Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 565 bajtů, před 5 lety
m
typo
== Historie ==
=== Původ ===
[[Soubor:SaturnI cs.svg|thumb|left|Porovnání původních koncepcí Saturnu  C-1 a skutečných raket Saturn  I a  IB tak, jak byly postaveny]]
Během vývoje [[Saturn I|Saturnu &nbsp;I]] docházelo k mnoha změnám jeho konfigurace a nové koncepty se objevovaly téměř každý měsíc. Původní [[Wernher von Braun|von Braunova]] koncepce Saturnu s raketou [[SM-68 Titan|Titan]] jako druhým [[Vícestupňová raketa|stupněm]] byla rozšířena o mnoho dalších možných řešení a jedním z nich bylo využití tehdy nové technologie motorů na kapalný [[vodík]]. Souběžně s přechodem [[ABMA]] a Saturnu pod [[NASA|Národní úřad pro letectví a kosmonautiku]] byla ustavena takzvaná ''Silversteinova komise'', která měla za úkol zhodnotit všechny navrhované koncepty a vybrat nejlepší řešení.<ref name="bilstein_45">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = THE SILVERSTEIN COMMITTEE
| strany = 45
}}
</ref> Jednotlivé koncepty byly setříděny do skupin a označeny písmeny A,B a C. Skupina C zahrnovala vodíkové motory a s nimi spojené takzvané nekonvenční [[Kryogenika|kryogenní technologie]]. Koncepty C zároveň poskytovaly nejvyšší výkony a z politického hlediska jejich pokročilá technologie znamenala demonstraci americké technologické úrovně.<ref name="bilstein_45"/> Komise tedy rozhodla ve prospěch variant nazvaných C-1, C-2 a C-3. Po dalších změnách a škrtech zbyl pouze dvoustupňový koncept &nbsp;C-1. Tento koncept měl mít druhý stupeň osazen čtveřicí nových motorů XLR-119. Vývoj XLR-119 se potýkal s problémy a nakonec byl zrušen. C-1 byl proto vybaven svazkem šesti slabších motorů [[RL-10]]. Svazek šesti motorů měl nevýhody plynoucí ze složitosti řízení a synchronizace chodu všech motorů. Proto byl zahájen vývoj nového konceptu C-1B, který byl později pojmenován Saturn &nbsp;IB.
 
=== Vývoj motoru J-2 ===
}}</ref> V červenci 1960 byla vybrána firma [[Rocketdyne]] a konečný kontrakt byl podepsán v září 1960. Hlavním cílem konstruktérů z Rocketdyne byla bezpečnost, protože se jednalo o první silný motor navrhovaný pro pilotované lety.<ref name="bilstein_141"/>.
 
Vývoj se rychle rozběhl a již v listopadu proběhl první test vstřikovačů pro nový motor. Ještě před koncem roku 1960 postavil Rocketdyne velkou vakuovou komoru, speciálně navrženou pro simulování podmínek otevřeného [[vesmír]]u. Při vývoji bylo použito tehdy nové metody [[Simulace|simulování]] běhu motorů pomocí [[počítač]]ové analýzy.<ref name="bilstein_141"/> Roku 1961 práce rychle pokročily a v lednu 1962 byl proveden první testovací zážeh. V červnu 1962 podepsala NASA s firmou Rocketdyne další kontrakt na pokračování vývoje do roku 1965 a výrobu 55 &nbsp;kusů motorů &nbsp;J-2. Ve stejné době NASA oznámila úmysl postavit novou dvoustupňovou nosnou raketu '''Saturn &nbsp;C-1B''', která bude schopná vynést na nízkou oběžnou dráhu kompletní kosmickou loď [[Apollo (kosmická loď)|Apollo]] nebo samotný [[lunární modul]].<ref name="bilstein_143">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = ORIGINS OF THE J-2 ENGINE
 
