Jan Blahoslav: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění hlavičky |
rozšíření →Život |
||
Řádek 29:
== Život ==
=== Vzdělání ===
Pocházel ze zámožné bratrské měšťanské rodiny z [[Přerov]]a. První vzdělání získal na bratrských školách, nejprve se učil 7 let ve svém rodišti u kněze Jana Wolfa, od roku [[1540]] pobýval v [[Prostějov]]ě u kněze Martina Michalce. Odtud byl roce [[1543]] vyslán na humanistické gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa do [[Slezsko|slezského]] [[Goldberg]]u. Po ročním studiu se odebral zpět na Moravu, ale vzápětí pokračoval od roku [[1544]] na univerzitě ve [[Lutherstadt Wittenberg|Vitemberku]]. Zde jej nejvíce ovlivnil [[Filip Melanchthon|Filip Melanchthon]] a jeho reformačně-humanistický vzdělávací [[koncept]], kterému zůstal věrný po celý život. V pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním [[Martin Luther|Martina Luthera]].
Po ročním pobytu ve Vitemberku se Blahoslav navrátil do Prostějova, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního. V červenci [[1548]] byl vyslán jako pomocník biskupa [[Jan Černý-Nigranus|Jana Černého]] do [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]]. Odtud se před velikonocemi [[1549]] odebral na další studia do [[Východní Prusko|východopruského]] [[Královec|Královce]], avšak velmi brzo musel město kvůli morové epidemii opustit a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu [[1549]] byl odtud vyslán na svá poslední studia do [[Basilej]]e, významného centra dobové vzdělanosti. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance [[Zikmund Hrubý z Jelení|Zikmunda Hrubého z Jelení]]. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara [[1551]] se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce [[1552]] však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let.
=== Mladoboleslavské období ===
Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil Blahoslav intenzivní literární prací a zároveň pokročil v přípravě na dráhu duchovního. Na [[Hromnice (svátek)|hromnice]] [[1553]] zde byl ordinován na [[jáhen|jáhna]] a ještě v létě téhož roku v Přerově na [[Kněz|kněze]]. Jeho činnost ztěžovala nejistá politická situace, neboť Jednota byla po potlačení [[Stavovský odboj roku 1547|stavovského odboje]] v roce [[1547]] v Čechách pronásledována a Blahoslav s biskupem Černým se byli nuceni po určitý čas ukrývat. V tomto období vykonal Blahoslav mezi lety [[1555]]–[[1557]] čtyři cesty do [[Vídeň|Vídně]], kde se jednáním s Janem Sebastianem Pfauserem, dvorním kazatelem arciknížete [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána]], snažil pohnout krále [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda]] k propuštění [[Jan Augusta|Jana Augusty]] z [[Křivoklát|křivoklátského]] vězení.
V Mladé Boleslavi Blahoslav vytvořil některé zásadní spisy. Především se zde podílel na redigování sbírky pramenů k dějinám Jednoty, ale zřejmě již zde začaly jeho práce na překladu [[Nový zákon|Nového zákona]]. V květnu 1557 byl na [[Koncil|synodu]] ve [[Slížany|Slížanech]] povolán do úzké rady a jen s odstupem několika dní zvolen biskupem. V červnu [[1558]] natrvalo přesídlil do [[Ivančice|Ivančic]], které se staly jeho posledním působištěm.
=== Ivančickým biskupem ===
Poslední období Blahoslavova života bylo naplněno zejména správou církve. Jako biskup byl odpovědný za kněžstvo své diecéze, konal [[Vizitace|vizitační]] cesty, ale zároveň byl správcem ivančického sboru. Jeho rozvoji věnoval velkou pozornost a Ivančice se především Blahoslavovou zásluhou změnily ve významné centrum Jednoty bratrské na [[Morava|Moravě]]. V roce [[1562]] zde založil [[Ivančicko-kralická bratrská tiskárna|tiskárnu]] a dohlížel na její provoz, vedl bratrskou školu, která se jeho přičiněním stala uznávanou vzdělávací institucí i za hranicemi Jednoty. Protože byl zároveň biskupem-sudím, odpovědným za veškerou literární produkci svého společenství, věnoval mimořádné úsilí vydávání bratrských děl. Jménem Jednoty korespondoval s jejími domácími i zahraničními příznivci (dochovaly se více než dvě desítky jeho dopisů), ale v případě potřeby ji, především spisy, bránil před útoky protivníků. Zemřel v Moravském Krumlově během vizitační cesty.
[[Soubor:Blahoslav Bilek 1923.JPG|thumb|300px|left|Socha Jana Blahoslava v Přerově. Dílo Františka Bílka k 400.výročí Blahoslavova narození]]Význam osobnosti Jana Blahoslava lze sledovat na několika rovinách a v mnohém jej lze považovat za předchůdce [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]]. Kromě velkoryse pojaté duchovní správy své církve se uplatnil především jako pedagog. Orientace na reformační humanismus Filipa Melanchthona jej utvrdila v přesvědčení, že odpovídající vzdělání kazatelů je nutným předpokladem dalšího rozvoje Jednoty. Velkou pozornost proto věnoval bratrským školám a vysíláním mládenců na zahraniční univerzity vychoval celou následující generaci překladatelů [[Bible kralická|Bible kralické]]. Překladem Nového zákona, při němž záměrně aplikoval vysoký literární styl, určil její jazykovou podobu. Blahoslavovy práce z oblasti [[Kancionál|hymnologie]], především obě redakce kancionálů, pozvedly hudební úroveň Jednoty.
Blahoslav byl v některých oblastech průkopníkem, ačkoliv ne vždy se jeho aktivity setkaly s přijetím. Na rozdíl od svých předchůdců vystoupil z [[Anonymita|anonymity]], když se sám přiznal k autorství některých tištěných děl. Podepsal např. obě vydání Nového zákona. V Jednotě byl takový postup (i později) neobvyklý, neboť naprostá většina bratrských tisků byla vydávána pouze s odkazem na ''starší'' (t. j. biskupy) ''a kněze Jednoty''. Některé jeho aktivity vyvolávaly [[kontroverze]] i v samotném bratrském společenství. Blahoslav vytrvale prosazoval samostatnost Jednoty a její odklon od užší spolupráce s ostatními nekatolickými českými a moravskými církvemi, zejména s [[Luteránství|luterány]]. Postavil se proti aktivitám [[Jan Augusta|Jana Augusty]], který usiloval o sblížení s [[Utrakvisté|utrakvisty]]. To byla také jedna z příčin konfliktu, který mezi oběma muži vyvrcholil na konci jejich života.
Blahoslav je jedinou postavou staré Jednoty, u níž jsme si jisti vnější podobou. V obou vydáních bratrských kancionálů z roku 1562 a 1564 je na titulní straně zobrazen s brýlemi, které v [[16. století]] zdaleka nebyly běžnou pomůckou.
== Dílo ==
| |||