O původu druhů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů |
m WPCleaner v1.29 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie / Zbývající odkazy - Druh, Homologie, Leopard, Morfologie, Pásovec, Strom života, Systematika, Éra |
||
Řádek 28:
| následující dílo = [[Hnojení orchidejí]]
}}
'''''O původu druhů''''' či '''''O vzniku druhů''''' (plný [[angličtina|anglický]] titul ''{{cizojazyčně|en|On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life}}'', česky ''O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život'') je kniha, v níž britský přírodovědec [[Charles Darwin]] [[24. listopad]]u [[1859]] poprvé uveřejnil svou [[
Nové biologické objevy byly vysvětlovány rozličnými evolučními teoriemi už před Darwinem. Ideje o přeměně [[Druh (biologie)|druhů]] vedly ke sporům s věřícími zastávajícími názor, že druhy jsou neměnnou součástí předem dané [[hierarchie]] a člověk je jedinečný, nikoliv příbuzný se zvířaty. Během první poloviny [[19. století]] trvalo úzké sepětí anglického přírodovědného [[establishment]]u s [[anglikánská církev|anglikánskou církví]], věda byla totiž součástí [[Přirozená teologie|přirozené teologie]]. A tak přestože politické a teologické důsledky evolučních teorií byly intenzivně diskutovány a podpora těchto myšlenek mezi opozičními biology i veřejností postupně rostla, nezískala myšlenka o možnosti změny druhu v jiný podporu [[Mainstream|hlavního proudu]] vědců.
Řádek 34:
Kniha byla srozumitelná i [[Laik|laickým]] čtenářům a přitáhla široký zájem vzápětí po zveřejnění. Charles Darwin byl respektovaný přírodovědec, proto byly jeho objevy brány vážně a důkazy jím předkládané vyvolaly nové kolo vědeckých, filosofických a náboženských diskuzí. Debata nad knihou přispěla kampani [[Thomas Henry Huxley|Thomase H. Huxleyho]] a jeho kolegů z X Clubu za zesvětštění vědy prostřednictvím propagace [[naturalismus (filosofie)|naturalismu]]. Během dvou desetiletí většina vědců přijala myšlenku evoluce s větvením od společných předků, ale význam přirozeného výběru přijímali jen pomalu. V průběhu [[zatmění darwinismu]], které probíhalo od 80. let [[19. století]] až do 30. let [[20. století]], získaly různé další mechanismy evoluce lepší pověst. Ve 30. a 40. letech 20. století postupně vznikla moderní evoluční syntéza. V ní se podařilo spojit Darwinův koncept evoluční adaptace prostřednictvím přírodního výběru s [[Gregor Mendel|Mendelovu]] teorii dědičnosti a populační genetikou. Vznikla tak moderní evoluční teorie, jež se stala východiskem věd o životě.
Darwinův spis O původu druhů vyšel česky poprvé roku [[1914]] v překladu [[František Klapálek|Františka Klapálka]]; podruhé roku [[1953]] v překladu Emila a Aleny Hadačových, poznámkový aparát knihy je zatížen [[
| příjmení = Komárek
| jméno = Stanislav
Řádek 72:
== Okolnosti ==
=== Vývoj před Darwinovou teorií ===
V pozdějších vydáních knihy sledoval Darwin evoluční myšlenky až do doby před [[Aristotelés|Aristotelem]].<ref>{{Citace monografie
Řádek 85 ⟶ 84:
| poznámka = [Dále jen: Darwin (1872)]
| jazyk = anglicky
}}</ref> Text, který cituje, je Aristotelův souhrn myšlenek staršího řeckého [[
| příjmení = Forster
| jméno = Roger
Řádek 112 ⟶ 111:
}}</ref>
[[Soubor:Georges Cuvier - Elephant jaw.png|thumb|left|Cuvierova ilustrace dolní čelisti a) mamuta, b) slona indického, využitá při důkazu existence vyhynutí.]]
