Konstantinopolské hradby: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
m WPCleaner v1.29 - Opraveno pomocí WP:WCW - Reference s interpunkcí - Opravy pravopisu a typografie / Zbývající odkazy - Obléhání Konstantinopole, Příkop
Řádek 2:
'''Konstantinopolské hradby''' jsou řady kamenných opevnění obklopující někdejší hlavní město [[Byzantská říše|Východořímské říše]] [[Konstantinopol]] (dnešní [[Istanbul]] v [[Turecko|Turecku]]), vybudované římským císařem [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem I. Velikým]]. Hradbám chránícím Konstantinopol se během historie dostalo množství nejrůznějších úprav a vylepšení. Staly se největším opevněním postaveným ve [[starověk]]u a jedním z nejkomplexnějších a nejpropracovanějších systému městského opevnění vůbec.
 
První hradby postavené císařem Konstantinem kolem nově vybudovaného hlavního města Římské říše obklopovaly celé město, aby jej chránily jak proti útokům ze souše, tak i&nbsp;z&nbsp;moře. Jak se město postupně rozrůstalo, byly v&nbsp;5. století našeho letopočtu vybudovány hradby nové, jež se později nazývaly Theodosiánské. Ačkoliv ostatní části opevnění nebyly tak dobře vybudovány jako Theodosiánské hradby, byly plně obsazené hradby takřka nedobytné pro většinu [[obléhací války středověku|obléhacích technik středověku]] a ochránily Konstantinopol a Byzantskou říši před útokem [[Avaři|Avarů]], [[Arabové|Arabů]], [[kyjevská Rus|Rusů]], [[Bulharská říše|Bulharů]] a dalších národů (viz rozcestník [[obléhání Konstantinopole]]) po několik set let. S&nbsp;nástupem střelných zbraní se klasická středověká opevnění stala zastaralá a neúčinná proti dělům, jež byla mnohem účinnější, než dřívější obléhací stroje, což nakonec přispělo i&nbsp;ke konečnému [[ObléháníPád Konstantinopole (1453)|pádu Konstantinopole]] do rukou [[osmanská říše|osmanských Turků]] 29. května roku 1453.<ref name="stoka50">{{Citace monografie
| příjmení = Stokstad
| jméno = Marilyn
Řádek 71:
 
=== Theodosiánské hradby ===
 
Roku 408, za vlády východořímského císaře [[Theodosius II.|Theodosia&nbsp;II.]], začala výstavba hradeb nových, rozkládajících se asi 1,5 kilometrů západně od starých hradeb Constantinových, táhnoucí se 5630 metrů mezi [[Marmarské moře|Marmaským mořem]] a čtvrtí [[Blachernae]] poblíž Zlatého rohu.<ref name="MinistryWalls">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 87 ⟶ 86:
[[Soubor:Walls of Constantinople.JPG|thumb|left|Rekonstruovaná část Thedosiánských hradeb u&nbsp;Selymbrijské brány. Viditelné jsou vnější zdi a zdi u&nbsp;vodního příkopu s&nbsp;věží na vnitřních hradbách na pozadí]]
 
Nový Řím nyní obepínal sedmi kopců a ospravedlňoval tím, podobně jako původní [[Starověký Řím|Řím]], své přízvisko ''Eptalofos''. 6. listopadu [[447]] však silné zemětřesení zničilo velké části zdi. [[Theodosius II.]] tedy přikázal [[městský prefekt|městskému prefektovi]] Cyrovi z&nbsp;Floru (někdy uváděný také jako Konstantin) dohlédnout na urychlené obnovení opevnění vzhledem k&nbsp;tomu, že město bylo v&nbsp;té době ohroženo [[Hunové|hunským]] vládcem [[Attila|Attilou]]. Cyrus zahrnul do práce na hradbách členy konstantinopolských ''démoi'' (více známé jako frakce v&nbsp;konstantinopolském [[hipodromhippodrom]]u) a povedlo se mu obnovit opevnění během šedesáti dní, což dokazují dva nápisy v&nbsp;[[latina|latině]] a [[řečtina|řečtině]] na Mevlevihanské bráně.<ref name="MinistryWalls" /> V&nbsp;tutéž dobu byla vystavěna i&nbsp;druhá vnější zeď a před hradbami byl vykopán široký příkop.
 
