Emil Pollert: Porovnání verzí

Přidáno 22 bajtů ,  před 6 lety
oprava odkazu po přesunu
m (Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q5371408))
(oprava odkazu po přesunu)
Po vzoru svého otce měl být obchodníkem, kterým se začal učit v Praze. Tam jeho bratr odhalil jeho talent a začal financovat jeho hodiny [[zpěv]]u u [[František Pivoda|Františka Pivody]] a [[Moritz Wallerstein|Moritze Wallersteina]]. Jeho studia netrvala dlouho, přerušilo je jeho roční angažmá v [[Olomouc]]i v sezóně [[1898]] – [[1899]]. Po něm na doporučení [[Karel Burian (pěvec)|Karla Buriana]] a [[Ludvík Vítězslav Čelanský|Ludvíka Vítězslava Čelanského]] předzpíval novému řediteli opery [[Národní divadlo|Národního divadla]] [[Karel Kovařovic|Karlu Kovařovicovi]] a byl okamžitě přijat.
 
První vystoupení v opeře (debutoval v činoherní roli v představení ''Byl jednou jeden král'') absolvoval s úspěchem zaznamenaným kritikem časopisu ''[[Dalibor]]'' jako Biterolf v ''[[Tannhäuser]]u'' [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] [[4. srpen|4. srpna]] [[1900]]. [[21. září]] poprvé vystoupil v [[Bedřich Smetana|Smetanově]] opeře (byla to role Matouše v ''[[Hubička|Hubičce]]''), ty se staly jeho doménou. Velkého úspěchu se dočkal i při záskoku za nemocného kolegu ve ''[[Figarova svatba|Figarově svatbě]]'', zpíval Vodníka v ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalce]]''. Postupně získával renomé interpreta komických rolí, což kritika původně nepředpokládala.<ref>Kopecký, Pospíšil, cit. d., s. 106</ref> I proto až [[20. prosinec|20. prosince]] [[1903]] poprvé zpíval Kecala v ''[[Prodaná nevěsta|Prodané nevěstě]]''.
 
Po odchodu tehdejšího prvního basisty Národního divadla [[Václav Kliment|Václava Klimenta]] v roce [[1918]] převzal jeho místo a až do své [[smrt]]i pak vystoupil na první scéně celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení.<ref>''Československý hudební slovník''</ref>
Kromě Kecala vypracoval k dokonalosti ještě postavu Mumlala ve ''[[Dvě vdovy|Dvou vdovách]]'' a Bonifáce v ''[[Tajemství (opera)|Tajemství]]'', celkem nastudoval 11 rolí v osmi Smetanových operách (včetně postavy Beneše v ''[[Dalibor]]''u, kterého ale nikdy nezpíval na scéně Národního divadla).
 
Při obsáhlém [[repertoár]]u vynikl i v mnoha dalších rolích, např. jako Vodník v ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalce]]'' či Marbuel v ''[[Čert a Káča (opera)|Čertovi a Káče]]'' [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] či Purkrabí Kaliban v ''Bouři'' [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]].
 
Z rolí nečeského repertoáru vynikl především jako baron Ochs v ''[[Růžový kavalír|Růžovém kavalíru]]'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] - zpíval ho v české premiéře opery [[4. březen|4. března]] [[1911]], dále jako Beckmesser ([[Richard Wagner]]: ''[[Mistři pěvci norimberští]]''), Bartolo ([[Gioacchino Rossini]]: ''[[Lazebník sevillský]]'') nebo van Bett ([[Albert Lortzing]]: ''[[Car a tesař]]''), v pozadí za těmito úspěchy zůstávají jeho výkony v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartových]] operách. Zpíval i v dílech ze současnosti (v [[Alban Berg|Bergově]] ''[[Vojcek|Vojcku]]'' či [[Max Brand (skladatel)|Brandovu]] ''[[Strojníku Hopkinsovi]]'').