=== Vývoj druhého stupně ===
[[Soubor:SIVB comp cs.png|thumb|left|Porovnání jednotlivých verzí stupně S-IV, vlevo původní S-IV [[Saturn I|Saturnu &nbsp;I]], uprostřed S-IVB Saturnu &nbsp;IB, vpravo S-IV [[Saturn V|Saturnu &nbsp;V]] ]]
Druhý stupeň S-IVB vycházel ze druhého stupně Saturnu &nbsp;I. Označení IV nese proto, že byl plánován jako čtvrtý stupeň dříve zavrženého konceptu C-4. Kontrakt na vývoj původního S-IV Saturnu &nbsp;I byl udělen v dubnu 1960 firmě [[Douglas Aircraft Company]].<ref name="bilstein_158">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = CONTRACTORS FOR THE S-IV
}}</ref> Toto rozhodnutí bylo učiněno po společné dohodě ABMA a NASA (ABMA tou dobou ještě nebyla plně integrována do NASA). Výběr firmy Douglas vyvolal kritiku, neboť konkurenční Convair měl s vývojem vodíkem poháněných motorů větší zkušenosti a měl již vlastní program vývoje stupně [[Centaur (raketový stupeň)|Centaur]]. Tehdejší ředitel NASA T. Keith Glennan rozhodnutí zdůvodnil tím, že Convair měl vyvinout také stupeň S-V, který vycházel z Centauru, a hrozil by tak vznik monopolu na vodíkové stupně.<ref name="bilstein_158"/>
 
Po oznámení záměru postavit dvě nové rakety C-1B a C-5 (Saturn &nbsp;IB a Saturn &nbsp;V) byl kontrakt s Douglasem rozšířen o vývoj a výrobu nové verze stupně s větším průměrem osazené jedním motorem J-2. Vylepšená verze S-IVB měla být použita jako druhý stupeň Saturnu &nbsp;IB a jako třetí stupeň Saturnu &nbsp;V. Podobnost mezi verzemi S-IV a S-IVB byla značná a mnoho součástí bylo použito přímo na novém stupni. Za rozhodnutím vylepšit druhý stupeň Saturnu &nbsp;I stála snaha o urychlení [[Program Apollo|programu Apollo]] pomocí standardizace použitých součástí.<ref name="bilstein_160">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = NUMBERS AND NOMENCLATURE S-IV AND S-IVB
| strany = 160 - 161
}}</ref> Velký vliv na konečnou podobu S-IVB měla koncepce mise na Měsíc, nazývaná ''Lunar orbit rendezvous'', neboli setkání na oběžné dráze Měsíce. Pro tuto misi bylo zapotřebí vynést kosmickou loď na [[Parkovací dráha|parkovací dráhu]], na ní setrvat čtyři až pět hodin, a poté provést druhý zážeh a nasměrovat ji na přechodovou dráhu k oběžné dráze Měsíce. Tento úkol však náležel Saturnu &nbsp;V. Saturn &nbsp;IB měl za úkol dopravu kosmické lodi Apollo bez lunárního modulu jen na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu Země]] při zkušebních letech.<ref name="bilstein_162">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN
| strany = 162
}}</ref> Proto nebylo potřeba provádět opakovaný start a verze pro Saturn &nbsp;IB byla tedy odlehčena o přídavné tlakové lahve s [[helium|heliem]], které se používaly pro dodatečné natlakování nádrží v [[Stav beztíže|beztížném]] prostředí.<ref name="astronautix_s-iv">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
 