==== Konstrukce ====
Řádek 133 ⟶ 132:
 
==== Brány ====
 
Hradba zahrnovala 8 hlavních [[brána|bran]] a řadu menších postranních branek. Cesta k&nbsp;hlavní bráně vedla po mostech přes vodní příkop, přičemž cesta k&nbsp;druhotným bránám, které se tradičně nazývaly „Vojenské brány“, vedla k&nbsp;vnější sekci hradeb. Není zcela stoprocentní, jestli byl tento systém právě takový. Bylo by to jistě praktické, ale některé důkazy nasvědčují tomu, že i&nbsp;druhotné brány byly používány k&nbsp;civilnímu využití.<ref name="vanmillingen74–75">{{Citace monografie
| příjmení = van Millingen
Řádek 159 ⟶ 157:
| jazyk = německy
}}</ref>
Přesná identifikace brán je velice těžká, protože se často měnila jejich jména a mnoho byzantských kronikářů, kteří psali v&nbsp;téže době, nazývalo brány rozdílnými jmény. Literární popisy brán navíc často odporují archeologickým nálezům (je pravděpodobné, že si byzantští [[kronikářKronika|kronikáři]]i některé brány poněkud přikrášlovali). Přesto existuje dost informací o&nbsp;hradebních bránách. V&nbsp;následujícím seznamu jsou uvedeny brány, jak následovaly od jihu k&nbsp;severu:
 
===== Zlatá brána =====
Zlatá brána (řecky ''Χρυσεία Πύλη'', latinsky byla ''Porta Aurea'', turecky ''Altınkapı'' či ''Yaldızlıkapı'') byla hlavním oficiálním vstupem do [[Konstantinopol]]e a často se používala při triumfálním návratu císařů z&nbsp;vítězné bitvy.<ref name="bury72">Bury, str. 72.</ref>. Brána sloužila k&nbsp;těmto účelům až do éry panování [[Komnenovci|Komnenovců]], od té doby jediný triumfální vstup touto bránou uskutečnil 15. srpna [[1261]] [[Michael VIII. Palaiologos]] po získání města z&nbsp;rukou [[Latinské císařství|Latinů]].<ref name="Companion204">{{Citace monografie
| příjmení = Freely
| jméno = John
Řádek 193 ⟶ 191:
| poznámka = [dále jen Choniates]
| isbn = 978-0814317648
}}</ref> Její současné jméno zní ''Bělehradská brána'' (''Belgrad Kapısı''), podle srbských řemeslníků, kteří se ve zdejším okolí usadili po dobytí [[Bělehrad]]u sultánem [[Sulejman NádhernýI.|Sulejmanem Nádherným]] roku 1521. Podle vyprávění byzantského kronikáře [[Niketas Choniates|Niketa Choniata]] roku 1189 císař [[Izák II. Angelos]] nechal bránu zazdít, neboť podle proroctví měl tudy do Konstantinopole vstoupit císař Západu [[Fridrich I. Barbarossa]].<ref>Choniates, str. 222.</ref> Znovu otevřena byla v&nbsp;roce 1346,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kantakuzenos
| jméno = Jan
Řádek 208 ⟶ 206:
 
===== Brána jara =====
Brána jara, která je také známa Pěgěská brána ({{cizojazyčně|el|Πόρτα τῆς Πηγῆς}}) byla pojmenována podle [[klášter]]a, který stál za městskou hradbou. Jméno kláštera znělo Zoodochos Pege, což znamená doslovně život-dávající jaro. Zbytky kláštera se nacházejí na nynějším předměstí Balili. Brána je též známa jako Melantská brána (Porta Melantiados), protože skrz ni vedla hlavní cesta do města Melantias a je možné, že někteří nazývali tuto bránu branou Kalagroskou (Πύλη τοῦ Καλάγρου). Když město padlo do tureckých rukou, byla brána nazvána bránou Selymbriskou (Silivri Kapısı). Brána se nacházela mezi 35 a 36 věží a významné přestavby se brána dočkala v&nbsp;pozdním byzantském císařství a hradební oblouk byl nahrazen až Osmany.<ref>Meyer-Plath & Schneider, str. 64.</ref>
 