[[Reformace]] inspirovala doslovný výklad [[Bible]], jehož představy stvoření byly v rozporu s objevy [[vědecká revoluce|perspektivní vědy]]. Ta totiž usilovala o vysvětlení souhlasná s [[mechanismus (filosofie)|mechanickou filosofií]] [[René Descartes|Reného Descarta]] a [[empirismus|empirismem]] [[Baconova metoda|Baconovy metody]]. Po vřavě [[Anglická občanská válka|Anglické občanské války]] chtěla [[Královská společnost]] ukázat, že věda neohrožuje náboženskou ani politickou stabilitu. [[John Ray]] rozvinul vlivnou [[přirozená teologie|přirozenou teologii]] racionálního řádu. Podle jeho [[systematika|systematiky]] jsou druhy neměnné a pevné, jejich adaptace a složitost byla vytvořena [[Bůh|Bohem]] a [[poddruh]]y vykazují malé rozdíly způsobené místními podmínkami. V Božím dobročinném sestavení masožravci působí rychlou smrt, utrpení způsobené [[
[[Erasmus Darwin]], Charlesův dědeček, nastínil [[hypotéza|hypotézu]] proměny druhů v 90. letech [[18. století]] a [[Jean-Baptiste Lamarck]] publikoval rozšířenou teorii v roce [[1809]]. Oba předpokládali, že z neživé hmoty vznikly jednoduché formy života, které postupně vytvářeli větší celky. Ty se podle nich přizpůsobují prostředí děděním změn, způsobených užitím a neužitím. Tento proces byl později nazván [[lamarckismus]]. Lamarck se domníval, že zde byla vrozená, progresivní [[tendence]] vedoucí organismus k větší komplexitě, a to v paralelních, ale oddělených řadách generací bez zániku.<ref>Bowler (2003), s. 84–90.</ref> [[Étienne Geoffroy Saint-Hilaire|Geoffroy]] tvrdil, že [[rekapitulační teorie|embryonální vývoj rekapituluje]] proměny organismů v uplynulé [[éra|éře]], kdy prostředí na [[embryo|embrya]] působilo. Kromě toho byl názoru, že zvířecí struktury byly určeny stálým plánem, jak ukazují [[homologie (biologie)|homologie]]. [[Georges Cuvier]] silně odporoval podobným myšlenkám, domnívaje se, že nepříbuzné, nehybné druhy prokazují podobnosti odrážející rozvržení pro funkční potřeby.<ref>{{Citace monografie
Řádek 150 ⟶ 149:
| poznámka = [Dále jen: Brownová (1995)]
| jazyk = anglicky
}}</ref> Geologové přizpůsobili katastrofismus, aby ukazovali opakující se celosvětové vyhlazování a vytváření nových stálých druhů, jež se přizpůsobují změnám prostředí. Zpočátku identifikovali jako nejnedávnější katastrofu [[potopa světa|potopu světa]].<ref>Bowler (2003), s. 115–117.</ref> Někteří anatomové, například [[Rob Grant|Robert Grant]], byli ovlivněni Lamarckem a Geoffroyem, ale většina přírodovědců považovala jejich myšlenky o proměně za hrozbu pro Boží stanovení společenského řádu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Desmond
| jméno = Adrian
Řádek 166 ⟶ 165:
=== Počátek Darwinovy teorie ===
V roce [[1825]] přišel Darwin na [[
[[Soubor:HMS Beagle by Conrad Martens.jpg|thumb|right|255px|HMS Beagle ve vodách u Ohňové země na obrazu od Conrada Martense
| příjmení = Leakey
| jméno = Richard E
Řádek 205 ⟶ 204:
}}</ref>
[[Richard Owen]] odhalil, že fosílie vyhynulých druhů objevených Darwinem v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] byly spjaté s žijícími druhy na stejném [[kontinent]]u. V březnu [[1837]] oznámil [[Ornitologie|ornitolog]] [[John Gould]], že [[nandu Darwinův]] byl separovaný druh příbuzný dříve popsaným [[nandu]] (ačkoliv jejich území se překrývala), že [[drozd mnohohlasý|drozdi mnohohlasí]] na [[Galapágy|Galapágách]] zastupují tři samostatné druhy, každý specifický pro konkrétní ostrov, a že mnozí odlišní ptáci z těchto ostrovů byli klasifikováni jako [[pěnkavovití|pěnkavy]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Quammen