=== Vstup do služby a aktivní kariéra ===
[[Soubor:Saturn IB AS-204.jpg|thumb|Saturn &nbsp;IB sériové číslo AS-204 před misí [[Apollo &nbsp;5]]]]
Pro nový Saturn &nbsp;IB byl kromě druhého stupně upraven i první stupeň. Stupně S-I a S-IB byly téměř identické, ale nová verze byla přibližně o čtyři tuny lehčí a dokázala pojmout více paliva.<ref name="astronautix_s-i">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| kapitola = JUNIOR PARTNER TO APOLLO: SATURN IB
| strany = 338-339
}}</ref> S-IB byl osazen motory [[H-1]], stejně jako Saturn &nbsp;I, avšak pro Saturn &nbsp;IB byly označovány H-1b a měly zvýšený [[tah]]. Zprvu byly motory &nbsp;H-1b schopny produkovat tah 890&nbsp;kN a později byl tah zvýšen na 912&nbsp;kN.<ref name="astronautix_h1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| kapitola = THE H-1 ENGINE: MILESTONES AND FACILITIES
| strany = 97-98
}}</ref> Hmotnostní rozdíl verzí pro Saturn &nbsp;I a Saturn &nbsp;IB byl relativně velký, 635&nbsp;kg u verze H-1 proti 988&nbsp;kg verze H-1b, ale zvýšený tah a úspora hmotnosti samotného prvního stupně nakonec vedly ke zvýšení celkové nosnosti.<ref name="astronautix_h1"/> Pro starty Saturnu &nbsp;IB musely být upraveny startovací rampy [[Startovací komplex 34 na Cape Canaveral Air Force Station|LC-34]] a [[Startovací komplex 37 na Cape Canaveral Air Force Station|LC-37]] na [[Cape Canaveral Air Force Station|mysu Canaveral]]. Z tohoto důvodu byl start poslední mise Saturnu &nbsp;I přesunut na 30. &nbsp;července 1965, takže byl dostatek času na provedení úprav potřebných před řádným termínem plánovaného prvního startu Saturnu &nbsp;IB.<ref name="bilstein_335">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = PEGASUS MISSIONS
}}</ref>
 
První start Saturnu &nbsp;IB se konal 26. &nbsp;února 1966 na odpalovacím komplexu &nbsp;34 na mysu Canaveral. Šlo o první [[Suborbitální kosmický let|suborbitální]] testovací let, trvající přibližně 32&nbsp;minut. Raketa při něm dosáhla výšky přes 480 kilometrů a dopadla do jižního [[Atlantský oceán|Atlantiku]] asi 320 &nbsp;kilometrů od ostrova [[Ascension]].<ref name="bilstein_338"/> Další mise byly zaměřeny, stejně jako mise Saturnu &nbsp;I, na testování kosmické lodi Apollo a lunárního modulu. Poprvé však bylo možno otestovat součásti plánované rakety Saturn &nbsp;V, protože se Saturnem &nbsp;IB sdílely stejný stupeň &nbsp;S-IV. Po sérii testů přišly na řadu mise s posádkou, jako první to byla mise [[Apollo &nbsp;7]], poté následovaly mise ke stanici [[Skylab]] a nakonec v roce 1975 společná [[Sovětský svaz|sovětsko]]-[[Spojené státy americké|americká]] mise [[Sojuz-Apollo]].
 
