Wikipedie

Glenn Miller: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m sjednocení infoboxů, image/file → soubor
Řádek 1:
{{Infobox Hudební- hudební umělec
| jméno = Glenn Miller
| obrázek = glen_miller.jpg
| popis obrázkupopisek = Major Glenn Miller
| velikost obrázku = 250px
| široký obrázek =
| barva pozadí = nevokální hudebník
| rodné jméno = Alton Glenn Miller
| jinak zvaný =
| přezdívka =
| narození = [[1. březen|1. března]] [[1904]]<br />{{flagicon|USA}} [[Clarinda]], [[Iowa]], [[Spojené státy americké|USA]]
| úmrtí = zřejmě [[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]]<br />možná v [[Lamanšský průliv|Lamanšském průlivu]]
| původ = [[Spojené státy americké|USA]]
| nástrojnástroje = [[pozoun]]
| hlasový obor =
| typ hlasu =
| žánr = [[Swing (hudba)|Swing]]<br />[[Big band]]
| povolání = jazzový hudebník a vedoucí orchestru
| aktivní roky = 1923–1944
| vydavatel = Decca<br />Columbia<br />RCA-Victor Bluebird
| příbuzná témata = [[Glenn Miller Orchestra]]
| web = [http://www.glennmillerorchestra.com www.glennmillerorchestra.com]
| významný nástroj = [[pozoun]]
}}
'''Alton Glenn Miller''' ([[1. březen|1. března]] [[1904]], [[Clarinda]], [[Iowa]] – zřejmě [[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]]), byl [[Spojené státy americké|americký]] [[jazz]]ový hudebník, kapelník a trombonista, pozdější významný [[kapelník]] [[big band]]u [[Swing (hudba)|swingové]] éry. Mezi lety [[1939]] a [[1942]] byly jeho desky jedněmi z nejlépe prodávaných. Mezi Millerovy nejznámější nahrávky patří [[jazzový standard|jazzové standardy]] ''In the Mood'', ''Tuxedo Junction'', ''[[Chattanooga Choo Choo]]'', ''Měsíční serenáda'', ''Little Brown Jug'', ''American Patrol'', ''Elmer's Tune'', ''A String Of Pearls'' a ''Pennsylvania 6-5000''.<ref>http://www.glennmillerorchestra.com/history.html (en)</ref> Jeho [[letoun]] zmizel beze stop během [[Druhá světová válka|2. světové války]] za špatného počasí při letu do [[Francie]], kam jel bavit americké vojáky. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
 
== Životopis ==
Řádek 29:
Narodil se v Clarindě v [[Iowa|Iowě]] [[1. březen|1. března]] [[1904]] jako syn Mattie Lou a Lewise Elmera Millera.<ref>[http://www.freeinfosociety.com/site.php?postnum=732 The Free Information Society: Glenn Miller Biography (en)]</ref><ref>[http://www.glennmiller.org/history.htm Glenn Miller History (en)<!-- Bot generated title -->]</ref> Na základní školu chodil v North Platte v [[Nebraska|Nebrasce]]. V roce 1915 se jeho rodina přestěhovala do Grant City v [[Missouri]]. Někdy v té době dostal svůj první [[pozoun]] a hrál pak v městském [[orchestr]]u. V roce 1918 se rodina stěhovala znovu, tentokrát do Fort Morganu v [[Colorado|Coloradu]], kde navštěvoval střední školu. Během posledního ročníku se velmi zajímat o nový hudební styl, kterému se říkalo "dance band music". Tato hudba se mu líbila natolik, že se spolu s několika svými spolužáky rozhodl postavit vlastní kapelu. V té době v roce [[1921]] [[Maturita|odmaturoval]] a rozhodl se, že jako hudebník bude živit.<ref name="millerhistory">[http://www.glennmiller.org/history.htm Glennmiller.org]</ref>
 
