Bitva o Suomussalmi: Porovnání verzí

[[Soubor:Siilasvuo Raatteen tiellä2.jpg|thumb|left|Plukovník [[Hjalmar Fridolf Siilasvuo|Siilasvuo]] (vpravo) během bitvy na Raatské cestě]]

Očekávalo se od něj, že kleště vytvořené 163. divizí (resp. 163. a 44. divizí) a přičleněnými jednotkami rozdrtí obránce Suomussalmi a budou postupovat dál do finského [[vnitrozemí]] směrem na [[přístav]] [[Oulu]]. Jeho obsazením, které bylo plánováno do 14 dnů po zahájení konfliktu, by bylo [[Finsko]] rozetnuto na dvě části a odříznuto od jakýchkoliv dodávek či pomoci ze strany [[Švédsko|Švédska]]. Přesná síla 47. armádního sboru není jasná. Obě divize měly plný stav až nadstav a dohromady čítaly asi 36 000 mužů.<ref>Anthony Upton: ''Finland 1939-401939–40'', Newark, 1974, str. 56; William Trotter: ''A Frozen Hell'', Chapel Hill, 1991, str. 153</ref> Horší je to s vyčíslením sil jejich podpůrných jednotek: 21. tankové brigády a "dobrovolníků" [[Finská lidová armáda|Finské lidové armády]], které bývají odhadovány na 4-10 tisíc mužů. Další věcí je fakt, že stavy obou divizí byly poměrně živelně doplňovány.<ref name = engle >ENGLE Eloise, PAANANEN Lauri, ''The Winter War : The Soviet Attack on Finland, 1939–1940'', Stackpole Books, 1992, ISBN 0-8117-2433-6, (anglicky)</ref>

Hlavní úder 163. pěší divize dopadl na nicnetušící nekompletní [[rota|rotu]] [[pohraniční stráž]]e [[poručík]]a Ela. Jeho zoufalé volání o pomoc tváří v tvář téměř dvou setnásobné přesile nepřítele bylo jeho nadřízenými zprvu vyhodnoceno jako panikaření a bylo mu řečeno, že musí bojovat lépe. Tuto odpověď dostal i na svou druhou žádost odpoledne. Posílena o několik odloučených [[Pohraniční stráž|pohraničníků]] a neodvedenými příslušníky [[domobrana|domobrany]] (tedy většinou příliš mladými, resp. příliš starými) pokračovala jeho jednotka v zuřivých [[Vojenská taktika|ústupových bojích]] na trase Juntusranta–Linna–Palovaara. [[2. prosinec|2. prosince]] se zachytila těsně před Linnou a na několik hodin zcela zastavila ruský postup, ale nepřítel využil své početní převahy a když neuspěl s [[frontální útok|přímým útokem]], začal ji obkličovat ze severu. Elo tedy ustoupil přímo do osady Linna.<ref name="winterwar">[http://www.winterwar.com/Battles/Suomussalmi.htm The Battle of Suomussalmi, 8 - 308–30 December 1939&nbsp;,&nbsp;part 1]</ref>

Týž den začalo finské velení do oblasti urychleně stahovat jednotky z dalších oblastí, které nebyly vystaveny nepřátelskému útoku, zejména 16. [[samostatný prapor]] rozmístěný původně okolo cesty na [[Kuusamo]]. Ten se střetl s průzkumnými jednotkami 163. divize, které Zelencev vyslal po dobytí Palovaary [[sever]]ním směrem, a zahnal je zpět. Hlavní část praporu se rozložila okolo jezera [[Piispa]], aby znemožnila postup Rudé armády tímto směrem a připravila vlastní bojové akce proti týlovým pozicím nepřítele. Začala též vysílat [[stráž (ostraha)|hlídky]] monitorující přesuny nepřátelských kolon, tyto patroly se však zatím bojům pokud možno vyhýbaly.