== Popis ==
 
=== První stupeň ===
[[Soubor:S-IB Saturn IB 1st stage.jpg|thumb|left|1. &nbsp;Hlavní nosník „spider-beam“ 2. &nbsp;Tunel pro kabeláž 3. &nbsp;8x motory &nbsp;H-1 4. &nbsp;Přístrojové vybavení 5. &nbsp;Přepážky proti šplouchání paliva, 8x &nbsp;nádrž průměr 178 &nbsp;cm 6. &nbsp;Kyslíková nádrž, průměr 267 &nbsp;cm 7. &nbsp;Protipožární stěna 8. &nbsp;Tepelný štít]]
První stupeň S-IB byl téměř totožný s prvním stupněm [[Saturn I|Saturnu &nbsp;I]]. Skládal se osmi nádrží rakety [[Redstone]] a jedné nádrže rakety [[PGM-19 Jupiter|Jupiter]]. Nádrže z Redstone byly umístěny po obvodu, čtyři z nich obsahovaly palivo [[RP-1]] a zbylé čtyři byly určeny pro [[kapalina|kapalný]] [[kyslík]]. Nádrž z Jupiteru byla uprostřed a obsahovala také kapalný kyslík. Průměr nádrží z Redstone byl 178&nbsp;cm, průměr nádrží z Jupiteru byl 267&nbsp;cm a celkový průměr prvního stupně byl 660&nbsp;cm.<ref name="bilstein_77">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = SATURN I AND IB AND THE LOWER STAGES
| strany = 77
}}</ref> Pro původní stupeň S-I byla délka nádrží upravena na 12 metrů, nový stupeň musel pojmout více paliva, a proto byly nádrže prodlouženy na 16 metrů. Celková výška prvního stupně (i s motory a adaptérem pro druhý stupeň) byla 25,5 metru. Po naplnění kyslíkových nádrží docházelo k prodloužení (viz [[deformace]]) až o 63,5 milimetru, proto byly nádrže na horním [[nosník]]u uloženy posuvně.<ref name="bilstein_77"/>. Při letu byly nádrže rozděleny do dvojic a každá dvojice napájela dva motory. Pro zajištění stabilní polohy byly nádrže vybaveny přečerpávacím zařízením, které bylo schopno vyrovnat hladiny v nádržích. Tento systém bylo možno použít i při výpadku jednoho z motorů k přesměrování paliva do dalších motorů. Prostřední kyslíková nádrž dodávala kyslík pro vnější motory se směrovatelným [[tah]]em.<ref name="bilstein_77"/>. Při startu také docházelo k vibracím a rázům, které způsobovaly šplouchání paliva v nádržích. Tento problém se objevil už při prvních misích Saturnu &nbsp;I, proto byly přidány do nádrží přepážky, které tomu zabraňovaly. Saturn &nbsp;IB jimi byl vybaven již od prvních letů.
 
Kvůli spotřebě pohonných látek při letu bylo nutné kompenzovat jejich objem v nádržích. K tomu sloužily dva nezávislé systémy. První systém zajišťoval kompenzaci objemu kapalného kyslíku. To bylo řešeno tepelným výměníkem, do nějž byla přivedena část kapalného kyslíku, ta byla ohřáta plyny vystupujícími ze spalovací turbíny motorů [[H-1]]b a vedena ve formě plynu zpět do nádrže. Pro kompenzaci objemu [[RP-1]] byl systém jednodušší, byl tvořen pouze tlakovými nádobami s dusíkem, postupně doplňovaným do nádrží.<ref name="bilstein_77"/> Podobný princip byl uplatňován i na druhém stupni. V případě druhého stupně však byl komplexnější a plnil více funkcí.
 
[[Soubor:Kennedy Space Center - Rocket Garden.jpg|thumb|Pohled na zadní část Saturnu &nbsp;IB, Kennedyho vesmírné středisko]]
Pro upevnění nádrží byly použity [[nosník]]y, tvarem připomínající pavoučí síť, a proto přezdívané „''spider beam''“ (pavoučí nosník).<ref name="bilstein_78">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = SATURN I AND IB AND THE LOWER STAGES
| strany = 78
}}</ref> ''Spider beam'' byl vyroben z [[hliník]]ových profilů tvaru L. Základem byl kříž z osmi nosníků, které vzájemně svíraly úhel 45°. Mezi ně byly umístěny další příčné nosníky. Tato konstrukce plnila dvojí úlohu. Při montáži sloužila jako jakýsi středící [[Přípravek (strojnictví)|přípravek]], ale po montáži zůstávala součástí stupně jako nosná část.<ref name="bilstein_78"/> Zároveň sloužila jako nosník pro různé dodatečné vybavení, jako [[Telemetrie|telemetrické jednotky]], kamerová pouzdra a podobně. Spodní část stupně byla osazena osmi motory H-1b, což byla upravená verze motoru H-1. Čtyři motory byly umístěny na kraji stupně a byly schopny směrování tahu ve dvou osách. Směrování tahu umožňuje vychýlit proud spalin z motoru, a tak relativně efektivně řídit let rakety. Tímto systémem byly osazeny vnější motory, protože jsou nejdále od osy rakety a poskytují tak maximální řídící moment. Zbylá čtveřice motorů byla v ose rakety.<ref name="bilstein_78"/> Během letů Saturnu &nbsp;IB se nevyskytly závažnější problémy s motory, neboť problémům s provozem svazku osmi motorů bylo věnováno několik testovacích letů Saturnu &nbsp;I a v době Saturnu &nbsp;IB už byly téměř všechny vyřešeny.
 