| jméno = David
Řádek 252 ⟶ 251:
== Publikace ==
=== Události vedoucí k publikování ===
[[Soubor:Alfred Russel Wallace 1862 - Project Gutenberg eText 15997.png|thumb|right|Fotografie Alfreda Russela Wallace ze [[Singapur]]u z roku 1862]]
Článek o [[
| příjmení = Wallace
| jméno = Alfred R
Řádek 287 ⟶ 285:
=== Čas potřebný k vydání ===
Darwin měl sice základní teorii přirozeného výběru, podle které pracoval, již od prosince 1838, ale ani o dvacet let později, když mu přišel Wallaceův dopis, nebyl připraven svou teorii zveřejnit. Dlouho se rozhodoval, jestli se vyhnout nebo odložit tvoření své publikace z osobních důvodů. Po tom, co projeví svůj názor, mohlo dojít k náboženskému pronásledování nebo společenské potupě. Kromě toho by mohl
Podle novější studie historika vědy [[John van Wyhe|Johna van Wyhea]] pochází myšlenka, že Darwin vydání odkládal, teprve ze 40. let 20. století a Darwinovi současníci považovali čas do vydání za přiměřený. Darwin vždy dokončil knihu, než začal psát další. Během svých výzkumů pověděl mnoha lidem o svém zájmu v přeměně bez vyvolání potupy. Stále zamýšlel vydání, ale až do září 1854 na knize nemohl pracovat na plný úvazek. Jeho odhad, že psaní „velké knihy“ zabere pět let, byl optimistický.<ref>Van Wyhe (2007).</ref>
Řádek 313 ⟶ 311:
| rok = 1871
| jazyk = anglicky
}}</ref> Darwin provedl rozsáhlou revizi šestého vydání ''Původu'' (bylo to první vydání, kde použil slovo „evoluce“) a na adresu Mivartových argumentů přidal novou kapitolu VII, ''Různé námitky''.<ref name="nova kapitola">Desmond & Moore (1991), s. 577, 582, 590, 592–593.</ref> Šesté vydání bylo publikováno Murrayem 19. února 1872 pod názvem ''Původ druhů''. Darwin však chtěl udělat knihu přístupnější široké veřejnosti, a proto se s vydavatelem dohodl na zmenšení písma,<ref name="brownova10" /> čímž snížil cenu 15 šilinků o polovinu na 7 šilinků a 6 pencí. Prodej knihy v šestém vydání, zahrnujícím i významový slovník od W. S. Dallase, se zvýšil ze 60 na 250 prodaných výtisků za měsíc.<ref name="nova kapitola" />
=== Publikace mimo Velkou Británii ===
Řádek 416 ⟶ 414:
=== Boj o existenci, přírodní výběr a proměnlivost ===
V kapitole III se Darwin ptá, jak se odrůdy, které nazval nastávajícími druhy, stávají novými odlišnými druhy, a v odpovědi uvádí klíčovou představu, již nazval „[[Přirozený výběr|přírodní výběr]]“.<ref name="prirozeny vyber">Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?itemID=F373&viewtype=text&pageseq=75 60–61].</ref> V páté edici ještě dodal: „Ale výraz [[přežití nejzdatnějšího]], často používaný [[Herbert Spencer|Herbertem Spencerem]], je mnohem přesnější a někdy stejně výhodný.“<ref name="boj61">Leakey (1989), Boj o existenci, s. 61.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Darwin
| jméno = Charles
Řádek 470 ⟶ 468:
:Za druhé je možné, aby živočich mající například tvar a chování netopýra mohl být vytvořen upravováním jiného široce rozšířeného živočicha?<ref>Leakey (1989), Potíže naší teorie, s. 97.</ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=189 171–172].</ref>
