Bataanský pochod smrti: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opravy a přepracování značka: editace z Vizuálního editoru |
oprava ref značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
Od 30. let [[20. století]] na Filipínách žilo několik desítek Čechů, z nichž celkem 14 se na začátku války přihlásilo dobrovolně do americké armády, zpočátku bez odezvy. Po [[německá okupace Čech a Moravy|okupaci zbytku českých zemí Německem]] začali být považováni za německé občany a dostali nabídku, aby se vrátili do [[Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]]. Odmítli však a naopak se přidali na stranu Američanů a Filipínců v boji s Japonci. Sedmi z nich se podařilo po prohrané bitvě o Bataan odletět s americkým velitelstvím. Dalším se podařilo uprchnou na ostrov Corregidor a pokračovat v bojích až do definitivního pádu Američanů na Filipínách.
Sedm z Čechů bylo zajato, dva z nich zahynuli během Bataanského pochodu smrti. Jeden byl Japonci popraven, protože kradl jídlo pro své filipínské spoluvězně. Druhý zemřel na následky fyzických útrap. Zbylých pět zahynulo později při americkém bombardování na lodi se zajatci. [[11. duben|11. dubna]] [[2012]] filipínská vláda tyto Čechy (Jana Bžocha, Pavla Fuchse, Lea Heřmana, Jaroslava Hrdinu, Freda Lenka, Josefa Vařáka a Antonína Volného) posmrtně vyznamenala. Josef Vařák dostal i nejvyšší americké vyznamenání pro civilisty - Medal of Freedom, stejně jako i někteří ze zachráněných Čechů.<ref>[http://www.mzv.cz/manila/cz/o_velvyslanectvi/historie/cesi_na_filipinach.html <references>http://www.mzv.cz/manila/cz/o_velvyslanectvi/historie/cesi_na_filipinach.html] Češi na Filipínách</references></ref>
== Externí odkazy ==
| |||