Godefroy z Bouillonu: Porovnání verzí

Přidáno 148 bajtů ,  před 6 lety
m
WPCleaner v1.29 - Opraven odkaz na rozcestník - Clermont; k opravě odkaz - Brabant / Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie - Popis odkazu před i za jeho koncem
m (typo)
m (WPCleaner v1.29 - Opraven odkaz na rozcestník - Clermont; k opravě odkaz - Brabant / Opraveno pomocí WP:WCW - Opravy pravopisu a typografie - Popis odkazu před i za jeho koncem)
| místo úmrtí =[[Jeruzalém]]
| pochován =[[23. červenec|23. července]] [[1100]]
| místo pochování =[[Chrám Božího hrobu|Bazilika Svatého hrobu]]
|}}
'''Godefroy z Bouillonu''' ([godefroj z bujónu]; někdy uváděn jako '''Godefroi''', ve starší české literatuře také '''Gottfried''' nebo '''Bohumír z Bouillonu'''; [[francouzština|francouzsky]] '''Godefroy de Bouillon'''; [[1060]]{{Nejisté datum|narození}}<ref name="narození">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> – [[18. červenec|18. července]] [[1100]]) byl [[Lotrinsko|lotrinský]] [[vévoda]] a jeden z vůdců [[první křížová výprava|první křížové výpravy]]. Narodil se jako prostřední syn hraběte [[Eustach II. z Boulogne|Eustacha&nbsp;II.]] a jeho druhé manželky [[Ida z Boulogne|Idy z&nbsp;Boulogne]], která pocházela z&nbsp;rodu [[Karel Veliký|Karla Velikého]].<ref name="kovařík111"/> V&nbsp;mládí Godefroy složil přísahu [[Svatá říše římská|římsko-německému]] králi [[Jindřich IV.|Jindřichu&nbsp;IV.]], na jehož straně pak bojoval ve [[boj o investituru|válce o&nbsp;investituru]] a účastnil se i&nbsp;dobytí [[Řím]]a roku [[1083]].<ref name="Kovařík112"/>
 
Když roku [[1095]] vyhlásil papež [[Urban II.|Urban&nbsp;II.]] první křížovou výpravu za osvobození [[BožíChrám hrobBožího hrobu|Božího hrobu]] v&nbsp;[[Jeruzalém]]ě, Godefroy brzy ohlásil svou účast. Prodal nebo zastavil většinu svého majetku<ref name="hroch21-22">Hrochová, str. 21-2221–22.</ref> a spolu se svými bratry se na [[křížové výpravy|křižáckou výpravu]] vydal.<ref name="hroch22"/> S&nbsp;výpravou se účastnil všech rozhodujících bitev, [[Nikaia|Nikaie]], Dorylaea, [[Antiochie]] a v&nbsp;červnu [[1099]] i&nbsp;konečného [[Obléhání Jeruzaléma (1099)|útoku na Jeruzalém]]. Po dobytí Jeruzaléma byl křižáckými velmoži zvolen vládcem města a dobytých území s&nbsp;titulem ''Ochránce Svatého hrobu''.<ref name="bridge83"/> V&nbsp;čele křižáckých vojsk poté odrazil útok [[fátimovský chalífát|fátimovské]] i [[damašek|damašské]] armády, poté však těžce onemocněl a roku [[1100]] v&nbsp;Jeruzalémě zemřel. Pro další generace [[Frankové|Franků]] v [[Křižácké státy|křižáckých státech]] se Godefroy stal legendou a jeho síla a odvaha se stala námětem mnoha truvérských písní.<ref name="hroch22"/>
 
== Mládí ==
 
[[Soubor:Heinrich 4 g.jpg|thumb|left|Římsko-německý císař [[Jindřich IV.|Jindřich&nbsp;IV.]], 11.&nbsp;století]]
 
Godefroy se narodil kolem roku [[1060]] v&nbsp;[[Boulogne-sur-Mer]], městě v&nbsp;[[brabant]]ském kraji na území dnešní [[Belgie]]. V době Godefroyova života bylo toto území součástí Svaté říše římské a bylo rozdrobeno na malá panství, formálně poddaná říši. Skutečnost, že byl Godefroy druhorozený, tedy ne dědic rodového titulu a majetku, byla rozhodující pro jeho další kariéru válečníka.
 
| poznámka = [dále jen Duggan]
| isbn =
}}</ref> navíc se obával, že mladému Godefroyovi by se vévodství mohlo rozpadnout.<ref name="kovařík111">{{Citace monografie | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | isbn = 80-204-1289-1 |strany=111| poznamka = [dále jen Kovařík]}}</ref> Král Jindřich tak na uvolněné místo titulárně dosadil svého dvouletého syna [[Konrád Lotrinský|Konráda]] a Godefroyovi ponechal jen markýzát [[Antverpy|Anvers]], hrabství [[Verdun]] a panství [[Bouillon]] v&nbsp;[[ArdennyArdeny|Ardennách]]. Godefroy zůstal Jindřichovým vazalem a věrnou službou německému králi a pozdějšímu císaři Jindřichovi nakonec získal Lotrinsko ve funkci říšského správce, nikoliv však jako léno.<ref name="hroch21">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | titul=Křižáci v Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=21 |poznámky=[dále jen Hrochová]}}</ref> Godefroy králi i nadále sloužil, podporoval ho v [[boj o investituru|zápase o&nbsp;investituru]] s&nbsp;papežstvím<ref name="takholtjo">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Holt
| jméno = Andrew
 