Jeho odpověď byla, že v mnoha případech zvířata existují s přechodnými strukturami, které jsou funkční. Jako příklady, jak se netopýři mohli vyvinout z nelétavých předků, předložil [[letuchy]] a [[poletucha|poletuchy]].<ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=198 180–181].</ref> Pojednával o různých jednoduchých očích objevených u [[bezobratlí|bezobratlovců]], začínaje s [[
Sedmá kapitola (v prvním vydání) se zaměřuje na evoluci [[instinkt]]u. Darwinovy příklady zahrnovaly dva, které prozkoumal experimentálně: mravenci otrokářští a konstrukce šestiúhelníkových buněk včelami medonosnými. Darwin zaznamenal, že některé druhy mravence otrokářského jsou na otrocích závislejší než ostatní, a pozoroval, že mnoho mravenčích druhů shromažďuje a uchovává kukly jiných druhů jako potravu. Považoval za přijatelné, že druhy s extrémní závislostí na otrocích se vyvinuly v přírůstkových stádiích. Tvrdil, že včely, které vytvářejí šestiúhelníkové buňky, se postupně vyvinuly ze včel vyrábějících buňky kulaté, a to pod tlakem přirozeného výběru, aby šetřily voskem. Darwin učinil závěr:
Řádek 478 ⟶ 476:
Kapitola VIII je zaměřena na myšlenku, že druhy mají speciální vlastnosti, které brání hybridům býti plodnými za účelem zachování odděleně vytvořených druhů. Darwin řekl, že obtíže ve vytváření hybridů příbuzných druhů a životaschopnost a plodnost těchto hybridů se značně liší, zejména u rostlin. Někdy to, co bylo všeobecně považováno za samostatné druhy, volně produkovalo plodné hybridní potomky a v dalších případech to, co bylo považováno za pouhé odrůdy stejných druhů, mohlo být kříženo jen stěží. Darwin došel k názoru: „Můžeme uzavřít, že plodnost při křížení nedělá základní odlišení mezi odrůdami a druhy.“<ref>Leakey (1989), Křížení, s. 141.</ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=263 245–278].</ref>
Do šestého vydání Darwin vložil novou sedmou kapitolu (a přečísloval kapitoly následující) odpovídající na kritiku dřívějších edicí. Vyjádřil zde i nesouhlas s tím, že mnohé rysy organismů jsou nepřizpůsobivé a nemohou být vytvořeny přírodním výběrem. Říká, že některé z těchto rysů mohly být vedlejšími produkty adaptivních změn na rysy jiné. Podle něj se často zdají nepřizpůsobivé, protože jejich funkce je neznámá. Toto ukazuje jeho kniha ''[[Hnojení orchidejí]]'', jež vysvětluje, jak jejich propracovaná struktura usnadňuje opylování hmyzem. Velká část kapitoly odpovídá na kritiku [[George Jackson Mivart|George Jacksona Mivarta]], včetně jeho tvrzení, že jevy jako [[kostice (kytovci)|kosticové]] filtry u velryb, [[
=== Geologický záznam ===
Řádek 528 ⟶ 526:
=== Vliv na vědeckou společnost ===
Vědečtí čtenáři již byli seznámeni s argumenty, že druhy se měnily skrze procesy, které podléhaly [[přírodní zákon|přírodním zákonům]], ale Lamarckovy myšlenky o přeměně a nejasný „zákon vývoje“ ve ''Stopách stvoření'' nenašly vědeckou podporu. Darwin prezentoval [[Přirozený výběr|přírodní výběr]] jako vědecky testovatelný mechanismus a současně přijímal, že další mechanismy jako [[dědičnost získaných vlastností]] jsou možné. Jeho strategie stanovila, že evoluce prostřednictvím přírodních zákonů je hodná vědecké studie, a do roku 1875 evoluci přijalo mnoho vědců, ovšem jen několik jich považovalo přirozený výběr za významný. Darwinova vědecká metoda byla taktéž zpochybněna. Její zastánci podporovali [[empirismus]] [[John Stuart Mill|Millova]] díla ''Systém logiky'', zatímco odpůrci se drželi idealistické školy [[William Whewell|Whewellovy]] ''Filosofie induktivních věd'', podle níž může výzkum začít s intuitivní skutečností, že druhy jsou pevně dané a vytvořené podle Božího plánu.