Ota I. Veliký: Porovnání verzí

 

== Život ==

 

V roce [[938]] se v saském městě [[Rammelsberg]]u podařilo najít stříbrnou žílu, nerostné bohatství ostatně dopomáhalo Otovi financovat všechny jeho aktivity. Začátky Otovy vlády byly poznamenané řadou povstání místních panovníků, v roce 938 Eberhard, nový [[Bavorsko|bavorský]] vévoda, odmítl vzdát Otovi hold. Když ho Ota sesadil a dosadil na jeho místo strýce Bertholda, povstal proti Otovi [[Eberhard Franský]] spolu s některými saskými šlechtici. Snažili se Otu svrhnout a dosadit jeho staršího polorodého bratra [[Thankmar]]a (syna Hatheburgy, manželky Jindřicha Ptáčníka). Revolta pokračovala i následující rok. [[Giselbert Lotrinský|Giselbert]], [[Lotrinsko|lotrinský]] vévoda, přísahal věrnost [[Západofranská říše|západofranskému]] panovníkovi [[Ludvík IV. Francouzský|Ludvíkovi IV.]] a Otův mladší bratr [[Jindřich I. Bavorský|Jindřich]] připravoval spolu s mohučským arcibiskupem Otovu vraždu. Povstání skončilo v roce [[939]] Otovým vítězstvím v [[Bitva u Andernachu|bitvě u Andernachu]], ve které Eberhard s Giselbertem padli. Jindřich utekl do západních Frank, kam zanedlouho vpadl [[Hugo Veliký]] s armádou na rozkaz Oty. V roce [[941]] došlo mezi bratry k dohodě a když Ludvík uznal svrchovanost Oty nad Lotrinskem, armáda se stáhla.

V této době se [[Itálie]] nacházela v politickém chaosu. Po smrti Lothara, kterého zřejmě otrávili, zdědila trůn jeho žena [[Adéla Burgundská|Adelaida]], vlastní dcera, nevěsta a vdova po posledních třech italských králích. Šlechtic [[Berengar z Ivrey]] se vyhlásil králem Itálie, unesl Adelaidu a pokoušel se legitimovat svou vládu svatbou Adelaidy se svým synem. Adelaida ovšem uprchla a požádala o intervenci. Liudolf a Jindřich nezávisle vpadli do severní Itálie, aby využili situace, ale jejich ambice zmařil Ota, který tam vpadl rovněž a donutil Berengara přísahat lenní věrnost. Krátce nato se oženil s Adelaidou.

 

 

Boleslav I. se spolu se svým synem poddal Otovi I. v r. 950 pod tzv. Novým hradem. 10. srpna [[955]] porazil Ota Maďary v [[Bitva na Lechu|bitvě na řece Lechu]] nedaleko [[Augsburg]]u (bitvy se zúčastnil i český oddíl, avšak nikoliv pod vedením českého knížete [[Boleslav I.|Boleslava I.]], se kterým Ota do r. 950 vedl bezvýchodné spory). Zbavil tak říši jíž několik let čelící nájezdům Maďarů hrozícího nebezpečí z východu. Roku [[962]] podnikl úspěšné tažení do [[Itálie]], kde získal bohatou kořist dobytím mnoha severoitalských měst. Využil situace a nechal se v Římě korunovat papežem na císaře Svaté říše římské. Podle jeho příkladu pak měly všechny císařské korunovace probíhat v [[Řím]]ě. Toto pravidlo ale bylo často porušováno. Pro císaře byla cesta do Říma nákladná a její dlouhé trvání mohlo způsobit vzpoury v zemi.