Major Kari vyslal část jednotek, aby dohlédly na [[evakuace|evakuaci]] a zničení Suomussalmi, a se zbytkem pokračoval ve [[zdržovací boj|zdržovacích]] a ústupových bojích s ruskými jednotkami postupujícími k Suomussalmi po [[Raatská cesta|Raatské cestě]]. Během 5. prosince dosáhl neocenitelného úspěchu, když jeho muži napadli a zničili větší nepřátelskou předsunutou jednotku a zmocnili se kompletní sady ruských [[šifraKryptografie|šifer]]. Díky tomuto úspěchu pak [[Finové]] po celý zbytek [[bitva|bitvy]] odposlouchávali ruskou [[radiokomunikace|radiokomunikaci]] v reálném čase, což zmařilo mnoho ruských akcí. Karimu se podařilo zcela zastavit postup nepřátelských sil na [[Pevninská šíje|šíji]] mezi jezery [[Kuomas]] a [[Kuivas]], nicméně vzhledem k nezadržitelnému postupu nepřítele na Suomussalmi ze severu mu bylo jasné, že tuto pozici bude nutné opustit.

[[8. prosinec|8. prosince]] se Zelencev neúspěšně pokusil rozšířit kontrolu nad oblastí. 662. [[pluk]] nedokázal na severu zlomit odpor 16. [[samostatný prapor|samostatného praporu]] bránícího Puolanku, byl s těžkými ztrátami odražen zpět. Na finské straně byl v průběhu bojů těžce zraněn velitel 16. praporu [[major]] Pallari. Také na jihozápadě byl po těžkých bojích odražen pokus dvou pluků o překročení [[Haukipera|Haukipery]]. Už tak špatné [[počasí]] se začalo zhoršovat. V oblasti napadaly až dvoumetrové sněhové [[závěj]]e a teplota v noci klesala hluboko pod −20 stupňů Celsia. Když ani opakování [[útok]]ů o den později nepřineslo kýžený efekt, rozhodl se Zelencev omezit svoji útočnou aktivitu a počkat na pomoc 44. divize. Zdá se, že se stále domníval, že má vše pod kontrolou, neboť ačkoliv připustil nedostatečnost své [[úderná síla|úderné síly]], stále nevěřil, že by jeho pevná pozice mohla být ohrožena a zřejmě ani neměl patřičný přehled o stavu svého [[Logistika|zásobování]].

[[9. prosinec|9. prosince]] se začaly v oblasti rozmisťovat dva pluky 9. pěší divize a [[Finové]] se chopili [[strategická iniciativa|iniciativy]]. Nyní, když už bylo na finské straně dostatek mužů, aby bylo možné uvolnit jednotky i pro jiné úkoly, než byly [[zdržovací boj|zdržovací]] a [[obranné boje]] okolo cest, mohl Siilasvuo názorně demonstrovat [[kvalita]]tivní převahu finských jednotek. Finové vybavení [[lyže]]mi a [[sobSob polární|sobími]]ími [[spřežení]]mi měli větší [[volnost manévru|volnost manévrování]] a rychlost [[přesun (vojenství)|přesunů]] než [[Rusové|ruští]] [[pěchota|pěšáci]] bez lyží, o [[tank|tancích]] a [[automobil]]ech ani nemluvě. Zatímco Rusové byli poutáni na zprovozněné cesty, finské jednotky se přirozeně pohybovaly neprostupnými [[bažina]]mi a [[prales]]y a po zamrzlých hladinách [[jezerajezero|jezer]] a cesty je zajímaly pouze pokud je mohly zablokovat pro přesuny nepřítele. V souvislosti se zhoršováním počasí se začaly projevovat další slabiny [[Rudá armáda|Rudé armády]].