V roce [[1923]] začal studovat na [[University of Colorado at Boulder]], kde se připojil k fraternitě Sigma Nu<ref>[http://oregonstate.edu/groups/sigmanu/about/famous-sigma-nu/ Famous Sigma Nu’s (en)]</ref>, ale většinu svého času trávil mimo školu, chozením po konkurzech a hraním koncertů, které se mu podařilo sehnat, z nich za zmínku stojí především skupina Boyda Sentera v [[Denver]]u. Tři z pěti zkoušek v semestru však neudělal, školu musel opustit a rozhodl se soustředit na svou kariéru profesionálního muzikanta. Později studoval komponistickou Schillingerovu techniku u Josepha Schillingera<ref>[http://www.theschillingerschoolofmusic.org/biog.php The Schillinger School of Music (en)]</ref>, který prý pomohl Millerovi stvořit tzv. "Millerův zvuk", a pod jehož silným vlivem sám složil to, co se mělo stát jeho poznávací znělkou, "Měsíční serenáda."<ref>[http://www.schillingersystem.com/whois.htm Who is Joseph Schillinger? (en)]</ref>
 
V roce [[1926]] odjel na [[turné]] s několika skupinami a dostal dobré místo u skupiny Bena Pollacka v [[Los Angeles]]. Během práce u Pollacka měl možnost napsat několik svých vlastních hudebních aranžmá. V roce 1928, kdy band přijel do [[New York]]u, nechal poslat pro svou univerzitní lásku, Helen Burgerovou, kterou si následně vzal. V roce 1930 byl členem orchestru Reda Nicholse a díky němu hrál v [[Orchestřiště|orchestřišti]] dvou představení na [[Broadway]]i, ''Strike Up the Band'' a ''Girl Crazy''. Mezi jeho spoluhráče patřili [[Benny Goodman]] a [[Gene Krupa]]. "Tam souhlasili, že Miller není víc než průměrným hráčem na pozón."<ref>[http://www.sonybmg.de/artists2.php?iA=4&artist=6763 Sony/BMG Glenn Miller Biography (en)]</ref> Navzdory tomu se ve 20. letech a na začátku 30. mu podařilo vydělávat si jako [[pozoun]]ista na volné noze v několika kapelách. V listopadu [[1929]] jej najmul originální zpěvák jménem Red McKenzie pro své dvě desky, které jsou nyní považovány za jazzovou klasiku: "Hello, Lola" a "If I Could Be With You One Hour Tonight". "Nejenže byly [dvě písně, které nahrál Miller] považovány za velká hudební díla, ale také se staly jedním z průlomů v tom, že běloši hrají dohromady s černochy." [Simon 55] Krom Glenna tam byl klarinetista Pee Wee Russell, kytarista Eddie Condon, bubeník Gene Krupa a Coleman Hawkins na tenor saxofon.<ref>[http://www.jazzsight.com/jazzsightprofiles.html ''Who was Glenn Miller?'' Jazzsight Profiles (en)]</ref>
 
V polovině 30. let také pracoval jako pozounista a aranžér u The Dorsey Brothers, osudem pronásledovaného orchestru.<ref>Simon, George T., ''Glenn Miller and His Orchestra'', De Capo Press, 1980. ISBN 0-306-80129-9. str. 65-6 (en)</ref> V roce 1935 dal dohromady americký orchestr pro britského šéfa bandu Raye Noblea<ref>Simon, 66</ref>, sestavil aranžmá pro hlavní klarinet [[klarinet]] se čtyřmi [[saxofon]]y, které se nakonec stalo klíčovou hudební melodií jeho vlastního big bandu. Mezi členy jeho Noble bandu byli budoucí vedoucí bandu [[Claude Thornhill]], [[Bud Freeman]] anebo [[Charlie Spivak]].<ref name="albertsonc">Albertson, Chris, ''Major Glenn Miller and the Army Air Force Band, 1943-1944'', Bluebird/RCA, 1987. Liner notes (en)</ref>
Řádek 38:
 
=== Úspěšná léta 1938 - 1942 ===
Znechuceně se vrátil do [[New York]]u. uvědomoval si, že potřeboval vymyslet zcela jedinečný zvuk a rozhodl se, že [[klarinet]] bude hrát melodickou linku spolu s [[tenorsaxofon]]em na stejnou notu a ladit v jediné oktávě se třemi dalšími [[saxofon]]y. [[George Simon]] pro něj objevil saxofonistu jménem [[Wilbur Schwartz]], kterého najal, ale namísto saxofonu jej nechal hrát hlavní klarinet. "Willieho tón a způsob hry, plný a bohatý, se tak lišil, že nikdo z Millerových pozdějších napodobitelů nedokázal přesně reprodukovat Millerův zvuk." [Simon 122] Se svou novátorskou zvukovou kombinací slavil jeho band úspěchy. Nebyl prvním, kdo podobný styl zkoušel, ale dovedl ho k největší dokonalosti a učinil z něj klíč celého svého [[repertoár]]u.
 
