Elektromagnetické záření: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m +Commons
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
 
Jakýkoli elektrický náboj pohybující se s nenulovým [[zrychlení]]m vyzařuje elektromagnetické vlnění. Když vodičem (nebo jiným objektem, např. [[anténa|anténou]]) prochází [[střídavý elektrický proud]], vyzařuje elektromagnetické záření o [[frekvence|frekvenci]] proudu. Na elektromagnetické záření se stejně jako na cokoliv jiného dá nahlížet jako na [[vlna|vlnu]] nebo proud [[částice|částic]]. Jako vlnu je charakterizuje rychlost šíření (rovná [[rychlost světla|rychlosti světla ve vakuu]]), [[vlnová délka]] a [[frekvence]]. Částicí elektromagnetického vlnění je [[foton]]. Energie fotonu ''E''&nbsp;= ''hf'', kde ''h''&nbsp;= 6,626&nbsp;× 10<sup>−34</sup>&nbsp;J·s&nbsp;= 4,14&nbsp;× 10<sup>−15</sup>&nbsp;eV·s je [[Planckova konstanta]], ''f'' je frekvence.
Elektromagnetické vlnění nemá schopnost konat práci.
 
Elektromagnetické pole může ve [[Elektrický vodič|vodiči]] [[elektromagnetická indukce|indukovat]] napětí a naopak, toho se využívá v [[anténa|anténách]]. Elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se bude přeměňovat na [[teplo]]. Dochází zde k proměne jedné formy energie na jinou formu energie. Toho se využívá v [[mikrovlnná trouba|mikrovlnné troubě]].
 
Vlastním přenašečem elektrické energie je právě elektromagnetické pole jako takové (nikoliv