.]] [[Philaretos Brachamios]]. Mezi léty [[1078]] - [[1085]] Philaretos vybudoval knížectví sahající od [[Malatya|Malatye]] na severu k [[Antiochie|Antiochii]] na jihu a [[Kilíkie]] na západě po [[Şanlıurfa|Edessu]] na východě. Do země pozval mnoho arménských [[Šlechta|šlechtic]]ů, kterým daroval pozemky a hrady. Po Philaterově smrti se však říše rozpadla zpět na malá panství.
Jedním z těchto šlechticů byl Ruben, který byl úzce
Koncem [[11. století]], po Rubenově smrti roku [[1095]] existovalo v oblasti Kilíkie šest důležitých knížectví:
Řádek 61:
Arméni se poté na dvě století stali částečně spojenci, částečně protivníky křižáků.
Nakonec se objevilo posílení centrální moci, pod žezlem vzestupující moci Rubenidských knížat. Ve [[12. století]] Arméni unikli o vlas uvržení zpět pod [[Byzantská říše|byzantskou]] nadvládu. Kníže [[Leon I. Arménský]] připojil arménská pobřežní města pod vládu Arménského knížectví, čímž upevnil svou obchodní dominanci v oblasti. V roce byl však [[1137]] Leon I. poražen a s několika dalšími členy jeho rodiny zajat [[seznam byzantských císařů|byzantským císařem]] [[Jan II. Komnenos|Janem II. Komnenem]], který Kilíkii nepřestal považovat za byzantskou provincii. Leon I. zemřel ve vězení o tři roky později. Jeho nástupce [[Thoros II. Arménský|Thoros II.]] byl také uvězněn, ale roku [[1141]] se mu podařilo uprchnout a postavit se znovu do čela protibyzantské politiky v Kilíkii. Zpočátku byl úspěšný, ale nakonec roku [[1158]]
Arménský stát se v této době stal již tak významným, že se sídlo hlavy Arménské církve přeneslo do mocné pevnosti na [[Eufrat]]u [[Qal'at ar-Rum]]u a rubenidská knížata v Kilíkii pokračovala ve své vládě.
| |||