V září [[1938]] Orchestr Glenna Millera začal nahrávat u pobočky RCA Victor Bluebird Records.<ref>Simon, page 143</ref> Na jaře [[1939]] měl štěstí se štací u Meadowbrook Ballroom v Cedar Grove v [[New Jersey]] a ještě více v kasinu Glen Island v New Rochelle v New Yorku. Představeními v Glen Islandu začala hvězda bandu stoupat a orchestr se postuně stal velmi oblíbeným<ref>Simon, str. 170</ref> V roce 1939 časopis ''[[Time]]'' poznamenal: "Z těch 12 až 24 desek v každém z 300 tisíc jukeboxů v USA jsou obvykle dva až šest od Glenna Millera."<ref>{{Citace periodika | titul =New King | vydavatel =''Time Magazine'' | datum vydání= 1939-11-27| url =http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,762896,00.html}}</ref> Byly to rekordně populární nahrávky jako "Tuxedo Junction", která se prodala během prvního týdne v 115,000 kopiích.<ref>[http://glennmillerorchestra.com/ Glennmillerorchestra.com] (en)</ref> Úspěch roku 1935 vyvrcholil koncertem Millerova bandu v [[Carnegie Hall]] [[6. říjen|6. října]], kam publikum přitáhli i Paul Whiteman, Benny Goodman, a Fred Waring.<ref>Simon, str. 91 (en)</ref>
V letech [[1939]] až [[1942]] Orchestr Glenna Millera třikrát týdně účinkoval v reklamě na cigarety Chesterfield.<ref>Simon, str. 197, 314</ref> [[10. únor]]a [[1942]], RCA Victor Millereovi věnoval první [[Zlatá deska|zlatou desku]] za "Chattanooga Choo-Choo"<ref>Miller, Glenn, ''A Legendary Performer'', RCA, 1939/1991 (en)</ref> "Chattanooga Choo Choo" hrál Millerův orchestr se svými zpěváky Gordonem "Texem" Benekem, Paulou Kelly a vokální skupinou The Modernaires.<ref>http://www.themodernaires.com/bio.html (en)</ref> Mezi další zpěváky orchestru patřil Marion Hutton<ref>http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B0DEFDA1338F931A25752C0A961948260 (/en)</ref>, Skip Nelson<ref>http://www.legacyrecordings.com/Glenn-Miller/Biography.aspx (en)</ref>, Ray Eberle<ref>http://rayeberle.com/ (en)</ref> a méně také Kay Starr<ref>http://members.tripod.com/~Kay_Starr/biography.html (en)</ref>, Ernie Caceres<ref>http://landing.com/profiles/caceres.htm (en)</ref>, Dorothy Claire<ref>http://www.parabrisas.com/d_claired.php (en)</ref> a Jack Lathrop.<ref>http://members.mailaka.net/bill/M.html</ref>
 
