|
Tento vztah ukazuje, že pokud stoupne množství peněz v oběhu, sníží se jejich hodnota, což vytváří [[inflace|inflaci]] a snižuje kupní sílu peněz.
Teorie tak předpokládá, že každé zvýšení objemu peněz se musí projevit v kupní síle peněz. Při nárazovém zvýšení objemu peněz nelze očekávat zvýšení množství statků nabízených ke směně<ref name="mesec" />, ani snížení oběžné rychlosti peněz, mělo bzby tedy dojít k vyrovnání v cenové hladině a tak se podepsat na změně kupní síly. Praxe ukazuje, že se tak děje s určitým zpožděním, čehož vlády využívají k různým finančním machinacím jako je např. snížení [[nezaměstnanost]]i. Naopak při zvýšení množství peněz v oběhu, lze očekávat, že se oběh peněz zrychlí, neboť lidé mají dojem, že se jejich kupní síla zvětšila<ref name="mesec" /> a v souladu s teorií více utrácejí. Tento fakt však neplatí obecně a právě v tom je jedna ze slabin této teorie, neboť tato teorie je čistě transakční což znamená, že ji nijak ji neovlivňuje [[úroková míra]].<ref>[http://nb.vse.cz/~janda/mtp-9.pdf Poptávka po penězích]</ref> S tím souvisí ještě skutečnost, že vychází z předpokladu, že se veškeré transakce dějí v penězích, což není přesný předpoklad. Mnoho transakcí se odehrává nepeněžní formou, což některé teoretické předpoklady narušuje. V případě poklesu důvěry v peníze tomu nepeněžních transakcí přibývá a transakční rovnice v žádném tvaru nedává správné hodnoty, v takovém případě je však kupní síla peněz velmi nízká a z hlediska [[investor]]a či běžného občana se peníze stávají nezajímavé. Toto se děje např. při [[hyperinflace|hyperinflaci]]. Z rovnice i z teoretických pojednání vyplývá, že peníze jsou vnímány pouze jako oběživo, nikoli i jako statek s určitou [[likvidita|likviditou]],<ref name="Holman">Holman, Robert a kol. in Dějiny ekonomických myšlení ISBN 80-7179-631-X</ref>, což v praxi neplatí, neboť významná část peněz je držena jako nejlikvidnější zboží.
V rozporu s teorií je i skutečnost, že při krátkodobém vzestupu množství peněz, klesne transakční rychlost, a tudíž se nezmění pravá strana .<ref>[http://www.slapak.cz/ondrej/elhotovo.htm Článek O. Šlapáka zabývající se elektronizací peněžní zásoby]</ref>.
Problém spojený s [[úrok]]y a se skutečností, že lidé v reálném světě drží konstantní podíl na reálném důchodu vyřešila [[Cambridgeská škola]], která tuto rovnici upravila do podoby nazvané [[cambridgeská rovnice]]. Ta vychází z [[Marshallova teorie poptávky po penězích|Marshallovy teorie poptávky po penězích]]<ref>[http://finance-bankovnictvi.studentske.cz/2008/06/cambridgesk-teorie-poptvky-po-penzch.html finance-bankovnictvi.studentske.cz]</ref> a klade za cíl zjistit kolik peněz v součtu drží jednotlivé subjekty, čímž promítá do kupní síly peněz i [[úrok]]. V praxi to znamená, že kvantitativní rovnice peněz neumožňuje [[analýza poptávky po penězích|analýzu poptávky po penězích]], která má význam pro kupní sílu měn i peněz. Na problém rostoucího zájmu o peníze narážely peníze po dobu celé své existence - např. [[Rudolf II.]], jehož kvalitní [[ražba]] byla požadována v zahraničí, což významným způsobem zvyšovalo kupní sílu peněz.<ref>Petr Vorel in Od pražského koše ke koruně české. kapitola IX ISBN 80-86515-40-0</ref> Tím za Rudolofa II. výrazně rostla kupní síla peněz a nastával jejich odliv do zahraničí, čímž vznikal nedostatek na vnitřním trhu, který bylo možno krýt jen zvýšenou těžbou [[stříbro|stříbra]]. CambridskáCambridgeská rovnice zavádí cambridgeský [[koeficient]], který je sice ve Fisherově rovnici obsažen (V je jeho reciproká hodnota),<ref>[http://www.petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=134 Petr Mach: Klasická poptávka po penězích ve standardním modelu nabídky a poptávky]</ref>, ale přesto dává prostor pro započtení poptávky po penězích, čímž do kupní síly promítá i nedostatek peněz a částečně i případné [[spekulace]] na [[peněžní trh|peněžním trhu]].
Rovnice v základním tvaru je tedy zapsána takto:
|