== První křížová výprava ==
[[Soubor:Godfrey of Bouillon and leaders of the first crusade.gif|thumb|Vůdcové první křížové výpravy: Godefroy z&nbsp;Bouillonu, [[Bohemund z Tarentu|Bohemund z&nbsp;Tarentu]], [[Raimond deIV. Saint-Gillesz Toulouse|Raimond de&nbsp;Saint-Gilles]] a [[Tankred Galilejský|Tankred]], 19. století]]
 
Roku 1095 na koncilu v [[Clermont-Ferrand|Clermontu]]u nástupce [[Řehoř VII.|Řehoře&nbsp;VII.]], papež [[Urban II.|Urban&nbsp;II.]], vyhlásil [[první křížová výprava|křížovou výpravu]] za osvobození [[Jeruzalém]]a od nevěřících. Zbožného Godefroye velmi ovlivnilo zejména [[Clunyjská reforma|clunyjské hnutí]] a císař Jindřich si přestával být jistý jeho loajalitou.<ref name="hroch21"/> Godefroy se proto rozhodl připojit k výpravě a trvale se usadit ve [[Svatá země|Svaté zemi]]. Byl tak jediným významným říšským šlechticem, který se k&nbsp;první křížové výpravě přidružil.<ref name="duggan30"/>
[[Soubor:Godfrey of Bouillon and leaders of the first crusade.gif|thumb|Vůdcové první křížové výpravy: Godefroy z&nbsp;Bouillonu, [[Bohemund z Tarentu|Bohemund z&nbsp;Tarentu]], [[Raimond de Saint-Gilles|Raimond de&nbsp;Saint-Gilles]] a [[Tankred Galilejský|Tankred]], 19. století]]
 
Spolu s&nbsp;Godefroyem se rozhodli k výpravě přidat i&nbsp;jeho bratři [[Eustach III. z Boulogne|Eustach]] a [[Balduin zI. BoulogneJeruzalémský|Balduin]], který žil u&nbsp;Godefroyova dvora.<ref name="hroch22">Hrochová, str. 22.</ref> Každý z&nbsp;nich měl pro připojení se k výpravě úplně jiné motivy. Eustach toužil posílit svou politickou prestiž a o&nbsp;výpravu ve skutečnosti zájem neměl, proto se klidně podřídil velení svého bratra Godefroye<ref name="duggan30"/> a do dějin tažení se nijak výrazně nezapsal.<ref name="hroch22"/> Nejmladší Balduin chtěl získat půdu a postavení. Byl ambiciózní, cílevědomý a ze všech křižáckých velmožů nejnebezpečnější.<ref name="bridge41">{{Citace monografie | jméno=Antony | příjmení=Bridge | titul=Křížové výpravy |vydavatel=Academia | místo= Praha | rok=1995 |strany=41 | isbn=80-200-0512-9 | poznámka=[dále jen Bridge]}}</ref>
Roku 1095 na koncilu v [[Clermont]]u nástupce [[Řehoř VII.|Řehoře&nbsp;VII.]], papež [[Urban II.|Urban&nbsp;II.]], vyhlásil [[první křížová výprava|křížovou výpravu]] za osvobození [[Jeruzalém]]a od nevěřících. Zbožného Godefroye velmi ovlivnilo zejména [[clunyjské hnutí]] a císař Jindřich si přestával být jistý jeho loajalitou.<ref name="hroch21"/> Godefroy se proto rozhodl připojit k výpravě a trvale se usadit ve [[Svatá země|Svaté zemi]]. Byl tak jediným významným říšským šlechticem, který se k&nbsp;první křížové výpravě přidružil.<ref name="duggan30"/>
 
Spolu s&nbsp;Godefroyem se rozhodli k výpravě přidat i&nbsp;jeho bratři [[Eustach III. z Boulogne|Eustach]] a [[Balduin z Boulogne|Balduin]], který žil u&nbsp;Godefroyova dvora.<ref name="hroch22">Hrochová, str. 22.</ref> Každý z&nbsp;nich měl pro připojení se k výpravě úplně jiné motivy. Eustach toužil posílit svou politickou prestiž a o&nbsp;výpravu ve skutečnosti zájem neměl, proto se klidně podřídil velení svého bratra Godefroye<ref name="duggan30"/> a do dějin tažení se nijak výrazně nezapsal.<ref name="hroch22"/> Nejmladší Balduin chtěl získat půdu a postavení. Byl ambiciózní, cílevědomý a ze všech křižáckých velmožů nejnebezpečnější.<ref name="bridge41">{{Citace monografie | jméno=Antony | příjmení=Bridge | titul=Křížové výpravy |vydavatel=Academia | místo= Praha | rok=1995 |strany=41 | isbn=80-200-0512-9 | poznámka=[dále jen Bridge]}}</ref>
 
