Pernštejnové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Jakubov
frmt: pročištění čl. (přebytečné fotky sídel – jsou potřeba spíše portréty členů rodu, -opakované info); "Dějiny Česka" – příliš obecný odkaz; pův. jm. – B
Řádek 1:
{{Infobox dynastie
| jméno = Pernštejnové<br/>!-- (vonpoužívali Pernstein)především počeštěný predikát a mluvili česky -->
| znak =Pernstejn12.gif
| znak velikost =100px
Řádek 28:
 
==Jméno a erb==
Užití [[Predikát (titul)|predikátu]] „z Pernštejna“ je doloženo poprvé v roce [[1285]], kdya sepoté uvádíroku [[Štěpán z Pernštejna a Medlova1292]]. Konec [[13. století]] je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na Pernštejn,rodové roku [[1292]] se uvádí další příslušník rodu [[Filip z Pernštejna]]sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem ''Bärenstein'' („medvědí kámen“) – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé.
 
Rodovým heslem Pernštejnů bylo ''Kdo vytrvá, vítězí''. Za erb přijali černou hlavu [[zubr]]a se zlatou houžví v nozdrách a na stříbrném poli. PodlePřesný erbovnípůvod pověstierbu sinení údajnýznám prapředek rodu Vaněk ochočil divokého [[zubr]]a, který předtím škodil lidem. Tomuto zubru prý provlékl nozdrami houžev a dovedl ho k markraběti. Za to byl pak odměněn hrady, vesnicemi,(erbovní polipověst aviz lesyníže).
 
==Dějiny==
[[Soubor:Pernstejn1 (js).jpg|thumb|upright|Hrad [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], hlavní rodové sídlo od přelomu 13. a 14. století do r. [[1596]], představuje vynikající ukázku pozdně gotické a renesanční architektury]]
=== První zmínky (13. století)===
Přestože byli Pernštejnové v době [[renesance]] takřka nejbohatší [[rod (genealogie)|rod]] v českých zemích, o jejich počátcích mnoho informací chybí. Původně se nazývali '''[[páni z Medlova]]'''. Prapředkem pernštejnského rodu byl syn Gotharda z Medlova [[Štěpán I. z Medlova|Štěpán]] (†1235), [[purkrabí]] hradu [[Děvičky]] na jižní Moravě a správce [[hrad Veveří|hradu Veveří]], poprvé se píšící i po hradě [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]]ě. Za počátek písemné [[historie]] rodu je považován rok [[1208]], ze kterého pochází listina, jejím předmětem byla výměna pozemků mezi Štěpánem a olomouckým [[biskup]]em [[Robert (biskup olomoucký)|Robertem Angličanem]]. Štěpán nechal za svého působení vystavět [[Klášter v Doubravníku|rodinný klášter]] při [[kostel]]e Povýšení sv. Kříže v [[Doubravník]]u jako místo rodových pohřbů, či jako útočiště pro neprovdané Pernštejnky. Štěpánův bratranec [[Filip z Pernštejna]], další spoluzakladatel rozrodu, je v letech 1292–93 a [[1308]] uváděn ve funkci nejvyššího zemského komorníka a také purkrabího městského hradu v [[Hodonín]]ě.
 
O Štěpánových či Filipových potomcích senení, dovídámevzhledem pouzek zetříšti soudnícha čineúplnosti politickýchdochovaných dokumentů, mnoho známo. Nejasné se zdají být i kořeny rodu, spekuluje se o možném [[Uhersko|uherském]] či [[Německo|německém]] původu, ačkoli sami Pernštejnové se vždy hrdě hlásili k moravským předkům.
 
=== Na vzestupu ===
Z dob 13. aZe [[14. století]] není o Pernštejnech mnoho pramenů. Kromě [[Štěpán z Pernštejna a Medlova|Štěpána z Pernštejna a Medlova]], kterýRod se prvně uvádí roku [[1285]], je známou osobností [[Filip z Pernštejna]], který zastával významný úřad nejvyššího moravského komorníka. Rod sevšak v této době rozrůstal a kromě hradu [[Pernštejn (hrad)|Pernštejna]] vlastnil v povodí [[Svratka (řeka)|Svratky]] další hrady: [[Aueršperk]], [[Pyšolec]] a [[Zubštejn]]. Jedna rodová větev se usadila v [[Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubově]]. V tomto období se v listinách vyskytuje celá řada příslušníků tohoto rodu, ovšem jejich příbuzenské vztahy jsou mnohdy nejasné a [[rodokmen]]y sestavené českými předními [[Genealogie|genealogy]] bývají odlišné.
 