V roce 2004 basista Orchestru Glenna Millera Herman "Trigger" Alpert vysvětloval, proč byl band úspěšný: "Miller měl nejmuzikálnější puls Ameriky.[...] Věděl, co posluchačům udělá radost."<ref name="bigbandlibrary">[http://www.bigbandlibrary.com/glennmiller.html Big Band Library: Glenn Miller: "A Memorial, 1944-2004" ](en)</ref> Ačkoli byl masově populární, mnoho [[jazz]]ových kritiků té doby mělo zlé tušení a věřili, že nekončené zkoušky orchestru a na notu přesné hraní zmenšovalo [[radost]] a dobrý pocit z [[koncert]]ování.<ref>Simon, str. 241 (en)</ref> Také se domnívali, že Millerův typ swingu odsunul populární hudbu stranou od známých jazz bandů Bennyho Goodmana a Counta Basieho směrem ke komerčním novým instrumentálkám a vokálním číslům. Millera často kritizovali kvůli přílišné komerčnosti. Jeho reakcí na kritiku bylo: "Nechci jazz band".<ref name="albertsonc" />. Mnoho moderních jazzových kritiků dosud k němu chová podobnou [[Antipatie|antipatii]]<ref name="giddinsg">Giddins, Gary, [http://www.newyorker.com/archive/2004/05/31/040531crmu_music "Stride and Swing: The Enduring Appeal of Fats Waller and Glenn Miller."], The New Yorker, [[24. květen|24. května]] [[2004]]</ref> V článku, který napsal pro časopis ''The New Yorker'' Gary Giddins for v roce 2004, Giddins napsal domněnku, že tito raní kritici chybovali, když hudbu Glenna Millera očerňovali, a že populární [[názor]] té doby by se měl brát s větším odstupem. V článku se píše: "Miller vyvolával na pódiu i mimo pódium málo nadšení, ale jakmile band začal hrát svou znělku, diváci byli vyřízení: mačkali si hrdla, oči roztáli. Může se snad nějaká jiná nahrávka rovnat "Měsíční serenádě" ve schopnosti navození Pavlovova reflexu v tolika lidech na tak dlouho?"<ref name="giddinsg" />
Miller a jeho band účinkoval ve dvou [[hollywood]]ských filmech, ''Sun Valley Serenade'' z roku 1941 a ''Orchestra Wives'' z roku 1942, z nichž ve druhém zmíněném hrál Jackie Gleason jako basista skupiny. Miller trval na tom, že musí mít uvěřitelné dialogy před tím, než se půjde před kamery společnosti [[Twentieth-Century Fox]]. Miller také požadoval, aby se orchestr stal nedílnou součástí příběhu a nevyskytl se pouze v nějaké bezvýznamné scéně. Už měl status hvězdy a nyní vyžadoval zacházení jako s hvězdou - a dostával je.<ref>Simon, str. 253, 295 (en)</ref>
 
=== The Army Air Force Band 1942-1944 ===
[[ImageSoubor:GlennMillerBustBedford.JPG|right|thumb|[[Busta]] v Bedfordu, kde Miller hrál během [[Druhá světová válka|2. světové války]].]]
V roce 1942, na vrcholu své civilní kariéry se rozhodl, že by mohl lépe sloužit těm, kteří nosí uniformy tak, že se přihlásil do služeb [[Armáda USA|americké armády]]. Ve věku 38 let byl příliš starý na to, aby byl povolán k vojenské službě a tak nejdříve pracoval jako dobrovolník pro [[Námořnictvo USA]], ale řekli mu, že jeho služby nepotřebují. [Simon 309-310] Poté v srpnu [[1942]] napsal brigádnímu generálovi Charlesu Youngovi. Přesvědčoval [[Letectvo Spojených států amerických|americké válečné letectvo]], aby jej přijalo a mohl tak jeho vlastními slovy " dostat na starost modernizovaný armádní band." [Simon 312] Když byl do armády přijat, jeho civilní orchestr sehrál svůj poslední [[koncert]] v Passaicu v [[New Jersey]] [[27. září]] [[1942]].<ref name="millerhistory" />
 
Zpočátku sloužil jako [[důstojník]]-asistent zvláštních služeb v Jihovýchodním výcvikovém centru letectva na letecké základně Maxwell v [[Alabama|alabamském]] [[Montgomery (Alabamama)|Motcomery]]. Hrál na trombón u Rhythmaires, patnáctičlenné taneční skupině jak v Mongtomery tak v armádních klubech a rekreačních sálech v Maxwellu. Objevil se také na rádiové stanici WAPI v alabamském Birminghamu a rádiu WSFA v Montgomery při propagaci činnosti civilistek pracujících jako letečtí mechanici, které byly zaměstnány v Maxwellu. V červenci 1943 dostal v New Yorku svůj pravidelný pořad v rádiu, jehož úspěchy u rekrutů vedly k povolení, aby sestavil svůj padesátičlenný Orchestr armádního letectva (Army Air Force Band, AAF) a společnému odletu do [[Anglie]] v létě [[1944]], kde sehrál 800 představení.<ref>[http://aupress.au.af.mil/Books/Benton/Benton.pdf Benton, Jeffrey C. (1999). ''They Served Here: Thirty-Three Maxwell Men''], "Glenn Miller", pp.37-38. Air University Press.</ref>
 