=== Druhý stupeň ===
[[Soubor:Saturn IB second stage the SIV-B.png|thumb|left|1. &nbsp;Přední stěna 2. &nbsp;Přívodní kanál kapalného vodíku 3. &nbsp;Senzory hladiny paliva 4. &nbsp;Nádrž na kapalný kyslík 5. &nbsp;Izolace 6. &nbsp;Záložní moduly řízení pohonu 7. &nbsp;Záďová obruba 8. &nbsp;Záďový mezistupeň 9. &nbsp;Příďová obruba 10. &nbsp;Tunel pro kabeláž 11. &nbsp;Tlakové nádoby s heliem 12. &nbsp;Přepážka mezi prostory pro kyslík a vodík 13. &nbsp;Nádrž na kapalný kyslík 14. &nbsp;Pomocné motory 15. &nbsp;Separační rovina 16. &nbsp;Podpůrná konstrukce 17. &nbsp;Zpětné rakety 18. &nbsp;Hlavní motor &nbsp;J-2]]
Druhý stupeň byl osazen jedním motorem [[J-2]] na kapalný kyslík a vodík. Nádrže byly vyrobeny ze svařovaných plátů o tloušťce 19 &nbsp;milimetrů ze [[Slitina|slitin]] hliníku. Vnitřní plášť nádrží tvořil jediný válcový svařenec a prostory pro kapalný vodík (nahoře) a kapalný kyslík (dole) byly odděleny speciálně navrženou přepážkou (na obrázku označena &nbsp;12). Tato přepážka byly klíčovou součástí celého stupně, neboť plnila funkci výztuže a tepelné izolace. V oddělených prostorech byly velmi rozdílné teploty, kapalný kyslík byl skladován při −172&nbsp;°C a kapalný vodík při −253&nbsp;°C.<ref name="bilstein_167">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = PUTTING TOGETHER THE PIECES
}}</ref> Tankování paliva probíhalo podobně pro vodík i kyslík. V první fázi byla nádrž plněna rychlostí 1800 [[litr]]ů za minutu do 5 % [[objem]]u, poté se přešlo na rychlé plnění 3600&nbsp;l/min do 98 % a v poslední fázi byla nádrž naplněna na 100 % objemu rychlostí 1100&nbsp;l/min. Před startem byla nádrž stále připojena k pozemnímu zásobníku a podle potřeby byl objem pomalu doplňován rychlostí 100&nbsp;l/min.<ref name="bilstein_177"/> Pomalé počáteční plnění mělo snížit teplotní šok, způsobený [[Kryogenika|kryogenickými]] pohonnými látkami.
 
Přídavné tlakování nádrží bylo podobné systému pro kompenzování objemu spáleného paliva na prvním stupni. Zde tento systém plnil stejný účel, měl však i další funkce. Přetlak v nádržích příznivě působil na plynulé zásobování motoru palivem a zároveň zvyšoval tuhost konstrukce, která pak lépe snášela dynamické namáhání při [[Aktivní fáze letu|aktivní fázi letu]]. Na podobném principu fungovaly nádrže [[Rakety Atlas|raket Atlas]] a stupně [[Centaur (raketový stupeň)|Centaur]], v jejich případě však byla celá tuhost konstrukce závislá na [[přetlak]]u. Systém tlakování nádrží byl rozdělen na pozemní předstartovní zdroj a letový tlakovací systém. Jako dodatečný plyn bylo použito [[helium]] a v případě vodíkové nádrže i [[plyn]]ný vodík. Verze pro raketu [[Saturn &nbsp;V]] byla vybavena větší zásobou helia, neboť ji bylo potřeba znovu zažehnout ve [[vesmír]]u bez možnosti pozemního zdroje. Verze pro Saturn &nbsp;IB byla odlehčena a vybavena heliem pouze pro jeden zážeh.<ref name="bilstein_177"/> Pro zvýšení efektivity a tlaku byl stupeň vybaven speciální spalovací komorou, která spalovala vodík a kyslík z hlavních nádrží a ohřívala helium, aby [[Expanze|expandovalo]]. Plynný vodík byl do nádrží přiváděn od motoru, kde procházel přes tepelný výměník.
 