<ref>Bowler (2003), s. 179–180, 197–198.</ref> Brzká podpora Darwinových myšlenek přišla ve formě objevů z pole přírodovědců studujících [[biogeografie|biogeografii]] a [[ekologie|ekologii]], včetně [[Joseph Dalton Hooker|Josepha Daltona Hookera]] roku 1860 a [[Asa Gray|Asy Graye]] roku 1862. [[Henry Walter Bates]] prezentoval v roce 1861 výzkum, který vysvětlil mimikry hmyzu použitím přirozeného výběru. [[Alfred Russel Wallace]] projednával důkazy z průzkumu [[Malajské souostroví|Malajského souostroví]], v rámci něhož vydal roku 1864 článek obsahující evoluční vysvětlení [[Wallaceova linie|Wallaceovy linie]].<ref>Bowler (2003), s. 183–184, 189.</ref>
[[Soubor:Huxley - Mans Place in Nature.jpg|thumb|left|260px|[[Thomas Henry Huxley|Huxley]] použil ilustrace, aby ukázal, že lidé a opi mají tutéž základní skeletní strukturu.]]
Evoluce měla méně zřejmých aplikací v [[anatomie|anatomii]] a [[morfologie|morfologii]] a zpočátku měla také malý vliv na výzkum anatomisty [[Thomas Henry Huxley|Thomase Henryho Huxleyho]].<ref name="bowler184">Bowler (2003), s. 184–185.</ref> Navzdory tomu Huxley silně podporoval Darwina a jeho myšlenku evoluce. Přesto si však vyžádal experimenty, aby ukázal, zda přírodní výběr může formovat nové druhy, a ptal se, jestli je Darwinův [[gradualismus]] vhodný pro způsobení [[speciace]] bez velkých změn z generace na generaci. Huxley chtěl udělat vědu světskou, bez náboženských zásahů, a jeho článek vydaný v květnu 1860 ve [[Westminster Review]] podporoval [[naturalismus (filosofie)|vědecký naturalismus]] více než přírodní teologii.<ref>Brownová (2002), s. 105–106.</ref><ref>Huxley (1860).</ref> Chválil Darwina za „rozšíření vlády vědy nad oblastmi myšlení, do kterých až doposud pronikala jen stěží“ a razil termín „[[darwinismus]]“ jako součást snahy zesvětštit a zprofesionalizovat vědu.<ref>Bowler (2003), s. 184.</ref> Huxley získal autoritu a založil [[X Club]], který využil deník [[Nature]] k propagaci evoluce a naturalismu, utvářejíc tak mnoho pozdní viktoriánské vědy. Později německý morfolog [[Ernst Haeckel]] přesvědčil Huxleyho, že komparativní anatomie a [[paleontologie]] mohou být použity k rekonstrukci [[fylogenetika|evolučních rodokmenů]].<ref name="bowler184" /><ref>Larson (2004), s. 108.</ref>
Řádek 575 ⟶ 573:
Přirozená teologie nebyla sjednocenou naukou a zatímco někteří, jako třeba Louis Agassiz, byli silně proti myšlenkám uvedeným v knize, jiní usilovali o smír, podle nějž byla evoluce viděna jako záměrná.<ref name="bowler202" /> V Anglikánské církvi vysvětlovali někteří liberální duchovní přírodní výběr jako nástroj Božího plánu. Kněz Charles Kingsley ho viděl jen jako „vznešené pojetí božstva“. Ve druhém vydání z ledna 1860 uvedl Darwin Kingsleyho jako „proslulého duchovního“ a přidal frázi „Tvůrcem“ (''„by the Creator“'') do závěrečné věty takto: „… život, s jeho různými silami, jež byly původně vdechnuty Tvůrcem v několik málo forem nebo ve formu jedinou.