V&nbsp;Lotrinském vévodství však ne všichni s&nbsp;Godefroyovým rozhodnutím odejít do Svaté země sympatizovali, nebyť zbožný Godefroy byl mezi poddanými oblíben. Kronika svatohubertská jeho rozhodnutí líčí jako zradu, neboť Godefroy opustil své poddané, o&nbsp;něž měl jako [[léno|lenní pán]] povinnost pečovat, a „vyměnil jisté za nejisté“. Godefroy uzavřel mír se svým dlouholetým nepřítelem, biskupem Richerem z&nbsp;[[Verdun]]u, kterému prodal Verdunské hrabství a města [[Stenay]] a [[Mouzay]] na řece [[Máza|Máze]]. Panství Bouillon zastavil biskupovi Otbertu z&nbsp;[[Lutych]]u. Za svůj majetek chtěl Godefroy jen drahý kov, který byl univerzálním platidlem. Celkem tak shromáždil 360 kilogramů [[stříbro|stříbra]].<ref name="Kovařík115">Kovařík, str. 115.</ref>
 
Do Svaté země Godefroye a jeho bratry následovali bratranec [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin Le Bourg]], hennegavský hrabě [[Balduin II. Hennegavský|Balduin&nbsp;II.]], Garnier de&nbsp;Grez, hrabě Renaud de&nbsp;Toul, Hughes de&nbsp;Saint-Pol a jeho syn Enguerrard, Godefroy de&nbsp;Louvain, Jean de&nbsp;Namur, rýnský palatin Siegfried, Goeffroy d'Esch a další. Podle historika [[Steven Runciman|Stevena Runcimana]] to celkem bylo asi 1000 rytířů z&nbsp;[[Valonsko|Valonska]], [[Lotrinsko|Lotrinska]] a Fríska a 7000 pěších bojovníků. Godefroyova výprava tak představovala nejpočetnější skupinu vojsk první křížové výpravy.<ref name="Kovařík115"/>
 
[[Soubor:Alexios Komnenos (1106-1142).jpg|thumb|left|Alexios I. Komnenos na mozaice v&nbsp;chrámu [[Hagia Sofia]]]]
 
Výprava se na rozdíl od výprav ostatních francouzských velmožů vydala na východ přes [[Svatá říše římská|Svatou říši římskou]] a dále přes [[Uhersko]] jako nedlouho před tím poutnické křižácké houfy [[Petr Poustevník|Petra Poustevníka]] a rytíře [[Gautier Sans-Avoir|Gautiera Sans-Avoir]]. Protože byl Godefroy pořád leníkem císaře Jindřicha, který byl papežovým nepřítelem, nemohl táhnout přes Itálii, již ovládali papežovi stoupenci.<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> Aby získal ještě více peněz, Godefroy cestou vydíral německé [[Židé|ŽidŽidy]]y,<ref name="bridge41"/> ale nikdy nezašel až k [[pogrom]]ům, jakými se vyznačovala lidová výprava hraběte [[Emerich z Leisingenu|Emericha z&nbsp;Leisingenu]]. Když Lotrinčané dorazili na německo-uherské hranice, [[seznam uherských králů|uherský král]] [[Koloman Uherský|Koloman]], po špatných zkušenostech s lidovými křižáckými houfy, požadoval od Godefroye bratra Balduina jako rukojmí.<ref name="bridge42">Bridge, str. 42.</ref> Balduin při představě, že by měl být Maďarům vydán, zuřil,<ref name="Kovařík115"/> Godefroy ho však přesvědčil a králi Kolomanovi se vévoda osobně zavázal projít zemí bez incidentů.<ref name="bridge42"/> Své slovo dodržel a lotrinská armáda se v Uhersku zdržela jakýchkoliv násilností.
 
[[Soubor:Godefroy de Bouillon.jpg|thumb|[[Gustave Doré]]: Godefroy z Bouillonu a ostatní vůdci výpravy skládají lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi I.]]
 