Systém pro efektivní využití paliva byl důležitý z hlediska vyvážení rakety. Kapalný vodík byl umístěn v samostatných nádržích, oddělených přepážkami, a bylo nutné zajistit rovnoměrný odběr z každé z nich. Systém také dokázal měřit průtok paliva potrubím, a byl proto používán při tankování rakety před startem. Posledním článkem pohonného systému stupně byl motor [[J-2]] s tahem 1000 kilonewtonů.<ref name="bilstein_180">{{Citace elektronické monografie
== Využití ==
=== Mise bez posádky ===
[[Soubor:Apollo5 Launch.jpg|thumb|left|Start mise [[Apollo &nbsp;5]]]]
V [[Program Apollo|programu Apollo]] znamenala raketa Saturn &nbsp;IB určitý posun, neboť to byla jediná raketa té doby schopná vynést sériový velitelský a servisní modul.<ref name="Chariots_8_2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Brooks
| příjmení2 = Grimwood
| kapitola = Qualifying Missions
| url = http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4205/ch8-2.html
}}</ref> Předchozí mise programu Apollo používaly pouze maketu velitelského modulu. Než se však přikročilo k testům s raketou Saturn &nbsp;IB, bylo nutné dokončit sérii testů [[únikový systém|únikového systému]]. Testy probíhaly ve [[White Sands Missile Range]] v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]] pomocí rakety [[Little Joe II]]. Po dokončení těchto testů se pozornost přesunula zpět na [[Cape Canaveral Air Force Station|mys Canaveral]], kde již pracovníci [[Marshall Space Flight Center|Marshallova střediska vesmírných letů]] a firem [[Douglas Aircraft Company]], [[Chrysler]], [[Rocketdyne]] a dalších připravovali raketu Saturn &nbsp;IB ke startu ze [[Startovací komplex 34 na Cape Canaveral Air Force Station|startovacího komplexu 34]].<ref name="Chariots_8_2"/>
 
První mise nesla název [[AS-201]] (Apollo–Saturn &nbsp;201) a jednalo se o první testovací let rakety a zároveň první test sériové [[Kosmická loď|kosmické lodi]] [[Apollo (kosmická loď)|Apollo]]. Let byl [[Suborbitální kosmický let|suborbitální]] a uskutečnil se 26. &nbsp;února 1966. Raketa vynesla loď Apollo do výšky 425 &nbsp;kilometrů. Apollo poté setrvačností vystoupalo do 488&nbsp;km. Raketa fungovala podle plánu a jediná selhání byla na straně lodi.<ref name="nssdc_AS-201">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Druhá mise nesla název [[AS-203]], měla za úkol otestovat druhý stupeň S-IVB v podmínkách nulové gravitace. Raketa odstartovala 5. &nbsp;července 1966 a vynesla kosmickou loď Apollo i s druhým stupněm na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu]] s výškou [[Apogeum|apogea]] 212 &nbsp;kilometrů. Tento test měl velký význam pro vývoj [[Saturn V|Saturnu &nbsp;V]], který používal také stupeň S-IVB.<ref name="nssdc_AS-203">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
}}</ref>
 