Dne [[25. červenec|25. července]] roku [[1261]] prošla touto bránou vojska císaře z&nbsp;[[Nikaia]] pod vedením generála Alexia Strategopoula, které převzal město od západních křesťanů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bartusis
| jméno = Mark C
Řádek 253 ⟶ 251:
 
===== Charisiova brána =====
[[Soubor:Gate of Charisius.jpg|thumb|right|Obnovená Charisiova brána nebo též Adrianopolská brána. Místo, skrz které sultán Mehmed II. vstoupil do města.]]Tato brána (řecky ''Πύλη τοῦ Χαρίσιου'') je také známa jako '''Polyandrionská''' či '''Myriandrionská''' (řecky ''Πύλη τοῦ Πολυανδρίου''),<ref name="Runciman91"/> protože vedla ke hřbitovu nacházejícím se mimo za Konstantinopolskými zdmi. Další zkomolená forma jména je Koliandros, zaznamenaná během [[Obléhání Konstantinopole (626)|obléhání roku 626]]. Poslední byzantský císař [[Konstantin XI. Dragases|Konstantin XI.]] si toto místo roku [[1453]] vybral jako své velitelské stanoviště.<ref>Bartusis, str. 125.</ref> V&nbsp;[[Turečtina|turečtině]] je brána známá jako ''Edirnekapı (Adrianopolská brána)'' a právě touto bránou uskutečnil svůj triumfální vstup do dobytého města [[Mehmed II.]] Brána stojí na vrcholu šestého pahorku ve výšce 77 metrů nad mořem a byla nejvyšším místem staré Konstantinopole.
 
===== Menší brány a postranní branky =====
Řádek 276 ⟶ 274:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Tento hrad sloužil jako rezidence krále a je zde vidět obrovský vliv konstantinopolského opevnění. S&nbsp;nástupem pozdního středověku se začala využívat obléhací děla, což mělo za následek snížení efektivnosti opevnění. Theodosiánské hradby však byly tak mohutné, že stále poskytovaly vynikající ochranu. Síla konstantinopolských hradeb byla jasně demonstrována při druhém osmanském obléhání v&nbsp;roce [[1422]]. Při [[ObléháníPád Konstantinopole (1453)|obléhání v&nbsp;roce 1453]], které vedlo i&nbsp;k&nbsp;pádu Konstantinopole, se obráncům i&nbsp;přes obrovskou tureckou přesilu a dělostřeleckou palbu dařilo ubránit Konstantinopol po téměř dva měsíce. Během tohoto obléhání provedli Osmané nespočet útoků, ale konstantinopolské hradby stále pevně stály a to hlavně díky neustálým opevňovacím pracím. 29. května se však Osmanům nakonec podařilo dobýt Konstantinopol a to hlavně díky zmatku, který nastal mezi obránci, po zranění velitele [[Giovanni Giustiniani|Giovanniho Giustinianiho]]. Po dobytí Konstantinopole započaly obnovovací práce, jejichž cílem bylo obnovení konstantinopolského opevnění, které trvaly po celé první století osmanské nadvlády.
 
=== Yedikulská pevnost ===
Řádek 307 ⟶ 305:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Velvyslanci zemí, které byly zrovna ve válce s&nbsp;říšiříší, byli většinou uvězněni zde. Jedním z&nbsp;nejvýznamnějších vězńůvězňů byl mladý sultán Osman II., kterého zde uvěznili a popravili roku 1622 janičáři.
 
Během napoleonských válek bylo v&nbsp;pevnosti uvězněno množství Francouzů, mimo jiné i&nbsp;spisovatel a diplomat [[Francois Pouqueville]], jenž zde byl držen po více než dva roky (1799 až 1801) a který později napsal rozsáhlý popis celého komplexu.
 