Při přechodu byzantské hranice již křižáky očekávali byzantští průvodci, se kterými v prosinci roku [[1096]] dospěli do [[Selymbie]] na pobřeží [[Marmarské moře|Marmarského moře]], asi padesát mil západně od byzantského hlavního města [[Konstantinopol]]e. Lotrinská výprava dorazila do Byzantské říše ze všech křižáků jako druhá, hned po Francouzích, které vedl hrabě [[Hugo I. z Vermandois|Hugo z&nbsp;Vermandois]], mladší bratr [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Filip I. Francouzský|Filipa]]. Mezi Lotrinčany kolovaly pověsti, že Byzantinci s hrabětem z Vermandois nakládají jako s vězněm, začali proto ze msty drancovat byzantské území.<ref name="duggan31"/> Hugo sice do jisté míry vězněm byl, ale v [[Konstantinopol]]i s ním bylo královsky zacházeno, a když císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]] složil požadovanou lenní přísahu, byl zahrnut dary. Stejnou lenní přísahu požadoval císař Alexios i po Godefroyovi a jeho bratrech. To však Godefroy a Balduin odmítli; Godefroy především namítal, že přísahu složil již císaři Jindřichovi a nechtěl přísahat podruhé, navíc císaři, kterého neznal.<ref name="bridge42"/> Lotrinčané proto navrhli, aby se celá situace vyřídila, až dorazí zbytek křižáckých velmožů.<ref name="hroch24">Hrochová, str. 24.</ref> Alexios byl přesvědčen, že na byzantském území se křižáci podrobí jeho velení,<ref name="duggan31"/> a pokusil se Godefroye přimět k přísaze. Hugo z Vermandois osobně dorazil do lotrinského tábora, aby vzpouzejícího Godefroye přesvědčil, ale marně.<ref name="duggan31-32">Duggan, str. 31-3231–32.</ref> Zatímco křižáci zimovali v Selymbii, Alexiovi došla trpělivost a přerušil jim zásobování. Balduin začal nevybíravě drancovat okolí i předměstí Konstantinopole,<ref name="hroch24"/> kde došlo ke střetům s&nbsp;příslušníky kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]], kteří sloužili v&nbsp;byzantském žoldu. Císař nakonec křižákům ustoupil a dodávky obnovil, ale ani poté se přísahy nedočkal. Kolem [[velikonoce|Velikonoc]] Alexios znovu dodávky zásob omezil, aby Godefroyovu neústupnost zlomil. Balduin obnovil plenění a poté dokonce Godefroye přesvědčil k útoku na Konstantinopol.<ref name="bridge43">Bridge, str. 43.</ref> Lotrinčané město napadli na [[Zelený čtvrtek]], byli však odraženi a císař druhý den přivolal vojsko, které křižáky porazilo. Tato bitva byla prvním otevřeným bojem mezi křižáky a byzantskou armádou.<ref name="hroch25">Hrochová, str. 25.</ref> Godefroy si uvědomil, že další bitva s císařovým vojskem by mohla znamenat katastrofu, a proto nakonec on, Balduin, Eustach i Balduin Le Bourg a ostatní vysoce postavení rytíři na Boží hod velikonoční Alexiovi složili lenní přísahu.<ref name="bridge43"/> Císař je poté bohatě obdaroval a o několik dnů později dal lotrinské vojsko přepravit do [[Malá Asie|Anatolie]].
 
=== Tažení Anatolií ===
[[Soubor:Godefroi of Bouillon leads the army.jpg|thumb|Godefroy z&nbsp;Bouillonu jako vůdce výpravy<br />''Historia rerum in partibus transmarinis gestarum'' (13. století)]]
Když do Anatolie dorazila větší část křižáků, Godefroy spolu s vůdcem jihoitalských [[Normané|Normanů]] [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z&nbsp;Tarentu]] vyrazil na východ k [[NikáiaNikaia|Nikáji]] –&nbsp;předsunuté baště turecké moci.<ref name="hroch33-34">Hrochová, str. 33-3433–34.</ref> 6. května [[1097]] Lotrinčané k městu dorazili a hned pod hradbami rozbili ležení. O&nbsp;Godefroyových činech během obléhání není známo nic bližšího až na příhodu líčící Godefroye jako skvělého [[luk]]ostřelce, který prý přesnou ranou sestřelil tureckého obránce, jenž z&nbsp;hradeb na útočící křižáky házel velké kameny. Poté, co po sedmi týdnech a třech dnech město padlo, se vojsko rozdělilo na dvě skupiny.<ref name="Kovařík116">Kovařík, str. 116.</ref> První tvořily byzantské oddíly a především normanští a [[Vlámové|vlámští]] příslušníci výpravy pod velením Bohemunda z Tarentu, zatímco Francouzi, Lotrinčané a [[Provence|Provensálci]] vedení Godefroyem a [[Toulouse|toulouským]] hrabětem [[Raimond deIV. Saint-Gillesz Toulouse|Raimondem de Saint-Gilles]]<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> táhli den cesty<ref name="bridge53">Bridge, str. 53.</ref> v&nbsp;závěsu za nimi. Když Bohemundovo vojsko přepadli v údolí Dorylaeum Turci, Godefroy rychle s&nbsp;armádou přispěchal Normanům na pomoc a vysvobodil je z&nbsp;obklíčení.<ref name="Kovařík117">Kovařík, str. 117.</ref>
 