Zelencev byl zděšen, až dosud netušil, že nepřítel byl podstatně posílen. Jeho křečovitá snaha posílit jednotky v ohroženém prostoru však selhala pro špatné [[načasování]] a malou mobilitu ruských jednotek. Přehrazení šíje mezi jezery Kuomas a Kuivas bylo obnoveno ještě tentýž den a [[Finové]] zahájili likvidaci ruských jednotek v již zmíněném jezerním trojúhelníku. Byl nejvyšší čas, 44. divize byla dva dny cesty od Suomussalmi. Finové jí vyslali naproti několik průzkumných jednotek, aby měli přehled a zbrzdili její postup. Dne 13. prosince ráno zanikly poslední významné obranné posty sovětů mezi jezery východně od Suomussalmi (vyjma samotného městečka) a oblast byla od sovětských jednotek vyčištěna navzdory prudkým [[protiútok]]ům jejich pěších a [[tank]]ových formací. Zároveň finské hlídky a [[přepadové komando|přepadová komanda]] zahájily útoky proti druhé zásobovací trase 163. divize vedoucí po zamrzlé hladině jezera Kianta. Finové nyní také přistoupili ke své „oblíbené“ [[bojováVojenská taktika|taktice]], při níž byly primárním cílem útoků a [[minomet]]ných přepadů [[polní kuchyně]] nepřítele. Za situace, kdy teplota začala v noci klesat k −30 stupňům Celsia, to byla taktika vysoce účinná.

Během [[14. prosinec|14.]]–[[16. prosinec|16. prosince]] provedli [[Finové]] několik pokusů o [[útok]] proti [[klíčová pozice|klíčovým pozicím]] 163. divize v [[Suomussalmi]] a severně od něj, ale byli se značnými ztrátami odraženi. [[Hjalmar Fridolf Siilasvuo|Siilasvuo]] se proto rozhodl odložit generální útok do přísunu [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] a většího počtu [[minomet]]ů, pokračoval však v narušování ruských [[zásobovací trasa|logistických tras]] a některých [[dílčí útok|dílčích útocích]] proti [[odloučený post|odloučenějším postům]]. 16. [[samostatný prapor|prapor]] zatím postoupil směrem k jihu, což vedlo k prudkým bojům na [[Pevninská šíje|šíji]] mezi jezery Ala a Kova, které trvaly se střídavými úspěchy až do [[20. prosinec|20. prosince]]. Na šíji u jezera Kuivas se zatím změnila situace a spíše zkušební a rušivé útoky Sovětů ze 14. a [[15. prosinec|15. prosince]] byly 16. a [[17. prosinec|17.]] vystřídány vážnými pokusy o [[průlom]], ve druhém případě byl podporován i [[tank]]y. Ty ovšem selhaly, částečně proto, že Siilasvuo přednostně přidělil zde umístěným jednotkám své první [[dělo]], které dostal 16. prosince, částečně pro neschopnost 163. divize provést vlastní účinné akce na podporu akcí 44. divize. Situace se poté stabilizovala až do noci z [[19. prosinec|19.]] na [[20. prosinec|20. prosince]], kdy finské [[přepadová jednotka|přepadové jednotky]] zahájily [[preventivníPreventivní útokválka|preventivní]] a [[rušivé údery]] proti roztažené [[formace|formaci]] 44. divize.<ref name = engle/>

20. prosince zahájil Siilasvuo (konečně disponující relevantní [[dělostřelecká podpora|dělostřeleckou podporou]]) akce na definitivní [[obklíčení]] Suomussalmi a [[24. prosinec|24. prosince]] je téměř dokončil. Zelencev zareagoval zběsilými údery všech volných jednotek ve směru na jihovýchod, aby se spojil se 44. divizí, přičemž se mu poprvé dostalo výrazné [[vzdušná podpora|vzdušné podpory]]. Už mu bylo jasné, že je v [[past]]i, a hodlal ji rozbít, dokud to bylo možné. Navíc si uvědomil, jak velký je problém se [[zásobováníLogistika|zásobováním]]m, a že sliby jeho nadřízených jsou nerealistické. Přes dočasný dojem, že finské pozice oddělující ruské divize padnou, se je nakonec podařilo udržet, mimo jiné díky naprosté neschopnosti elitní 44. divize účinně podpořit snažení svých soudruhů (44. divize ukončila aktivní operace a přešla do obrany už 22. prosince<ref name="czarnotta32">{{Citace monografie

}}</ref>) a stále se zhoršujícím meteorologickým podmínkám: teplota klesala až k - 35&nbsp;°C a sněžení zvýšilo průměrnou sílu sněhové pokrývky na 120&nbsp;cm.<ref name="czarnotta32" />

