Eskadry smrti: Porovnání verzí

'''Eskadry smrti''' (anglicky ''Death Squads'') byly a jsou fenoménem, který se objevoval převážně v zemích [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] a [[Karibik|Karibiku]] v průběhu [[studená válka|Studenéstudené války]]. Ve většině případů šlo o polovojenská [[komando|komanda]] vykonávající [[terorismus|teroristickou činnost]] a napojená na představitele jednotlivých vlád. Rovněž šlo obvykle o pravicově a antikomunisticky orientované skupiny, nejčastěji působící v době politické nestability jednotlivých vlád Jižní a Střední Ameriky a během občanských válek.

V [[Nikaragua|Nikaragui]] to byla Národní garda klanu Somozovců, která se po pádu režimu Somozovců stala součástí povstaleckých sil [[Contras]] bojujících proti nové levicové vládě Sandinovců.

V Salvadoru[[Salvador]]u působily Brigády Maxmilliána Hernandéze, pojmenované podle pravicového vojenského diktátora z 1. poloviny 20. století. Počet obětí salvadorských eskader smrti jde do desítek tisíc. Při svém řádění jejich členové popravili i skupinu amerických řádových sester, které pomáhaly na humanitární misi místním obyvatelům. Rovněž zavraždili demokraticky orientovaného arcibiskupa [[Óscar Romero|Romera]], který vyzýval vládu k odzbrojení eskader smrti. Velitel Brigád Maxmilliána Hernandéze, Robert D'Aubuisson, prohlásil pro noviny [[The Washington Post]] v srpnu 1981, že "je nutné zabít aspoň 200 tisíc, nebo i 300 tisíc Salvadorců, aby nastal mír." 11. prosince 1981, při protipartyzánské ofensivěofenzívě, jednotky salvadorské armády a eskadry smrti pozabíjely přes 800 obyvatel vesnice El Mozota.

V [[Guatemala|Guatemale]] bylo vyzbrojování eskader smrti zahájeno po povstání levicových guerill proti vojenské diktatuře. Eskadry smrti srovnaly celé vesnice se zemí.

V těchto zemích, hanlivě označovaných jako [[Banánová republika|"banánové republiky"]], obvykle hrály eskadry smrti i pozici ochránců pozemků bohatých [[latifundie|latifundistů]] a nadnárodních společností (United Fruit Company).

V Jižní Americe se eskadry smrti formovaly během vojenských [[diktatura|diktatur]], především diktatury generála [[Augusto Pinochet|Pinocheta]] v [[Chile]] a [[Jorge Rafael Videla|Jorge Videla]] v [[Argentina|Argentíně]]. Pinochet za své působení nebyl nikdy postaven před soud, Videla byl za státní převrat a únosy dětí odsouzen k doživotnímu vězení. V těchto státech obvykle spadaly eskadry smrti pod jednotlivé zpravodajské služby a státní bezpečnostní aparát.

V Argentině bylo režimem a eskadrami smrti postříleno 30 tisíc lidí, část z nich levicoví partyzáni, většinou ale šlo o demokratické a opoziční aktivisty, odboráře a demokratickou levici. K těmto eskadrám smrti patřili příslušníci Aliance argentinských antikomunistů, kteří byli vyzbrojováni vojenským režimem a likvidovali přívržence někdejší levicové peronistické vlády Isabelly[[Isabel PeronovéMartínez de Perón|Isabely Perónové]].

V Chile se eskadry smrti nazývaly "'''Karavana smrti'''" a působily krátce po svržení vlády levicového presidenta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]]. V jejich celách bylo zavražděno minimálně 75 zatčených. Přestože v některých státech byla [[římskokatolická církev|katolická církev]] nepřítelem eskader smrti (např. Salvador, Guatemala...), v Chile se její kněží účastnili aktivit "Karavany smrti". Roku 2007 byl katolický kněz Luis Jorquera, někdejší vojenský kaplan, obviněn z účasti v "Karavaně smrti". Svědci prohlásili, že Jorquera nechával exhumovat těla popravených odpůrců vlády a shazovat je z letadel do moře.