Za vlády [[Karel IV.|Karla IV.]] se Pernštejnové stahují do ústraní, ztrácí části majetku a stává se z nich chudnoucí šlechta. Ovšem ne nadlouho, na pozadí sporů [[Václav IV.|Václava IV]]. a [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] Lucemburského (přelom 14. a 15. stol.) nastává doba pro obratné, až bezpáteřní politiky. A takovým zřejmě byl [[Vilém I. z Pernštejna|Vilém I.]] (†1427), jenž si střídavou podporou [[Prokop Lucemburský|Prokopa]] a jeho bratra, markraběte [[Jošt Lucemburský|Jošta]], postupně budoval politickou kariéru. Stal se dokonce členem užší markraběcí rady, měl tedy přístup k důvěrným jednáním. Jošt se v době zajetí Václava IV. stal správcem [[České království|Českého království]]. Na Moravě potřeboval pevné zázemí, Vilém byl tedy v letech [[1398]]/[[1399|99]] pověřen úřadem [[purkrabí]]ho ve [[Znojmo|Znojmě]], posléze i [[moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] (nejvyšší šlechtický post na Moravě). Mezi lety [[1408]]/[[1409|09]] zastává funkci nejvyššího [[komorník (královský úředník)|komorníka]] soudu zemského v [[Brno|Brně]]. Léta 1417–1420 jsou spojena s působením v [[Olomouc]]i, z Viléma se stal komorník zemského soudu.
 
[[File:Zubštejn.JPG|thumb|left|Hrad [[Zubštejn]] patřil k významným rodovým hradům Pernštejnů]]
Viléma již nemohla ohrozit ani Joštova smrt ([[1411]]), jelikož si předem získal pevné pozice, a to nejen v politice. Snad až polovina jeho příjmů pocházela z nelegálních zdrojů. Vilém však nebyl prvním ani posledním šlechticem, který ve svém kraji nechával volnou ruku loupeživým bandám. V roce [[1414]] i on sám osobně vyhlásil nepřátelství městu [[Jihlava|Jihlavě]], kteroucož koncem téhož roku musel řešit král [[Václav &nbsp;IV.]]
 
=== Za husitství ===
Řádek 52:
 
==Významné osobnosti rodu (raný novověk)==
 
===Vilém II. z Pernštejna===
[[File:Helfstyn Castle from the air..jpg|thumb|Roku 1475 koupil Vilém II. hrad [[Helfštejn]] a až do své smrti se poté psal jako "Vilém z„z Pernštejna a na Helfštejně"Helfštejně“]]
[[Soubor:Pardubice Castle, Czech Republic.jpg|thumb|left|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]]
Snad nejvýraznějším z Pernštejnů je označován druhorozený syn Jana z Pernštejna – [[Vilém II. z Pernštejna|Vilém]] (1438–1521). Již od mládí se účastnil mnoha turnajů, což svědčí o jeho dobré fyzické kondici a zdatnosti. Jako čtrnáctiletý byl společníkem [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (†1457). Nebýt Ladislavovy náhlé smrti, rýsovala se po králově boku slibná politická kariéra. Vilém se dostal do okruhu [[Jiří z Poděbrad|Jiříka z Poděbrad]] a to i se svým starším bratrem Zikmundem, za své služby byli odměněni např. majetky kláštera [[Tišnov]] či [[Oslavany]]. Proti králově straně ovšem stojí [[Zelenohorská jednota]] v čele se [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Po smrti Jiřího z Poděbrad ([[1471]]) se Vilém dostal do zapeklité situace. Bratr Zikmund byl unesen a vězněn přívrženci (proti)krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], jenž za jeho svobodu požadoval vojenské služby Pernštejnů. Vilém dlouho neváhal, dal se na Matyášovu stranu a z kališníka se stal katolík. I v tomto činu se odráží Vilémova tolerantnost, resp. vlažnost ve věcech víry.
 