Výprava pokračovala dále do anatolského vnitrozemí. Když křižáci prošli kolem Herakleje (dnešní turecké město [[Ereğli]]), oddělili se od hlavního voje Godefroyův nejmladší bratr [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin]] a Bohemundův synovec [[Tankred Galilejský|Tankred]], aby si pro sebe vydobyli nějakou kořist.<ref name="duggan43">Duggan, str. 43.</ref> Zatímco Tankred s&nbsp;Balduinem společně dobyli přístav [[Tarsus|Tarsos]], rodiště [[Svatý Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]], utrpěl Godefroy z&nbsp;Bouillonu vážné zranění, když se snažil zachránit neozbrojeného poutníka napadeného medvědem.<ref name="mak117-118">Kovařík, str. 117-118117–118.</ref>
Když do Anatolie dorazila větší část křižáků, Godefroy spolu s vůdcem jihoitalských [[Normané|Normanů]] [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z&nbsp;Tarentu]] vyrazil na východ k [[Nikáia|Nikáji]] –&nbsp;předsunuté baště turecké moci.<ref name="hroch33-34">Hrochová, str. 33-34.</ref> 6. května [[1097]] Lotrinčané k městu dorazili a hned pod hradbami rozbili ležení. O&nbsp;Godefroyových činech během obléhání není známo nic bližšího až na příhodu líčící Godefroye jako skvělého [[luk]]ostřelce, který prý přesnou ranou sestřelil tureckého obránce, jenž z&nbsp;hradeb na útočící křižáky házel velké kameny. Poté, co po sedmi týdnech a třech dnech město padlo, se vojsko rozdělilo na dvě skupiny.<ref name="Kovařík116">Kovařík, str. 116.</ref> První tvořily byzantské oddíly a především normanští a [[Vlámové|vlámští]] příslušníci výpravy pod velením Bohemunda z Tarentu, zatímco Francouzi, Lotrinčané a [[Provence|Provensálci]] vedení Godefroyem a [[Toulouse|toulouským]] hrabětem [[Raimond de Saint-Gilles|Raimondem de Saint-Gilles]]<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> táhli den cesty<ref name="bridge53">Bridge, str. 53.</ref> v&nbsp;závěsu za nimi. Když Bohemundovo vojsko přepadli v údolí Dorylaeum Turci, Godefroy rychle s&nbsp;armádou přispěchal Normanům na pomoc a vysvobodil je z&nbsp;obklíčení.<ref name="Kovařík117">Kovařík, str. 117.</ref>
 
21.&nbsp;října oblehlo křižácké vojsko [[Antiochie|Antiochii]].<ref name="bridge61">Bridge, str. 61.</ref> Zpočátku bylo v blízkosti města k nalezení dost zásob, ale časem křižáci okolí vydrancovali a začali hladovět. Začala zima a období dešťů. Godefroy byl v té době nemocný, své oddíly tudíž nevedl do prvních bitev o město. Zprávy o jeho činech se objevily až v&nbsp;únoru 1098 z&nbsp;bitvy se sultánem [[Ridván z Aleppa|Ridvánem z&nbsp;Aleppa]], který přispěchal Antiochii na pomoc, a z bojů o [[Starověký Řím|římský]] most přes řeku [[Ásí|Orontes]]. V této bitvě prý Godefroy ohromil své spolubojovníky i kronikáře svou fyzickou silou, když jednoho tureckého jezdce ve zbroji přesekl na dvě poloviny.<ref name="mak119">Kovařík, str. 119.</ref>
Výprava pokračovala dále do anatolského vnitrozemí. Když křižáci prošli kolem Herakleje (dnešní turecké město [[Ereğli]]), oddělili se od hlavního voje Godefroyův nejmladší bratr [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin]] a Bohemundův synovec [[Tankred Galilejský|Tankred]], aby si pro sebe vydobyli nějakou kořist.<ref name="duggan43">Duggan, str. 43.</ref> Zatímco Tankred s&nbsp;Balduinem společně dobyli přístav [[Tarsos]], rodiště [[Svatý Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]], utrpěl Godefroy z&nbsp;Bouillonu vážné zranění, když se snažil zachránit neozbrojeného poutníka napadeného medvědem.<ref name="mak117-118">Kovařík, str. 117-118.</ref>
 
21.&nbsp;října oblehlo křižácké vojsko [[Antiochie|Antiochii]].<ref name="bridge61">Bridge, str. 61.</ref> Zpočátku bylo v blízkosti města k nalezení dost zásob, ale časem křižáci okolí vydrancovali a začali hladovět. Začala zima a období dešťů. Godefroy byl v té době nemocný, své oddíly tudíž nevedl do prvních bitev o město. Zprávy o jeho činech se objevily až v&nbsp;únoru 1098 z&nbsp;bitvy se sultánem [[Ridván z Aleppa|Ridvánem z&nbsp;Aleppa]], který přispěchal Antiochii na pomoc, a z bojů o [[Starověký Řím|římský]] most přes řeku [[Orontes]]. V této bitvě prý Godefroy ohromil své spolubojovníky i kronikáře svou fyzickou silou, když jednoho tureckého jezdce ve zbroji přesekl na dvě poloviny.<ref name="mak119">Kovařík, str. 119.</ref>
 
Křižáci se v červnu 1098 konečně zmocnili Antiochie a sami se dostali do obklíčení vojskem [[mosul]]ského [[atabeg]]a [[Kerboga|Kerbogy]]. Tehdy už Godefroy neměl ani vlastního koně<ref name="mak119"/> a teprve až po velkém naléhání mu koně zapůjčil hrabě z [[Toulouse]] Raimond de Saint-Gilles. Více se však již o&nbsp;Godefroyovi kroniky nešíří. Na rozdíl od ostatních křižáckých vůdců se lotrinský vévoda neangažoval v&nbsp;mocenských sporech mezi vůdci. Nepodnikal žádná samostatná kořistnická tažení, choval se spíše nenápadně a kronikáře nezaujal ničím kromě několika hrdinských činů v&nbsp;boji.<ref name="mak120">Kovařík, str. 120.</ref>
 
