Anna, dcera vévody [[Albrecht Fridrich Hohenzollernský|Albrechta Fridricha Hohenzollernského]] (vládl [[1568]]–[[1618]]), se vdala za kurfiřta [[Jan Zikmund Braniborský|Jana Zikmunda Braniborského]], který tak po smrti svého tchána roku [[1618]], získal nástupnické právo v [[Prusy knížecí|Prusích knížecích]], které byly v [[léno|lenním]] poměru k [[Polsko|polské]] koruně. Od té doby ovládal polské korunní léno Prusy knížecí [[Braniborské markrabství|braniborský]] kurfiřt. V lenním poměru k polské koruně zůstaly Prusy knížecí až do roku [[1657]].
Během vlády [[Jiří Vilém Braniborský|Jiřího Viléma]] ([[1619]]–[[1640]]) opakovaně procházela za [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]] [[Hohenzollernové|hohenzollernskými]] zeměmi řada armád, přičemž je po většinu války okupovalo [[Švédsko]]. „Velký kurfiřt“ [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém]] ([[1640]]–[[1688]]) pak využil obtížné situace [[Polsko|Polska]] vůči Švédsku v [[Severní válka|Severní válce]] a svého spojenectví s [[Rusko|Ruskem]] během série Rusko-polských válek a dosáhl zrušení svých vazalských závazků. [[19. září]] [[1657]] dosáhl [[Velavská smlouva|Velavskou smlouvou]] zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno [[3. květen|3. května]] [[1660]] [[Olivský mír|Olivským mírem]] i ostatními mocnostmi. V případě vymření [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]] však mohla polská koruna nadále využít svých starých práv.
[[18. leden|18. ledna]] [[1701]] se pak jeho syn Fridrich III. prohlásil v [[Kaliningrad|Královci]], se svolením polského krále a [[Svatá říše římská národa německého|římskoněmeckého]] císaře, ''„[[Král v Prusku|Králem v Prusku]]''“ jako [[Fridrich I. (pruský)|Fridrich I.]], a všechny vazby na Polsko byly odstraněny. První pruský král byl také poslední, který hovořil plynně [[polština|polsky]]. Jeho následníci hovořili plynně [[francouzština|francouzsky]] a [[němčina|německy]]. (dále viz [[Pruské_království|Pruské království]])