Historiky je považován za na svou dobu pokrokového politika. Vyznavače odlišného náboženského proudu nepokládal za kacíře, ale pouze za „jiné“, neboť podporoval myšlenku nevnucování víry a svobody vlastního svědomí. Tyto názory jsou shrnuty ve Vilémově rčení: „S Římany (= [[Římští katolíci|katolíky]]) věřím, s Čechy (= [[Utrakvismus|utrakvisty]]) držím, s Bratřími (= [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]]) umírám.“
 
[[Soubor:Pardubice Castle, Czech Republic.jpg|thumb|left|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]]
====Dobrý hospodář====
S Vilémem je však spojena ještě jedna velmi výnosná [[Ekonomika|hospodářská]] činnost, která se v dané době začala rychle rozvíjet: [[rybník]]ářství. K budování kanálů bylo výhodné jeho vlastnictví velkých územních celků a tak se v okolí [[Pardubice|Pardubic]] rybníkářům dařilo. Dokonce i slavní Rožmberkové se měli od Pernštejnů v tomto oboru co učit. Podle současníků byl Vilém člověkem skromným a pokorným, s neobyčejnými diplomatickými schopnostmi a vyvinutým ekonomickým myšlením, které se odráželo v úspěšných investicích. Nepotrpěl si prý na přepych, považoval jej za zbytečnou ztrátu peněz. S manželkou Johankou z Liblic (†1515) se dočkal 3 dětí: [[Bohunka z Pernštejna|Bohunky]], [[Jan IV. z Pernštejna|Jana]] a [[Vojtěch z Pernštejna|Vojtěcha]]. [[Pardubický zámek]], jejž nechal zbudovat přestavbou původního gotického hradu, sloužil jako nové sídlo rodu.
Řádek 69:
 
===Jan, zvaný „Bohatý“===
[[Soubor:Prostějovský zámek (Prostějov- czech republic).jpg|náhled|Prostějovský zámek, který dal Jan IV. z Pernštejna vystavět v letech 1521-15261521–26]]
[[Jan IV. z Pernštejna]], nazývaný Bohatý, jenž původně spravoval moravské statky a po smrti hlavního dědice Vojtěcha ještě české, vládl nakonec celému pernštejnskému majetku. Roku [[1526]] vedl moravskou zemskou hotovost do [[Uhersko|Uher]] na pomoc králi [[Ludvík Jagellonský|Ludvíku Jagellonskému]] proti Turkům. Jelikož vlastnil rozsáhlá panství, byl schopen postavit velmi početné vojsko. Po nástupu [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] se aktivně podílel na opoziční činnosti, která byla namířena proti centralizačnímu úsilí Ferdinanda I.
 
Řádek 81:
===Vratislav II. z Pernštejna===
Zřejmě nejúspěšnější ze tří bratrů byl [[Vratislav II. z Pernštejna]] zvaný Nádherný, který měl nesporně značné politické nadání, protože už v mládí zastával vysoké politické funkce a byl pověřován důležitými úkoly od svého krále [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána Habsburského]]. Vratislav Maxmiliána doprovázel již jako osmnáctiletý mladík při jeho cestě do [[Španělsko|Španělska]] roku [[1548]]. Roku [[1552]] byl znovu vyslán na diplomatickou cestu do Španělska, kde byl za politické zásluhy roku [[1556]] odměněn [[Řád zlatého rouna|řádem Zlatého rouna]].
 
[[File:Tovacov1.jpg|thumb|left|Zámek v Tovačově, jedno z oblíbených sídel Vratislava II.]]
V roce [[1556]] se Vratislav oženil s donou [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marií Manrique de Lara]], [[Španělé|Španělkou]] ze starého rodu Hurtadů de Mendoza, členkou doprovodu královny [[Marie Španělská|Marie]], Maxmiliánovy manželky. Nebyl jediným, kdo na Maxmiliánově dvoře spojil svůj rod se Španělskem, téhož roku tak učinil i [[Adam z Ditrichštejna]]. Právě tito lidé dali vzniknout politické frakci tzv. „[[španělská strana|španělskému kroužku]]“ na císařově dvoře, který pokračoval pochopitelně i za jeho následovníka [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Oblékali se po španělském vzoru (krátké baňaté kalhoty „bubny“, skládaný límec „gorguera“, boty „kordovánky“, plášťový přehoz „capa“ atd.) a různými způsoby uváděli do českého prostředí španělskou katolickou kulturu [[manýrismus|manýrismu]] a raného [[baroko|baroka]].
 