=== Místní války a tažení na jih ===
 
Poté, co křižáci odrazili Kerbogovu armádu, byla Antiochie definitivně obsazena. Mezi Bohemundem z&nbsp;Tarentu a Raimondem de&nbsp;Saint-Gilles vypukl ostrý spor o&nbsp;město, neboť Bohemund si jej chtěl přivlastnit pro sebe a uplatňoval svůj nárok jako dobyvatele města.<ref name="Duggan59">Duggan, str. 59.</ref> Vojáci byli demoralizováni a někteří začali svémocně drancovat okolí. Godefroy se při pohledu na úpadek morálky rozhodl odjet i se svým lotrinskými vojáky do [[Şanlıurfa|Edessy]] za bratrem Balduinem, který mu ze svého hrabství propůjčil města [[Turbessel]] a [[Ravendel]].<ref name="mak120"/> Zde se zapojil do šarvátek a válek místních seldžuckých vládců. O&nbsp;pomoc Godefroye požádal turecký vládce města [[Azaz]], [[emír]] Omar, který povstal proti sultánovi Ridvánovi z&nbsp;Aleppa. Godefroy žádost o&nbsp;pomoc vyslyšel a vojsko sultána, které zatím oblehlo Azaz, zahnal na útěk. Omar poté před Godefroyem poklekl a jako první muslimský vládce vstoupil do služeb křižáka.<ref name="mak121">Kovařík, str. 121.</ref>
 
Na počátku roku 1099 poutníci a část neurozených bojovníků vyrazili z Antiochie na [[Jeruzalém]], z vůdců se však účastnil jen Raimond de Saint–Gilles. Ten cestou obsadil Marquiu a [[Tortosa|Tortosu]] a jeho úspěchy přiměly Godefroye, Bohemunda a vévodu [[Robert III. Normandský|Roberta z&nbsp;Normandie]] k cestě na jih, která se uskutečnila koncem února. V&nbsp;přístavu [[Lázikíja|Latakia]] se spojili s&nbsp;vojskem hraběte Roberta Flanderského. Cestou dobyli [[Starověk|antické]] město [[Byblos]] (za křižácké vlády Gibelet) a poté dorazili před Arku, kterou zatím obléhala první část výpravy, vedená Raimondem. Zde propukly další hádky mezi normanskými a provensálskými křižáky.<ref name="bridge73">Bridge, str. 73.</ref> Normani nesouhlasili s Raimondovým stylem obléhání<ref name="bridge73"/> a kritizovali jej za to, že věří v&nbsp;pravost [[relikvie]] [[SvatéKopí kopíosudu|Svatého kopí]], které bylo objeveno v Antiochii.<ref name="hroch56">Hrochová, str. 56.</ref> Na Velký pátek proto prostý poutník a nálezce kopí [[Petr Bartoloměj]] podstoupil [[ordál]] ohněm, který měl dokázat pravost relikvie. Petr při ordálu zemřel, ale jeho smrt na poutníky i velmože tak zapůsobila, že zanechali hádek i obléhání Arky. Díky svému morálnímu kreditu se vůdcem výpravy stal Godefroy z Bouillonu, pod jehož vedením křižáci 7.&nbsp;června 1099 poprvé spatřili Jeruzalém.<ref name="mak122">Kovařík, str. 122.</ref>
 
=== Dobytí Jeruzaléma ===
 
{{viz též|Obléhání Jeruzaléma (1099)}}
 
[[Soubor:Gustave dore crusades the crusaders war machinery.jpg|thumb|Gustave Doré: Křižácké obléhací stroje]]
 
Když křižáci pod Godefroyovým vedením dorazili k&nbsp;Jeruzalému, každý z&nbsp;velitelů se utábořil na jiné straně města. Godefroy z&nbsp;Bouillonu rozbil ležení na severovýchodě Jeruzaléma,<ref name="hroch60">Hrochová, str. 60.</ref> kde střežil úsek od Herodovy brány až k údolí [[Josafat]] a [[Cedron]]u. Po odražení prvního útoku začali křižáci 19.&nbsp;června stavět dvě pohyblivé obléhací věže,<ref name="duggan65">Duggan, str. 65.</ref> jednu pro Godefroye a Roberta Flanderského na severu města stavěl Gaston de Béarn a druhou pro Raimonda z&nbsp;Toulouse na jihu stavěl Guilelmo Ricou zvaný Opilec.<ref name="mak127">Kovařík, str. 127.</ref> Křižáci si navzdory odražení prvního útoku a velkými problémy se zásobováním vodou ve vojsku s významnou pomocí duchovních udržovali vysokou morálku.<ref name="mak127"/>
 