Zpočátku sestavil velkou pochodovou kapelu, která měla být srdcem sítě vojenských orchestrů, ale jeho pokusy o modernizaci vojenské hudby se setkaly s odporem tradičně smýšlejících [[důstojník]]ů z povolání. Jedním příkladem je jeho aranžmá "St. Louis Blues March", které zkombinovalo [[blues]] a [[jazz]] s tradičním [[Vojenský pochod|vojenským pochodem]]. Bylo nahráno [[29. říjen|29. října]] [[1943]] ve studiu Victor studios v New Yorku.<ref name="bestof">Miller, Glenn, ''The Best of Glenn Miller and the Army Air Force Band'', RCA, 1987.</ref> Jeho ohromující inovace a jeho adaptace Sousových pochodů pro orchestr AAF podnítily časopis [[Time]], aby napsal, že tradicionalisty vojenské hudby naplnil hořkostí a znesvětil krále pochodů Johna Philipa Sousu. Časopis jej také kritizoval za to, že vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost a napsal, že armáda 'namísto chodidly hýbe svými boky.'"<ref name="stripes">[http://www.ftmeade.army.mil/museum/Archive_Stars_Part%201.html War Two: The Stars Wore Stripes]</ref> Ještě před Millerovou smrtí se však názor na něj změnil. Generál Jimmy Doolittle<ref>http://www.centennialofflight.gov/essay/Explorers_Record_Setters_and_Daredevils/doolittle/EX18.htm</ref> řekl: “[...]vedle dopisu z domova byla tato organizace nejlepším budovatelem morálky v European Theater of Operations.”<ref name="autogenerated1">http://www.airmenofnote.com/history/Introduction.htm</ref>
 
== Zmizení ==
[[Soubor:GlennMillerMonumentGroveStCemeteryNewHavenCT04152008.JPG|left|thumb|150px|Millerův pomník na hřbitově Grove Street v New Havenu v [[Connecticut]]u.]]
[[15. prosinec|15. prosince]] [[1944]] měl Miller, nyní již [[major]], letět ze [[Spojené království|Spojeného království]] do [[Paříž]]e hrát pro vojáky, kteří ji nedlouho předtím osvobodili. Jeho [[letoun]] odlétl ze základny RAF Twinwood Farm v Claphamu v hrabství [[Bedfordshire]] a zmizel nad [[Lamanšský průliv|kanálem La Manche]].<ref>Butcher, pages 203-205</ref> Jeho tělesné ostatky ani vrak jeho letounu (jednomotorový UC-64 Norseman) nebyly nikdy nalezeny.
 
Od doby, kdy před více než 65 lety zmizel, se objevilo nespočet teorií o tom, co se tehdy přihodilo. [[Buddy DeFranco]], jeden z poválečných vedoucích Orchestru Glenna Millera, životopisci Georgi T. Simonovi pověděl o mnoha z nich, které se dozvěděl, když band v 70. letech vedl. DeFranco řekl: „Kdybych měl všem těm teoriím uvěřit, bylo by nějakých dvanáct tisíc čtyři sta padesát osm lidí, kteří jej na jeho poslední let vyprovázeli!“<ref>Simon, page 446</ref>
Řádek 63:
Jeho letoun možná nad Lamanšským kanálem náhodou bombardovala [[Royal Air Force|RAF]] po nezdařeném náletu na [[Německo|německý]] Siegen. Stotřicetiosmi bombardovacím letounům typu Lancester docházelo palivo a před přistáním se nad předem určenou oblastí (podle stálého rozkazu) zbavovali přibližně 100 000 zápalných bomb.<ref>[http://www.bbc.co.uk/dna/h2g2/A2654822 The Mysterious Disappearance of Glenn Miller]</ref> V palubních denících navigátora RAF Freda Shawa je zaznamenáno, že viděl malé jednomotorové letadlo, které se nekontrolovaně ve spirále zřítilo do vody. Pokud by toto skutečně byl Millerův letoun, posádky RAF nenesly vinu za to, že se letadlo s Millerem na palubě ocitlo mimo kurz v oblasti určené ke svržení jejich munice. Další zdroj však tuto verzi zpochybňuje, přestože uznává její možnost, když cituje další členy posádek RAF, kteří cestovali ve stejné misi a kteří tvrdí, že tato oblast se nacházela v [[Severní moře|Severním moři]], což je pravděpodobnější lokace.<ref>[http://history.sandiego.edu/gen/filmnotes/glennmillerstory.html The Glenn Miller Story]</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.mboss.force9.co.uk/twinwood/roth/index.htm| titul=The Glenn Miller Mystery| autor= Roth, Howard}}</ref>
 