=== Blachernské hradby ===
 
V&nbsp;severozápadním cípu města stála městská čtvrť Blachernae s&nbsp;důležitým kostelem Panagia Vlacherniotissa, který ležel mimo Theodosiánské opevnění. Pro jeho obranu před [[Obléhání Konstantinopole (626)|útokem Avarů]] zde byla kolem roku 627 za vlády císaře [[Herakleios|Herakleia]] postavena jednoduchá zeď. V&nbsp;roce 814 nechal císař [[Leon V. Arménský|Leon&nbsp;V.]] proti Herakleiovské zdi postavit novou kvůli bezpečnosti před bulharskými nájezdy. Ve 12. století za vlády [[Komnenovci|komnenovských]] císařů se palác v&nbsp;Blachernae stal oblíbenou rezidencí císařů a čtvrtý císař tohoto rodu, [[Manuel I. Komnenos|Manuel I.]], vybudoval zeď navazující na Theodosiánské hradby na ochranu císařského paláce a které byly později (pravděpodobně za vlády [[Izák II. Angelos|Izáka II. Angela]]) propojeny s&nbsp;Herakleiovskou zdí. Navzdory těmto snahám zůstala obrana blachernaeské čtvrti problematická; právě zde útočící křižáci [[čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravy]] prolomili obranu a vstoupili do města.
 
[[Soubor:Constantinoplewalls1.jpg|thumb|right|Úsek Theodosiánských hradeb v&nbsp;místech napojení na Blachernaeské hradby s&nbsp;Porfyrogenitovým palácem v&nbsp;pozadí]]
 
Blachernaeské hradby se skládají z&nbsp;jednoduchých zdí postavených v&nbsp;různých dobách. Jsou průměrně 12–15 metrů vysoké a jsou tenčí než Theodosiánské hradby a mají těsnější k&nbsp;sobě postavené věže. Hradby jsou situovány na prudkém svahu a nedisponují vodním příkopem, až na jejich nižší konec vedou ke Zlatému rohu, kde dal císař Jan IV. vybudovat jiný příkop.<ref name="runciman89"/> Opevnění začíná na konci Theodosiánských hradeb s&nbsp;Komnenovskými hradbami, propojují se s&nbsp;angelovskou zdí až k&nbsp;herakleiovské zdi, která se táhne a a propojuje s&nbsp;Mořskými hradbami u&nbsp;Zlatého rohu. Zeď Leona V. leží proti herakleiovské zdi.
 
Zeď Manuela Komnena je z&nbsp;architektonického hlediska výborné opevnění, táhnoucí se 220 metrů s&nbsp;9 věžemi a malou bránou (''paraportion'') svatého Kallinika mezi druhou a třetí věží a další branou za šestou věží, dnešní ''Eğri Kapı'' – ''Křivá brána'', která je totožná se starou ''Kaligaria Pylē'', „Brána čtvrti výrobců bot“. Křivá brána si své vysloužila kvůli cestě naproti klikaté objížďce kolem hrobky, o&nbsp;které se předpokládá, že patří Hazretu Hafízovi, společníku proroka Mohameda, který padl během prvního arabského obléhání města roku 674.<ref>Turnbull, str. 30</ref> Komnenovská zeď končí třetí věží od brány a novější zeď (z&nbsp;konce 12. století), architektonicky ne tak propracovaná, pokračuje dále v&nbsp;délce asi 400 metrů. tato zeď disponuje čtyřmi čtvercovými věžemi a bránou, Gyrolimnskou bránou (Πύλη Γυρολίμνης z&nbsp;''Argyrē Limnē'' – Stříbrné jezero) mezi druhou a třetí věží, vedoucí k&nbsp;blachernskému paláci a která je v&nbsp;současnosti zazděná.<ref>Turnbull, str. 31.</ref> Hradba se dále napojuje na dvě budovy: Věž Izáka Angela postavená roku 1188 postavená jako císařská rezidence a druhou budovou je věž známá jako Anemovo vězení pocházející ze 7. století, ale je pojmenované po Michaelu Anemovi, generálu ve službách císaře Alexia Komnena, který zde byl uvězněn poté, co ztroskotal jeho pokus o&nbsp;spiknutí proti císaři.<ref>{{Citace monografie
Řádek 353 ⟶ 350:
 