[[Soubor:Crusades.jpg|thumb|left|Gustave Doré: Godefroy vstoupil na jeruzalémské hradby]]
 
Věžím v cestě k hradbám stály především příkopy, které se Godefroyovi i Raimondovi z&nbsp;Toulouse podařilo zasypat za tři dny. Godefroyova třípatrová obléhací věž, s [[kříž]]em a postavou ukřižovaného [[Ježíš Kristus|JežíšJežíše]]e na vrcholu, se pak pozvolna dala do pohybu. V nejvyšším patře byl Godefroy s&nbsp;bratrem Eustachem, aby na hradby vpadli mezi prvními.<ref name="mak129">Kovařík, str. 129.</ref>
 
Obránci města marně ostřelovali přibližující se věže z luků, [[balista|balist]] a [[Katapult (stroj)|katapultů]]. V boji zblízka se mezi obránci začala šířit panika a mnozí se dali na útěk.<ref name="mak130">Kovařík, str. 130.</ref> Křižákům se podařilo dostat se do města a otevřít herodovu bránu. Nastalo celodenní vraždění a plundrování.<ref name="hroch61">Hrochová, str. 61.</ref> Není jisté, zda se masakru účastnil Godefroy a jeho vojáci. Jeden z [[židé|židovských]] obyvatel, který přežil, později řekl:
{{Citát|Neslyšeli jsme hovořit, že by ti prokletí Němci znásilňovali ženy, jako to činili ostatní vojáci.|<ref name="mak133">Kovařík, str. 133.</ref>}}
 
Je možné, že „těmi proklatými Němci“ měl na mysli Lotrinčany. Podle [[Albert z Aix|Alberta z Aix]] Godefroye trápilo svědomí, že vraždění nedokázal zabránit a činil za to pokání.<ref name="mak133"/> Z obyvatel města přežilo jen několik málo civilních osob a místodržící Iftíkar ad-Daula se svou gardou, která se zabarikádovala v [[Davidova věž|Davidově věži]]. Ta se nakonec vzdala Raimondu z&nbsp;Toulouse, jenž místodržícího i jeho doprovod nechal eskortovat do [[AskalonAškelon|Askalonu]]u, který drželi Egypťané.<ref name="hroch61"/>
 
== Ochránce Svatého Hrobu ==
 
[[Soubor:Godfrey_of_Bouillon,_holding_a_pollaxe._(Manta_Castle,_Cuneo,_Italy.jpg|thumb|Idealizovaný renesanční obraz Godefroye z Bouillonu jako ochránce Božího hrobu od Giacoma Jaqueria, 1420 (Mistr z Mantaského hradu, nástěnná malba, hrad Manta, kolem 1420)]]
 
Po dobytí [[Jeruzalém]]a se rozhořel spor o to, kdo bude městu vládnout. Zástupci církve požadovali, aby město bylo řízeno [[teokracie|teokraticky]],<ref name="hroch64">Hrochová, str. 64.</ref> což šlechta odmítla a rozhodla se zvolit si mezi sebou kandidáta na jeruzalémský trůn. Vhodnými kandidáty byli pouze Godefroy z Bouillonu a Raimond z Toulouse. Přestože Raimond nebyl u šlechticů, poutníků ani vojáků příliš oblíben, byla koruna nabídnuta nejprve jemu. Raimond však korunu odmítl a doufal, že tak znemožní, aby ji přijal Godefroy.<ref name="bridge82">Bridge, str. 82.</ref> Velmoži na Raimonda nenaléhali a nabídli vládu lotrinskému vévodovi, který byl mezi křižáky sice oblíbenější, ale jako státník nebyl příliš schopný, což však během křížové výpravy neměl příležitost projevit.<ref name="hroch65">Hrochová, str. 65.</ref> Godefroy
 
{{Citát|přijal vládu, nechtěl však být posvěcen ani korunován jako král řečeného království, ježto nechtěl nosit zlatou korunu tam, kde Ježíš Kristus, syn Boží, nosil korunu trnovou...|kronika ''Assises de Jérusalem'' <ref name="mak135">Kovařík, str. 135.</ref>}}
 
Byl si vědom, že jeho zvolení část rytířů nepodporuje, nechtěl proto prohlubovat spory a odmítl královský titul. První křižácký vládce Jeruzaléma tak usedl na trůn jako {{cizojazyčně|la|''Advocatus Sancti Sepulchri''}} (''Ochránce Svatého Hrobu'')<ref name="hroch65"/> a dle pověsti se nechal korunovat korunou ze slámy.<ref name="mak135"/> Titul „Ochránce“ byl ve Francii udělován laickému ochránci klášterních statků, nicméně Godefroy přijal veškerou správní i vojenskou moc.<ref name="duggan67-68">Duggan, str. 67-6867–68.</ref> Raimond odmítal uznat Godefroyovu autoritu a obsadil [[Davidova věž|jeruzalémskou citadelu]]. S podporou provensálského biskupa Pierra de [[Narbonne]] se podařilo přesvědčit Raimonda , aby ustoupil. Poté vzpurný šlechtic odešel do [[Jericho|Jericha]].<ref name="mak136">Kovařík, str. 136.</ref> Zatím připlouvaly z&nbsp;Evropy posily. 4. srpna 1099 vyrazila proti křižákům egyptská armáda vezíra [[al-Afdal]]a a utábořila se poblíž [[AskalonAškelon|Askalonu]]u, dalšího mocného palestinského města pod správou Egypta.<ref name="bridge83">Bridge, str. 83.</ref> Lotrinský vévoda žádal o pomoc a ostatní vůdci křižáků mu ji poskytli.
[[Soubor:Godefroi uhkral.jpg|thumb|left|Godefroy vítá uherského krále (Estoire d'Eracles, Vilém z Tyru)]]
 