Millerovo příjmení najdeme na 'Wall of Missing' (Zdi pohřešovaných) na Cambridge American Cemetery and Memorial, americkém hřbitově a památníku poblíž vesnice Madingley v anglickém hrabství Cambridgeshire. Pamětní kámen byl také položen na [[hřbitov]]ě Grove Street v [[New Haven]]u v americkém [[Connecticut]]u vedle kampusu [[Yale University]].
 
== Odkaz občanského bandu ==
Jeho pozůstalost v roce [[1946]] povolila zřízení oficiálního "bandu duchů" Glenn Millera. Tento band vedl [[Tex Beneke]], předtím hlavní saxofonista a zpěvák civilního bandu. Vypadal podobně jako Army Air Force Band: měl velkou smyčcovou sekci.<ref>Simon, pages 437-39</ref> Oficiální veřejná premiéra se uskutečnila v [[broadway]]ském Capitol Theatre, kde hrál tři týdny od [[24. leden|24. ledna]] 1946.<ref>Butcher, page 262</ref> Henry Mancini byl v orchestru klavíristou a také jedním z aranžérů.<ref>http://www.allaboutjazz.com/php/musician.php?id=9018</ref> Tento band hrál pro velká publika po celých Spojených státech včetně několika vystoupení v Hollywood Palladium v roce 1947, kde původní Millerův orchestr hrál v r. 1941.<ref>Simon, page 258</ref> Přestože se éra big bandů blížila ke konci, koncert Tex Beneke and Glenn Miller Orchestra v Palladiu měl rekordní počet 6,750 komprazních tanečníků.<ref>http://www.yehoodi.com/phpBB2/viewtopic.php?t=77180&highlight=&sid=8acca781834407e8c3d213a4b68874b8</ref> Do roku 1949 ekonomika přinutila orchestr zbavit se smyčcové sekce.<ref name="autogenerated4">Butcher, page 263</ref>
 
Tento band nahrával u RCA Victor přesně jako původní Millerovo těleso.<ref name="autogenerated4" /> Beneke se snažil o to, aby rozšířil typický Millerův zvuk, ale také aby dosáhl úspěchů pod vlastním jménem. To, co začalo jako "Glenn Miller Orchestra pod vedením Texe Benekeho", se nakonec stalo "Orchestrem Texe Benekeho". Do roku 1950 se cesty Benekeho a Millerovy pozůstalosti rozdělily.<ref>Simon, page 439</ref> Rozchod byl velmi rozhořčený a Beneke v současné době není Millerovou pozůstalostí uveden jako bývalý vedoucí Orchestru Glenna Miller.<ref>[http://www.glennmillerorchestra.com/former_leaders.html Glennmillerorchestra.com, Former leaders]</ref>
Řádek 73:
 
== Odkaz Air Force Bandu ==
Kolem poloviny 40. let 20. století byl Army Force Band pod jeho vedením vyřazen ze služby a poslán zpět do USA. "Šéf Evropského divadle požádal Lina Arinsona, aby jako náhradu sestavil další band, a tak se zformoval 314." Podle zpěváka Tonyho Bennetta to byl přímým nástupcem orchestru letectva, který vedl Glenn Miller.<ref>Tony Bennett with Will Friedwald, ''The Good Life'', Pocket Books, New York, 1998. str.71-75</ref> Odkaz Army Air Force Bandu Glenna Millera pokračoval s Airmen of Note, bandem patřícím pod letectvo Spojených států. Tento band byl vytvořen v roce [1950] z menších skupin při letecké základně Bolling ve Washingtonu D.C. a nadále hraje jazz pro leteckou komunitu i veřejnost.<ref name="autogenerated1"/>
 