Další misí měl být první let s posádkou. Mise AS-204 ([[Apollo &nbsp;1]]) měla odstartovat v prvním čtvrtletí roku 1967, posádku tvořili [[Virgil Ivan Grissom]], [[Edward Higgins White]] a [[Roger Bruce Chaffee]]. Při pozemní přípravě však došlo k nehodě a celá posádka zahynula. Tato nehoda nebyla zaviněna raketou, ale chybami v konstrukci velitelského modulu. Raketa z nehody vyšla bez úhony a byla použita při další misi.<ref name="Benson_Faherty_18_1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Benson
| příjmení2 = Faherty
| kapitola = Chapter 18: THE FIRE THAT SEARED THE SPACEPORT
| url = http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4204/ch18-1.html
}}</ref> Poslední misí bez posádky byla [[Apollo &nbsp;5]], která odstartovala 22. &nbsp;ledna 1968 a měla za úkol otestovat [[lunární modul]] na oběžné dráze Země. Mise proběhla dobře a lunární modul byl prohlášen za prověřený.<ref name="nssdc_AS-204">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
</center>
=== Pilotované lety ===
[[Soubor:Saturn IB SA-206 Launch.jpg|thumb|Start mise [[Skylab &nbsp;2]]]]
Prvním pilotovaným letem byla mise Apollo, která odstartovala 11. &nbsp;října 1968 z LC-34 na mysu Canaveral. Posádku tvořili [[Wally Schirra]], [[Donn Eisele]] a [[Walter Cunningham]].<ref name="nssdc_Apollo_7">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| kapitola = Apollo 7: The Magnificent Flying Machine
| url = http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4205/ch11-4.html
}}</ref> Tímto letem byla završena účast Saturnu &nbsp;IB na měsíčním programu. Následující Apolla už byla vynášena raketou [[Saturn &nbsp;V]].
 
Další start Saturnu &nbsp;IB následoval až v roce 1973 ke stanici [[Skylab]]. Samotná stanice Skylab byla vyrobena z upraveného stupně S-IVB, který byl určen pro Saturn &nbsp;IB sériové číslo AS-212.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Newkirk
| příjmení2 = Ertel
| strany = 208
| url = http://history.nasa.gov/SP-4011/contents.htm
}}</ref> První let ke stanici odstartoval 25. &nbsp;května 1973.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Newkirk
| příjmení2 = Ertel
| strany = 297
| url = http://history.nasa.gov/SP-4011/contents.htm
}}</ref> Mise nesla název [[Skylab &nbsp;2]] a členy posádky byli [[Charles Conrad]], [[Paul Weitz]] a [[Joseph Kerwin]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vítek
| jméno = Antonín
| místo =
| jazyk = česky
}}</ref> Start proběhl podle očekávání a nedošlo k žádné závadě. Další lety ke stanici proběhly taktéž hladce, a raketa tak prokázala svou spolehlivost. Mise [[Skylab &nbsp;3]] startovala 28. &nbsp;července 1973, její posádku tvořili [[Alan Bean]], [[Owen Garriott]] a [[Jack Lousma]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vítek
| jméno = Antonín
| místo =
| jazyk = česky
}}</ref> Posledním letem ke stanici byl Skylab &nbsp;4, který odstartoval 16. &nbsp;listopadu 1973, posádku lodi tvořili [[Gerald Carr]], [[William Pogue]] a [[Edward Gibson]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vítek
| jméno = Antonín
}}</ref>
 
Posledním letem byla společná [[Sovětský svaz|sovětsko]]–[[Spojené státy americké|americká]] mise [[Sojuz-Apollo]], která odstartovala 15. &nbsp;července 1975. Posádku tvořili [[Thomas Stafford]], [[Vance Brand]] a [[Donald Slayton]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vítek
| jméno = Antonín
| [[15. červenec|15. července]] [[1975]]
| 1975-066A
| Sovětsko-americký let. Posádka: [[Thomas Stafford]], [[Vance Brand]] a [[Donald Slayton]]. Poslední mise Saturnu &nbsp;IB.
|-
| AS-211
 
== Galerie ==
[[Soubor:Saturn IB launches.jpg|thumb|center|500px|Fotomontáž všech startů Saturnu &nbsp;IB]]
<center>
<gallery>