Dne [[25. prosinec|25. prosince]] Zelencev zopakoval svůj úder, ale přes noc posílené finské pozice odolaly. Zároveň mu začaly narůstat problémy v souvislosti s finskými útoky ze severu a proti zásobovacím trasám. 25. a [[26. prosinec|26. prosince]] sice ještě severní cestou dorazily dvě zásobovací kolony, respektive to, co z nich navzdory extrémně silné ochraně zbylo, byly však poslední. Na [[Raatská cesta|Raatské cestě]] zatím pokračovaly boje na šíji Kuivas–Kuomas. Finové neuspěli ve svých pokusech o posunutí svých pozic na východ, avšak jejich přepadová komanda zničila nepříteli [[polní kuchyně|polní kuchyni]], jeden tank a několik aut. Vyčerpaná 44. pěší divize již zjevně zcela ztratila schopnost a vůli aktivně bojovat a omezila se jen na obranu své kolony.<ref name = engle/>

Zoufalý Zelencev, který nyní již zcela jasně chápal svou situaci, se obrátil na své nadřízené s prosbou o povolení probít se z obklíčení. Argumentoval, že jeho mužům hrozí [[smrt hladem]] a že pokud by vyrazil okamžitě severovýchodním směrem, Finové ho nedokáží zastavit. Upozorňoval rovněž, že Suomussalmi je momentálně bezcenným spáleništěm a že jakákoliv snaha a postup na západ je odsouzena k nezdaru. Dašičev i [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Čujkov]] však jeho žádost zamítli a nařídili mu opevnit se v Suomussalmi, které mělo být bráněno jako [[Předmostí (vojenství)|předmostí]] pro pozdější akce proti finskému vnitrozemí. Přes nesmyslnost tohoto rozkazu se mu Zelencev podřídil. Bylo přislíbeno zásobování vzdušnou cestou a brzká pomoc od 44. divize. Opatrná sondáž Vinogradova, který se pokoušel naznačit, že jeho jednotky jsou na tom špatně a nemusí být schopny daný úkol splnit, byla natolik razantně odmítnuta, že s [[plán]]em navenek souhlasil. Je však zřejmé, že si jeho nesmyslnost dobře uvědomoval. Finové se zatím připravovali na závěrečnou fázi bitvy o Suomussalmi. [[Počasí]] se mezitím prudce zhoršilo. Teploty v noci běžně klesaly k −30 stupňům Celsia a stále více [[Sovětský svaz|sovětských]] vojáků v Suomussalmi trpělo [[omrzlinaOmrzliny|omrzlinami]]mi a [[hlad]]em. Zelencevovi muži začali slábnout a umírat.<ref name = engle/>

Síly generála Vinogradova sestávající se z elitní 44. „[[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]]“, respektive „Modré“ divize, [[pluk]]u [[Finská osvobozeneckálidová armáda|FOA]] a části 21. [[tankováBrigáda brigáda(jednotka)|tankové brigády]] byly roztaženy v 50 kilometrů dlouhé koloně mezi vsí [[Raate]] a [[Pevninská šíje|šíjí]] u jezera Kuivas a každým dnem bylo zřejmější, že se jim již nedaří plně zajistit ani obranu sebe samých a že nemají šanci plnohodnotný finský [[útok]] přežít. Vinogradov se pokoušel upozornit velení na svou situaci a zoufale je prosil o [[vojenský rozkaz|rozkaz]] [[ústup|ustoupit]], který však nedostal. [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Čujkov]] a Dašičev se omezili na spíše neformální instrukce, které se pohybovaly od požadavků vydržet a připravit útok na Suomussalmi po zcela soukromé náznaky, že pokud vydá [[vojenský rozkaz|rozkaz]] k [[ústup]]u, oni ho nejspíš popravit nenechají. Vinogradov, kterému se nechtělo vzít na sebe odpovědnost a skončit před [[vojenský soud|vojenským soudem]], se rozhodl vytrvat, dokud nedostane rozkaz k ústupu nebo [[posily]].<ref name = engle/>