== Post scriptum ==
Řádek 82:
Ve Spojených státech a Anglii existuje několik archivů věnovaných Glennu Millerovi. Na University of Colorado v Boulderu vede její archiv Glenna Millera Alan Cass, který mezi jinými zahrnuje originál rukopisu Millerovy hlavní znělky, "Měsíční serenády".<ref>http://www.colorado.edu/news/releases/2007/184.html</ref> V roce 2002 bylo na místě bývalého letiště RAF v anglickém Claphamu pro veřejnost otevřeno Muzeum Glenna Millera.<ref>[http://www.twinwoodairfield.co.uk/twinwood-airfield-glenn-miller.html#Twinwood-Airfield-Glenn-Miller Twinwood Airfield Museum. ''Glenn Miller'']</ref>
 
V roce 2003 Miller posmrtně obdržel cenu [[Grammy Award|Grammy]] za celoživotní přínos.<ref>[http://www.grammy.com/Recording_Academy/Awards/Lifetime_Awards/ Grammy.com, Lifetime Achievement Award list]</ref>
 
Celá produkce sponzorovaných pořadů pro rádio, které natočil ve letech [[1939]] až [[1942]], byla natočena organizací Glenna Millera na acetátové disky (= desky vznikající během nahrávání gramofonových desek).<ref>Simon, pages 200-1</ref> V 50. letech a později RCA-Victor distribuoval mnoho z nich na dlouhohrajících deskách a CD. Značný počet nahrávek různých skupin vedených Glennem Millerem téměř vždy produkuje Sony/BMG Music a Universal Music Group, nástupci studií RCA-Victor, Bluebird, Columbia a Decca. Glenn Miller zůstává jedním z nejslavnějších a nejznámějších jmen éry big bandů let [[1935]] až [[1945]].
Řádek 116:
 
== Vybraní členové bandů ==
Glenn Miller povětšinou pracoval s výjimečně talentovanými muži a ženami. Mnoho z Millerových hudebníků po druhé světové válce prošlo studiovými i koncertními kariérou v Hollywoodu a New Yorku:
 
* Billy May, trumpetista a aranžér občanského bandu [Simon 231-255], se stal velmi vyhledávaným aranžérem a vedoucím studiových orchestrů, který do New Yorku odešel spolu s dalšími zpěváky poválečné éry - s [[Frank Sinatra|Frankem Sinatrou]],<ref>http://www.spaceagepop.com/may.htm</ref> Rosemary Clooney,<ref name="autogenerated3">http://community.mcckc.edu/crosby/discog4.htm</ref> Anitou O'Day<ref>http://www.anitaoday.com/coleporter.html</ref> a Bingem Crosbym.<ref name="autogenerated3"/>
Řádek 130:
* Norman Leyden, aranžér Army Air Force Bandu<ref>http://www.imdb.com/name/nm0508024/bio</ref>, se později stal význačným aranžérem v New Yorku, který mj. komponoval aranžmá pro Sarah Vaughan.<ref>[http://www.michaelminn.com/index.php?vaughan Inspired from Leslie Gourse's biography of Sarah Vaughan]</ref> Jeho dlouhá kariéra vyvrcholila vysoce hodnocenou prací pro Oregon Symphony, už jako nositel vyznamenání zástupce dirigenta.<ref>[http://www.orsymphony.org/news/0304/0227_PO6_miller.html Oregon Symphony News Release, February 27, 2004 ]</ref><ref>[http://www.bigbandlibrary.com/glennmillerparttwo.html Bigbandlibrary.com: Glenn Miller: "A Dream Band"]</ref>
 
* Mel Powell (1923-1998), byl klavíristou a jedním z aranžérů v Army Air Force Bandu Glenna Millera. Jedním z jeho aranžmá je i "Pearls on Velvet". Gary Giddins glosuje "překvapující provedení 'Mission to Moscow' [Millerova] Army Air Force Bandu.”<ref>http://www.newyorker.com/archive/2004/05/31/040531crmu_music</ref> "Mission to Moscow" aranžoval Mel Powell, bývalý klavírista orchestru Bennyho Goodmana, než narukoval do armády a následně se připojil k Millerovu orchestru. "V roce 1949 se rozhodl pro radikální změnu směru, opustil jazz a zapsal se jako žák skladatele a učitele Paula Hindemithe na Yale University."<ref>http://www.jazzhouse.org/gone/lastpost2.php3?edit=920546056</ref> V roce 1969 začal Powell učit na Kalifornském institutu umění v [[Los Angeles]].<ref>http://www.schirmer.com/default.aspx?TabId=2419&State_2872=2&composerId_2872=1243</ref>
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Glenn_Miller“