Muslimské dobytí Španělska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Invae; přidána Kategorie:Invaze za použití HotCat |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 3:
== 708 - 710 ==
* [[708]] - arabské loďstvo podniklo útok na [[Baleárské ostrovy]], které byly v držení Vizigótské říše (nebo [[Byzance]]). Muslimská loďstva dosáhla faktické vlády nad celým [[Středomoří]]m po polovině [[7. století]], kdy již podnikala nájezdy na ostrovy v okolí [[Itálie]]. Vzdor muslimům v západním Středomoří v tomto období projevovala pouze [[Franská říše]], která s nimi následně o Baleárské ostrovy vedla zdlouhavé boje.
* [[709]] - islamizovaní Berbeři podnícení svými arabskými veliteli uskutečnili přepad jižních území Pyrenejského poloostrova, odkud se vrátili s bohatou kořistí.
* [[710]] - v červenci s pomocí hraběte Ceuty, Juliana, provedla muslimská nájezdová skupina, vedená Abu Zorou Tarífem, průzkum oblasti Algericasu, ležící v nejjižnější části poloostrova, při které byla vyplundrována [[Tarifa]].
== [[711]] ==
Řádek 18:
Tárik během svého separátního tažení dosáhl úspěchu severně od Toleda, když protáhl Leónem a Asturií (pronikl až k Astorze).
'''Červen''' - Sám Músa ibn Nusair dorazil do Algericasu s posilami v podobě 18 000 vojáků, z nichž bylo pouze 5 000 Arabů. Zamířil do vnitrozemí, kde dobyl Medinu-Sidonii (jižně od Jerez de la Frontera) a krátce poté i Sevillu, která se vzdala po delším obléhání. Ve městě byla ponechána židovská posádka. Poté, co se setkal s Tárikem, nechal ho uvěznit, přičemž nešetřil políčky (patrně závist z úspěchu podřízeného), protože neuposlechl rozkazu a nezastavil výboje v Cordóbě. Věznil ho však jen krátce, vynikající velitel byl na zásah jiných důstojníků propuštěn a opět postaven do čela muslimských vojsk.
Nastala postupná pacifikace hispánského území. Nadvláda muslimů způsobila masové přeběhlictví obyvatelstva k novému náboženství. Islamizovaní muladíové (muwalladové, pod správou muslimů) nemuseli platit daně, a byli - li předtím otroky, získali svobodu. V důsledku toho došlo v mnoha oblastech k zániku [[biskupství]], neboť po přeběhnutí obyvatelstva k islámu byly tyto církevní funkce k ničemu. Mozárabové, kteří trvali na [[křesťanství]], naopak museli daně platit, stejně tak tomu bylo i u [[Židé|Žid]]ů. Křesťané proto odcházeli na sever do hornatých Asturských krajin, ale ne všichni, významné menšiny Mozárabů odolávající islamizaci zůstaly například v Seville, Toledu, Méridě i dalších velkých městech pod muslimskou vládou, přičemž mnohdy zastávali vysoké státní funkce.
Řádek 36:
* [[716]] - Muslimská vojska dobyla Porto, přístav ležící při ústí řeky Duero. Město a okolí se však během několika desítek let vylidnilo a zpustlo, zvláště pak po výpravách asturského panovníka v období sucha.
Před postupujícími Abd - al - Azízovými vojsky se podrobila severohispánská baskická města (Pamplona,
Po odvolání svého otce a nástupu nového chalífy v Damašku, nechtěl Abd - al - Azíz uznat jeho vrchní vládu. Byl proto prohlášen za odbojníka a z nařízení chalífy pak při modlitbě v mešitě přepaden a na útěku zavražděn. Již odtud lze sledovat separatistické tendence andaluského území.
Řádek 44:
Celý poloostrov byl již v rukou muslimů, pouze v Asturských horách bojoval berberský guvernér Monúsa proti synovi jistého Kantabrijského vévody (?) Pelayovi (? - 737?). Dokonce se mu ho podařilo i zajmout a odeslat do Cordóby. Pelayo však utekl do hornaté Asturie a opět se postavil do čela revolty křesťanů, když vedl výpravy proti muslimům.
* [[718]] - Muslimové poprvé krátkodobě okupovali baskickou Pamplonu. Ta, i když se podrobila, si během tohoto období udržela nezávislost. Do budoucna se stala trvalým problémem pro muslimské správce poloostrova (ale nejen pro ně, problémy s Basky měli Frankové během svého tažení roku 778 - bitva v průsmyku Roncesvalles).
* [[719]] - Muslimská vojska pod vedením svého vůdce al - Hurra obsadila jihofranské Narbonne, centrum Septimánie, ležící při pobřeží Středozemního moře. Byla tak získána základna pro pozdější vpády do Provence a střední Francie.
| |||