== Mořské hradby ==
 
Mořské hradby obepínaly město po stranách [[Marmarské moře|Marmarského moře]] a zálivu [[Zlatý roh]] (řecky ''Χρυσοῦν Κέρας''). Na základě zbývajících stop víme, že přímořské opevnění existovalo již v&nbsp;době před přestavbou původního města [[Byzantion]] na Konstantinopol. Přesný letopočet konstrukce středověkých hradeb je však stále předmětem diskusí. Dlouho byla výstavba hradeb nacházejících se u&nbsp;mořského pobřeží připisována [[Konstantin I. Veliký|Konstantinovi I.]], který nechal vybudovat i&nbsp;hlavní pozemní hradby.<ref>Van Millingen, str. 179.</ref> Přesto však první písemná zmínka o&nbsp;jejich konstrukci pochází až z&nbsp;roku [[439]]. V&nbsp;onom roce bylo [[městský prefekt|městskému prefektovi]] Cyrovi Panopolskému zadáno opravit městské hradby a dokončit jejich přímořskou část.<ref>Meyer-Plath & Schneider, str. 152.</ref> Tato iniciativa je propojena s&nbsp;jinou událostí, jež se ve středomořské oblasti odehrála. Toho samého roku totiž padlo do rukou [[Vandalové|Vandalů]] [[Kartágo]], což naznačovalo růst nové námořní hrozby ve [[Středomoří]].<ref name="bury72"/><ref name="Necipoğlu24">{{Citace monografie
| příjmení = Necipoğlu
Řádek 372 ⟶ 368:
Mořské opevnění bylo architektonicky podobné Theodosiánským zdem, lišilo se však jednodušší strukturou. Opevnění se skládalo z&nbsp;jedné zdi, jež byla oproti pozemním hradbám mnohem nižší. Konstrukci doplňovaly vnitřní obvodní hradby postavené okolo přístavů. Přístup k&nbsp;hradbám obklopujícím [[Zlatý roh]] bránil mohutný řetěz či trám užívaný od dob [[Leon III. Syrský|Leona III. Syrského]]. Řetěz byl doplněn plovoucími sudy a byl položen přes ústí zátoky. Jeden konec tohozo řetězu byl upevněn k&nbsp;Eugeniově věži nacházející se v&nbsp;novodobém předměstí jménem [[Sirkeci]], druhý pak byl připevněn k&nbsp;velké čtvercové věži v&nbsp;[[Galata|Galatě]]. Sklepení této věže se později přeměnilo na podzemní mešitu ''Yeraltı''.<ref name="MinistryWalls" />
 
Během prvních staletí své existence čelila Konstantinopol jen několika námořním hrozbám. Zvláště po Justiniánových válkách se [[Středozemní moře]] stalo ''římským jezerem''. První námořní střetnutí u&nbsp;samotné Konstantinopole se odehrálo během [[Obléhání Konstantinopole (626)|obležení města]] perskou [[Sasánovská říše|Sasánovskou]] a [[Avarská říšeAvaři|Avarskou říší]]. Přestože tentokrát [[byzantské námořnictvo]] dokázalo proti útočníkům účinně zasáhnout, brzy mělo čekat Byzantskou říši mnohem větší nebezpečí. Tím byli Arabové, kteří v&nbsp;7. století získali byzantské východní provincie (oblast [[Sýrie]] a [[Egypt]]a) a začali se prosazovat také ve Středozemním moři, což se projevilo zejména ovládnutím [[Kréta|Kréty]]. Toto nové ohrožení vyžadovalo po byzantských císařích více se věnovat mořskému opevnění. To bylo zrekonstruováno na začátku [[8. století]] za vlády [[Tiberios III.|Tiberia III.]] či [[Anastasios II.|Anastasia II.]]<ref>Necipoğlu, str. 25.</ref> Císař [[Michael II. Amorijský|Michael II.]] začal s&nbsp;celoplošnou rekonstrukcí (týkající se zejména zvýšení hradeb), dokončenou ovšem až jeho následníkem [[Theofilos (císař)|Theofilem]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Norwich
| jméno = John Julius
Řádek 388 ⟶ 384:
Na základě této zkušenosti vynaložil [[Michael VIII. Palaiologos]] po znovuovládnutí města roku [[1261]] značnou péči na zvýšení a zpevnění mořských hradeb, zejména kvůli případné invazi [[Karel I. z Anjou|Karla z&nbsp;Anjou]].
 