“<ref name="rfr1" /><ref>Darwin (1860), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F376&pageseq=508 490].</ref> Zatímco někteří vykladatelé toto považují za ústupek náboženství, kterého Darwin později litoval, v té době byl Darwin názoru,<ref name="brownova95" /> že Bůh stvořil život skrze přírodní zákony,<ref>Quammen (2006), s. 119.</ref><ref>Moore (2006).</ref> a už v prvním vydání se objevilo několik odkazů na „stvoření“.<ref>Barlow (1963), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F1577&pageseq=9 207].</ref>
[[Baden Powell]] velebil „mistrovský svazek pana Darwina podporující impozantní princip vyvíjejících se sil přírody“.<ref>Desmond & Moore (1991), s. 487–488, 500.</ref> V Americe [[Asa Gray]] dokazoval, že evoluce je druhotný efekt, neboli ''modus operandi'', prvotní příčiny, tedy Božího plánu,<ref>Dewey (1994), s. 27.</ref> a publikoval brožuru obhajující knihu pokud jde o [[
I když kniha sotva narážela na [[vývoj člověka]], rychle se stala centrem diskusí, jelikož mentální a morální vlastnosti byly chápány jako duchovní stránky nemateriální [[duše]] a věřilo se, že zvířata duchovní vlastnosti nemají. Tento konflikt mohl být urovnán předpokladem, že zde byl nějaký nadpřirozený zásah ovlivňující cestu, jež vedla k člověku, nebo chápáním evoluce jako záměrný a postupný vzestup člověka do pozice v čele přírody.<ref name="bowler202" /> Zatímco mnozí konzervativní teologové evoluci přijali, [[Charles Hodge]] v kritice ''„Co je darwinismus?“'' z roku 1874 argumentoval, že [[darwinismus]], odmítaje Boží plán, je ateismus. Navzdory tomu ale přijal, že Asa Gray plán neodmítá.<ref>Forster & Marston (1999), s. 37–40.</ref><ref>Hodge (1874), s. 177.</ref> Gray odpověděl, že toto obvinění nesprávně vylíčilo Darwinův text. Na počátku 20. století byli čtyři význační autoři publikace ''The Fundamentals'' (česky ''Principy'') otevřeni možnosti, že Bůh tvořil skrze evoluci,<ref>Forster & Marston (1999), s. 41–43.</ref> [[fundamentalismus]] však inspiroval americký [[stvořitelsko–evoluční spor]], jenž započal ve 20. letech 20. století. Na přelomu 19. a 20. století oponovali evoluci někteří konzervativní [[římskokatolická církev|římskokatoličtí]] spisovatelé a vlivní [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]]. Oproti tomu další katoličtí spisovatelé, počínaje Mivartem, poukázali, že [[Církevní otcové|Církevní Otcové]] v této oblasti Genesis literárně nevysvětlili.<ref>Bowler (2003), s. 323–324.</ref> [[Vatikán]] uvedl v [[Humani generis|papežské encyklice z roku 1950]] svůj oficiální postoj, podle nějž evoluce není v rozporu s katolickým učením.<ref>Kreeft (2001), s. 49.</ref>
Řádek 600 ⟶ 598:
== Odkazy ==
{{commonscat|The Origin of Species}}▼
=== Reference ===
{{Překlad|jazyk=en|článek=On the Origin of Species|revize=454687603}}
Řádek 753 ⟶ 751:
=== Externí odkazy ===
▲{{commonscat|The Origin of Species}}
* {{en}} [http://darwin-online.org.uk/ The Complete Works of Charles Darwin Online] – kompletní Darwinovo dílo v několika jazycích
* {{en}} [http://www.darwinproject.ac.uk/ Darwin Correspondence Project] – Darwinova korespondence
| |||