Role [[Spojené státy americké|USA]] ve formování eskader smrti byla založena na opodstatněné potřebě zabránit nástupu [[komunismus|komunismu]] blízko svých hranic. Nicméně pro tento účel posvětili jakékoliv prostředky, tedy i podporu teroristickým eskadrám smrti. Tu dostávaly ve dvou formách. Výcvikem na [[Institut západní polokoule pro bezpečnostní spolupráci|Škole Amerik]], vojensko-politickém středisku, kde bylo vyučováno kromě protipartyzánské taktiky a klasického výcviku i [[mučení]] a [[teror]]. Druhou formou byly dodávky zbraní, munice a vojenských poradců přímo do terénu.

Neblaze proslulým případem mučení ze strany eskader smrti a zapojení USA byl případ katolické sestry [[Dianna Ortizová|Dianny Ortizové]], kterou příslušníci eskadry smrti v Guatemale údajně omylem zaměnili za podobně se jmenující povstaleckou velitelku, Veronicu Ortiz Hernandez. Byla zatčena a mučena příslušníky eskader smrti a důstojníkem americké zpravodajské služby CIA, 2. listopadu 1989. Vypověděla, že jí házeli do jámy, v níž byla mrtvá těla a umírající lidé a rovněž, že byla znásilňována policejním důstojníkem. Později rovněž vypověděla, že mezinárodní tlak a veřejný skandál jí pravděpodobně pomohly a že nejspíše nebyla zatčena omylem, protože už před zatčením dostávala výhružné dopisy kvůli své misijní činnosti.<ref>http://www.speaktruth.org/defend/profiles/profile_09.asp</ref>

Kromě mučení eskadry smrti využívaly a neštítily se i mučit děti. Carlos A. G. Montanto, parašutista z vojenské letecké základny v [[Ilopango]] v [[Salvador]]u, byl svědkem mučení 17-letého chlapce a 13-leté dívky, kterému přihlíželi vojenští poradci ze [[Zelené barety|Zelených baretů]].<ref name="rfr1" />

Existence eskader smrti ztratila svůj význam po zhroucení [[Východní blok|Východního bloku]] a pádu [[marxismus|marxistické]] vlády v Nikaragui. Roku 1996 rovněž skončila občanská válka v Guatemale a i tam byly eskadry smrti odzbrojeny. Dodnes přetrvávají například v [[Kolumbie|Kolumbii]], kde působí v rámci [[Občanská válka v Kolumbii|Kolumbijské občanské války]] v boji proti levicovým povstalcům z [[Revoluční ozbrojené síly Kolumbie|FARC-EP]] a [[Národní osvobozenecká armáda (Kolumbie)|ELN]].

Po vlně nástupu levicových vlád v Latinské Americe (Venezuela, Bolívie, Ekvádor, Nikaragua, Argentina...) ukončila většina těchto států výcvik svých důstojníků ve [[ŠkolaInstitut Amerikzápadní polokoule pro bezpečnostní spolupráci|Škole Amerik]] (dnes Institut západní polokoule pro spolupráci v otázkách bezpečnosti). Podle zprávy Humans[[Human Rights Watch]] stále působí eskadry smrti i ve [[Venezuela|Venezuele]], v rámci venezuelské zpravodajské služby, a často provádí mimosoudní popravy členů drogových gangů nebo kriminálníků.

Někteří organizátoři eskader smrti stanuli před soudem. Výše zmíněný [[Jorge Rafael Videla|Jorge Videla]], ale také guatemalský vojenský diktátor [[Efraín Ríos Montt]], který byl 10. května 2013 shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a odsouzen k 80 letům vězení. Podle soudu došlo pod vedením Monttových eskader smrti k vyvraždění 5,5% domorodého obyvatelstva Guatemaly.