=== Hradba u&nbsp; Marmarského moře ===
[[Soubor:Mram kul 1.jpg|thumb|Mramorová věž osvícená v&nbsp;noci]]
Toto opevnění, někdy nazývané též '''Propontská hradba''', bylo s&nbsp;výjimkou přístavů a nábřeží postaveno téměř u&nbsp;břehů moře. Stavba měřila 12 až 15 metrů, bylo v&nbsp;ní zabudováno deset bran, tři menší branky a 188 věží. Celé opevnění bylo dlouhé skoro 8460 metrů, navíc bylo doplněno vnitřní zdí dlouhou 1080 metrů rozpínající se okolo přístaviště Vlanga. Velké části hradeb byly poškozeny při budování pobřežní silnice ''[[Kennedy Caddesi]]'' v&nbsp;letech 1956 až 1957.<ref name="MinistryWalls" /> Od Mramorové věže se k&nbsp;okraji starověké akropole (dnešní ''Sarayburnu'') nacházely tyto brány:
Řádek 401 ⟶ 397:
# Nepojmenovaná brána, v&nbsp;jihovýchodní části císařské čtvrti, dnešní ''Ahırkapısı''.
# Nepojmenovaná brána, v&nbsp;jihovýchodní části císařské čtvrti, dnešní ''Balıkhane Kapısı'' (ležela přesně v&nbsp;místech, kde se později bude nacházet [[palác Topkapi]]).
# Brána svatého Lazara, na místě starověkého [[PoseidonPoseidón]]ova chrámu.
# Postranní branka [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] (''Porta tēs Odēgētrias'') v&nbsp;paláci Mangany, dnes ''Demirkapı''.
# Postranní branka Michaela Provestiaria (''Porta Mikhaēl Prōtovestiariou''), dnešní název zní ''Değirmen Kapı''.
Řádek 423 ⟶ 419:
# Brána svaté Theodosie (řecky ''Πύλη Ἁγίας Θεοδοσίας''), pojmenovaná po Chrámu svaté Theodosie (pravděpodobně dnešní [[Gülská mešita]]). Známá v&nbsp;turečtině jako ''[[Ayakapı]]'' (''Svatá brána'').
# brána ''Yeni Aya kapı'' (''Nová svatá brána''), stojící kousek za Bránou svaté Theodosie nepochází z&nbsp;byzantského období, ale byla vystavěna velkým osmanským architketem [[Sinan|Sinanem Agou]] roku [[1582]].
# Petrionská brána (''Πύλη τοῦ Πετρίου'') je jednou ze dvou bran Petrionské pevnosti vytvořené dvojitým protáhnutím zdí. Brána vedoucí do města a nacházející se ve vnitřní zdi pevnosti blyabyla nazývána Diplophanarionskou bránou. Právě u&nbsp;Petrionské zdi Bénatčané vedení Enricem Dandolem roku 1204 dobyli zdi a vstoupili do města.
# Phanarionská brána (řecky ''Πύλη τοῦ Φαναρίου'', turecky ''Fener Kapı'') byla druhou bránou Petrionské pevnosti. Jméno dostala podle zdejšího majáku. Maják později propůjčil své jméno i&nbsp;příměstí, které je dodnes známé jako [[Phanar]].
# Královské brány (řecky ''Βασιλικαί Πύλαι''), v&nbsp;turečtině ''Balat Kapı'' (''Palácová brána''), vedoucí k&nbsp;paláci v&nbsp;Blachernách.
Řádek 448 ⟶ 444:
}}</ref>
 