Řádek 88:
 
Nejvýraznější z nich byla [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena]] (†[[1642]]), po otci nadaná schopná politička a hospodářka, mimořádná žena nejen ve své době, ale i v celých českých dějinách. Nejprve se provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], manželství však zůstalo bezdětné (i to byl jeden z důvodů vymření Rožmberků). Po Vilémově smrti ([[1592]]) zůstala nějakou dobou vdovou; žila na zámku v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]], kterou se jí povedlo na nemocném manželu vymámit. Když získala do poručenství sirotky po bratru Janovi, využila jejich statků k zlepšení své finanční situace. Roku [[1603]] se provdala za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], nejvyššího kancléře království a Koruny, oddaného katolíka. (Spolu měli jednoho syna, [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia]].) Polyxena se Zdeňkem se stali hlavami místní španělské/habsburské strany, početně sice malé (katolíci tvořili asi desetinu obyvatel Koruny), ale velmi semknuté a mocné. Oba měli rozhodující podíl na intrikách vedoucích nakonec k výbuchu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], porážce [[Česká konfederace|České konfederace]] a následné [[Rekatolizace|rekatolizaci]] českých zemí. Polyxena, která i v manželství s Lobkovicem své statky nadále spravovala sama, využila pobělohorských konfiskací a záměrně vyvolaného finančního krachu ([[kaláda|kalády]]) k velkému rozmnožení svých majetků. V průběhu dalších let aktivně prosazovala na svých panstvích nucené pokatoličtění, potlačila povstání poddaných a povolala proti nim [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Významnými památkami na Polyxenu jsou mj. [[Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem|kapucínský klášter v Roudnici]] a světoznámá soška [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]].
[[Soubor:Zámek Litomyšl 1.JPG|thumb|Zámek [[Litomyšl (zámek)|Litomyšl]], sídlo posledního mužského potomka rodu]]
[[Jan V. z Pernštejna|Jan]] se oženil ([[1587]]) s příbuznou, Annou Marií Manrique mladší z Pernštejna. Jan se však potýkal s problémy, díky dluhům byl nucen prodat svá panství. Nakonec mu zůstal jen [[Prostějov]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]] a [[Litomyšl]]. Dal se na vojenskou kariéru, což se mu stalo osudným, i když dosáhl až na post císařského [[generál]]a – zemřel roku [[1597]] při obléhání pevnosti [[Ráb]]u v Uhrách, kde mu dělová koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem.
 
Řádek 100:
==Rodové pověsti==
===O původu rodu a erbu===
Kdysi žil v jednom moravském hvozdu uhlíř Věňava (Vaněk). Jednou se vracel večer hladový z lesa, ale když dorazil ke svému obydlí, spatřil vylomené dveře a uvnitř jen drobky chleba na stole a na zemi. To se opakovalo i druhý den, a tak se Věňava rozhodl, že ráno do lesa nepůjde, ale skryje se za chalupou a na zloděje si počíhá. Netrvalo dlouho a po chvíli zaslechl dupání a funění – k chalupě přišel z lesa zubr! Než se uhlíř nadál, zubr rohy vylomil dveře. Mezitím, co si zubr pochutnával v chýši na uhlířově chlebu, ten se přiblížil potichu k chalupě a zastoupil zubrovi cestu. V chalupě bylo málo místa a zubr se tak nemohl bránit. Toho Věnava využil, lapil ho za hlavu, vytrhl ze dveří houžev a rychle mu ji protáhl nozdrami. Poté ho napadlo, že mohutné zvíře dovede ke králi na jeho hrad. Když před králem vytáhl z opasku sekeru a jednou ranou uťal zubrovi hlavu, byl panovník udatným činem tak ohromen, že mu nabídl splnit přání. Věňava si za svůj silácký kousek vyžádal svobodu a kus země. A tak se z poddaného uhlíře stal svobodný pán a král mu udělil i právo užívat v erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách.
[[File:Pernstejn podle Kunikeho.JPG|thumb|left|Pernštejn kolem roku 1830]]
Když před králem vytáhl z opasku sekeru a jednou ranou uťal zubrovi hlavu, byl panovník udatným činem tak ohromen, že mu nabídl splnit přání. Věňava si za svůj silácký kousek vyžádal svobodu a kus země. A tak se z poddaného uhlíře stal svobodný pán a král mu udělil i právo užívat v erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách.
 
===Bílá paní===
Řádek 118 ⟶ 116:
== Související články ==
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]]
* [[Dějiny Česka]]
* [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]]
 
==Externí odkazy==
*[http://genealogy.euweb.cz/bohemia/pernstein2.html Genealogie rodu Pernštejnů]
 
 
[[Kategorie:Pernštejnové|!]]