Bohemund a Balduin se dlouho nezdrželi, přenechali ale Godefroyovi část svých vojáků, díky nimž Godefroy začal uvažovat o dobytí některého dalšího palestinského přístavu.<ref name="bridge87">Bridge, str. 87.</ref> Nesmiřitelní Egypťané vyslali malou expedici na posílení vzbouřeného města Arsuf. Křižáci ale egyptský oddíl odrazili a arsufští předáci se nakonec rozhodli vzdát se Godefroyovi.<ref name="mak140">Kovařík, str. 140.</ref> Ten nekladl příliš kruté podmínky kapitulace a okolní drobné arabské emiráty, výměnou za toleranci víry a volný obchod, nabídly placení [[tribut]]u a dávek,<ref name="bridge87"/> což Godefroy přijal.
 
[[Soubor:Godefroy de Bouillon, death.jpg|thumb|left|Smrt Godefroye z Bouillonu<br />''(Salles des Croisades, Versailles (1839-18421839–1842))'']]
 
=== Závěr vlády ===
Na jaře roku 1100 se křižáci vydali na výpravu proti arabským emirátům ve vnitrozemí, které byly podporovány z Damašku. Tankred, novopečený [[Galilejské knížectví|kníže z Galileje]], se vydal na výpravu do [[ZajordánskoJordánsko|Zajordánska]] a s Godefroyovou pomocí odrazil vojsko emíra Dukaka z&nbsp;Damašku. Zajordánsko bylo nuceno podrobit se Tankredovi.<ref name="hroch75">Hrochová, str. 75.</ref> Po návratu do Jeruzaléma Godefroy těžce onemocněl. Patriarcha Daimbert proti němu neustále brojil a snažil se získat moc.<ref name="bridge87"/> Godefroy v obavě před Pisánci, o které se patriarcha opíral, proti Daimbertovi nezasahoval. Po připlutí velké [[Benátská republika|benátské]] flotily se vydal do [[Jaffa|Jaffy]], kde chtěl získat Benátčany pro spolupráci. Ve vyjednávání mu také pomohli Tankred s Daimbertem. Poté se většina jeruzalémské armády spolu s Benátčany a Daimbertem vydala proti pobřežnímu městu [[Haifa]].<ref name="hroch75"/>
 
Nemocný Godefroy se poté vrátil zpět do Jeruzaléma, kde 18.&nbsp;července 1100 své nemoci podlehl. Velitel jeruzalémské posádky Garniel de Grez dal ihned informovat Godefroyova bratra Balduina z&nbsp;Boulogne. Zatím nechal posílit městskou posádku a smrt Ochránce Svatého hrobu držel ještě nějaký čas v tajnosti.<ref name="mak141">Kovařík, str. 141.</ref> 23. července 1100 byl Godefroy z Bouillonu v [[BazilikaChrám SvatéhoBožího hrobu|Bazilice Svatého hrobu]] pohřben. Jeho nástupcem se stal bratr Balduin, již jako korunovaný [[seznam jeruzalémských králů|jeruzalémský král]] [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin&nbsp;I.]]
 
== Odkaz a odraz v umění ==
== Odkazy ==
{{commonscat|Godfrey of Bouillon}}
=== Reference ===
<references/>
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Andressohn | jméno = John Carl | titul = The ancestry and life of Godfrey of Bouillon | místo = Freeport | vydavatel = Books for Libraries Press | rok = 1972 | počet stran = 135 | isbn = 0-8369-8114-6 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Smail | jméno = R. C | titul = Crusading Warfare (1097-1193) | vydavatel = Barnes & Noble Books | místo = New York | rok = 1995 | počet stran = 272 | isbn = 1-56619-769-4 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tate | jméno = Georges | titul = Křižáci v Orientu | vydavatel = Slovart | místo = Praha | rok = 1996 | isbn = 80-85871-15-7 | překladatelé= Jaroslava Rauschová}}
 
=== Reference ===
<references/>
 
=== Související články ===
 
* [[Křížové výpravy]]
* [[Křižácké státy]]
 
=== Externí odkazy ===
 
* {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/06624b.htm Godfrey of Bouillon] – článek v Catholic Encyclopedia
* {{de}} [http://www.bautz.de/bbkl/g/gottfried_v_b.shtml Gottfried von Bouillon] – Biograpchisch-Bibliograpchisches Kirchenlexikon