Va raných staletích se císařská garda skládala z&nbsp;jednotek ''Scholae Palatinae'' založených císařem Konstantinem I. Velikým a kteří nahradili [[PraetoriánskáPretoriánská garda|PraetoriánskouPretoriánskou gardu]] a exkubitorů (latinsky ''Excubitores'', řecky ''Εξκουβίτορες'' – ochránci), založených císařem [[Leon I.|Leonem I.]] Během času však tyto jednotky degradovaly na pouhé přehlídkové oddíly a když císařové, kteří v&nbsp;8. století čelili úspěšnému povstání [[Thema|themních]] armád a sledovali nepopulární [[ikonoklasmusObrazoborectví|ikonoklastickou]] politiku, vybudovali [[tagma]]tickou armádu pro zajištění své bezpečnosti. Ačkoliv tagmata formovala jádro císařských expedičních sil a většinu času armáda byla mimo Konstantinopol, dva oddíly, ''Numeroi'' a ''Teicheiōtai'', byly trvale umístěny v&nbsp;Konstantinopoli. Jejich ležení se nacházelo v&nbsp;okolí [[Velký palác v Konstantinopoli|Velkého paláce]], ale i&nbsp;v&nbsp;jiných místech, jako například v&nbsp;nevyužívaných kostelech. Tyto jednotky nikdy nebyly příliš početné, čítaly nanejvýš několik tisíc příslušníků, jejich stavy však byly doplňovány z&nbsp;několika oddělených táborů nacházejících se kolem Konstantinopole, v&nbsp;[[Thrákie|Thrákii]] a [[Bithýnie|Bithýnii]].<ref name="Garrisons" />
 
Důvodem k&nbsp;nevelkému počtu příslušníků městské posádky byla nedůvěra císařů i&nbsp;obyvatelstva k&nbsp;většímu počtu vojáků přítomných ve městě, jednak kvůli hrozbě vzpoury a pak také značnému finančnímu břemenu, jaké by vydržování velké posádky představovalo. Navíc větší vojenská síla v&nbsp;Konstantinopoli nebyla většinou nezbytná, základní bezpečnost poskytovali již samotné hradby. Historik John Haldon podotýká: „Za předpokladu, že byly zajištěny brány a opevnění poskytovalo základní sílu, bylo město v&nbsp;dobách před užíváním střelného prachu a děl v&nbsp;bezpečí dokonce i&nbsp;před velikou nepřátelskou přesilou“.<ref name="Garrisons" />
Řádek 493 ⟶ 489:
}}</ref>
 
Kromě toho, mezi Anastasiánovou hradbou a vlastním městem se nacházelo několik menších měst a pevností, jako například Selymbria, Rhegion, či velké konstantinopolské předměstí Hebdomon („Sedmé“, dnešní [[Bakırköy]] pojmenované podle sedmi římských mil od městských hradeb), kde se nacházely velké vojenské tábory. Za „Dlouhými hradbami“ chránily severní přístup městečka Bizye a Arcadiopolis. Tyto lokality měly strategickou polohu podél hlavních tras do města a tvořily vnější obranu Konstantinopole po celou její historii; sloužily jako shromaždiště pro byzantské síly, které se zde utkávali s&nbsp;nepřátelskými armádami, nebo získávaly čas pro obránce v&nbsp;Konstantinopoli.<ref name="Garrisons" /> Je příznačné, že během konečného osmanského obléhání roku 1453, některé z&nbsp;těchto městeček, například Selymbria, kapitulovaly až po pádu samotné Konstantinopole. V&nbsp;Anatolii podobnou roli představovala velká města [[Nikaia]] a [[NikomedieNikomédie]] a velký polní tábor v&nbsp;Malagině.<ref name="Garrisons" />
 
=== Hradby Galaty ===
Řádek 515 ⟶ 511:
 
== Odkazy ==
{{Commonscat|Walls of Constantinople}}
=== Reference ===
{{Překlad|en|Walls of Constantinople|252844554}}
Řádek 737 ⟶ 734:
* [[Byzantsko-seldžucké války]]
* [[Čtvrtá křížová výprava]]
* [[Pád Konstantinopole|Obléhání Konstantinopole (1453)]]
* [[Obléhací války středověku]]
 
=== Externí odkazy ===
{{Commonscat|Walls of Constantinople}}
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Haldon