[[1. leden|1. ledna]] [[1940]] odpoledne zahájily finské jednotky přesun na výchozí pozice [[generální útok|generálního útoku]] proti 44. divizi. Využily ke svým [[přesun]]ům zamrzlé hladiny [[jezero|jezer]] nacházejících se jižně od Raatské cesty a soustředily se do čtyř úderných skupin, z nichž nejzápadnější se nacházela v [[týl (vojenství)|týlu]] [[čelní uskupení|čelního uskupení]] 44. divize u jezera Kuomas a nejvýchodnější u vsi Raate poblíž [[Sovětský svaz|sovětsko]]-[[Finsko|finských]] hranic. Úder byl zahájen nad ránem 2. ledna a přestože jeho průběh byl na některých místech komplikovaný, rozťal ruskou kolonu na 5 částí. Zoufalé pokusy ruských jednotek o její znovuspojení selhaly. Zděšený Vinogradov zoufale prosil o pomoc nebo výslovné povolení probít se zpět, ale Čujkov i Dašičev se ani neobtěžovali na jeho žádosti reagovat. [[důstojník|Důstojníci]] 44. divize prosili svého velitele, ať vydá rozkaz k ústupu sám, nebo ať jim alespoň povolí probít se na vlastní pěst, ale Vinogradov to odmítal a byl rozhodnut počkat na rozhodnutí shora. Zatím finské jednotky systematicky osekávaly jednotlivé enklávy, rozbíjely je a pobíjely jejich obránce. Násilně zverbovaní příslušníci [[Finská osvobozeneckálidová armáda|FOA]] začali masově [[dezerce|dezertovat]] a zabíjeli své [[politický komisař|komisaře]]. Poté se pokoušeli buďto uprchnout domů, nebo vyhledávali [[Finové|Finy]], vzdávali se jim a poskytovali jim informace výměnou za naději, že dostanou ve Finsku [[azyl]]. Teploty se v noci nadále držely u −30 stupňů Celsia a ruští vojáci, kteří přišli za bojů [[2. leden|2. ledna]] o poslední [[polní kuchyně]], umírali [[hlad]]y a [[podchlazení]]m. Některým začaly docházet [[Náboj (zbraň)|náboje]]. Přesto lze obecně říci, že ještě [[5. leden|5. ledna]] kladly jednotky 44. divize zuřivý odpor na většině významných opevněných postů. Teprve [[5. leden|5. ledna]] večer byla 44. divize obklíčena natolik pevně, že bylo možno říci, že [[past]] je zcela uzavřena.<ref name = engle/>

Celkové ztráty Finské armády v bitvě jsou poměrně jasnou záležitostí, podle všeobecně akceptovaných oficiálních zdrojů činily 900 mrtvých a 1770 zraněných vojáků<ref>např. Czarnotta, Zygmunt; Moszumanski, Zbigniev: Wojna zimova; Altair, Varšava 1994, ISBN 83-86217-03-0 (str. 32)</ref> (mnohem nižší číslo, se kterým je možno se setkat, 350 mrtvých a 600 zraněných,<ref name = engle/> jsou ztráty odpovídajícímu „užšímu pojetí bitvy“, bez [[bitvaBitva na Raatské cestě|bitvy na Raatské cestě]]).

Bitva také pochopitelně přinesla osobní důsledky na obou stranách. Velmi negativní dopad měla na [[Kariéra|kariéru]] nadějného sborového velitele [[generál]]a [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Čujkova]], který byl na dlouho odklizen do [[diplomacie|diplomatických]] služeb a pouze obtížně přesvědčoval své nadřízené, aby mu dali novou šanci velet v boji (dostal ji v roce [[1942]]).<ref>Richard Woff in Harold Shukman (ed.): ''Stalinovi generálové'', Praha-Plzeň 2001, ISBN 80-86278-95-6, str. 86-8886–88</ref> Když později již jako [[Maršál Sovětského svazu|maršál SSSR]] a hrdina [[bitva u Stalingradu|od Stalingradu]] sepisoval své [[paměti]], svému působení ve Finsku se pečlivě vyhýbal. Řada jeho podřízených byla popravena (např. velitel 44. divize Vinogradov).