Isabela Jagellonská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m File:Izabella Jagiellonka.jpg → File:Cranach the Younger Isabella Jagiellon.jpg renamed on wikimedia commons |
m zápis dat, kat |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Cranach the Younger Isabella Jagiellon.jpg|300px|thumb|Isabela Jagellonská.]]
'''Isabela Jagellonská''' ([[18. leden]] [[1519]], [[Krakov]]
== Biografie ==
Řádek 9:
== Manželské projekty ==
Manželství Isabely bylo
[[Soubor:Szapolyai János fametszet.jpg|thumb|150px|Jan Zápolský, Isabelin manžel a uherský král.]]
=== Manželství s Janem Zápolským (
Jan Zápolský ([[2. únor]]a [[1487]] – [[22. červenec|22. července]] [[1540]]) byl nejstarší ze čtyř potomků uherského magnáta a palatina [[Štěpán Zápolský|Štěpána Zápolského]] a jeho druhé manželky, [[Těšínské knížectví|těšínské princezny]] [[Hedvika Těšínská|Hedviky]], dcery těšínského knížete [[Přemysl II. Těšínský|Přemysla II.]] O Isabelinu ruku začal usilovat již na počátku 30. let s tím cílem, aby tento sňatek zpečetil polsko-uherské spojenectví, ve které Zápolský doufal, válče proti [[Habsburkové|Habsburkům]]. Již dříve, za panování Vladislava II. Jagellonského, provdal za Zikmunda Starého svou mladší sestru [[Barbora Zápolská|Barboru]], a nyní hodlal znovu prostřednictvím sňatku vztahy mezi oběma zeměmi upevnit. Král Zikmund nebyl nakloněn tomuto manželství ze dvou důvodů: jednak nechtěl dceru provdat do země ohrožené válkou (Jan Zápolský dlouhodobě válčil
[[Soubor:Johannes Sigismund Zapolya.jpg|thumb|left|Isabelin syn Jan Zikmund Zápolský]]
Po překonání těchto překážek se [[23. únor]]a roku [[1539]] Isabela za Jana Zápolského provdala. Její manžel byl o 32 let starší než ona (v době sňatku bylo Isabele dvacet let, zatímco jejímu ženichovi dvaapadesát), přece však několik měsíců po svatbě otěhotněla a [[7. červenec|7. července]] roku [[1540]] porodila v [[Buda|Budě]] syna, který dostal jméno na počest otce i děda:
* [[Jan Zikmund Zápolský]] (7. července 1540
Král v té době již několik měsíců pobýval v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] a byl v těžkém zdravotním stavu
=== Královna vdova ===
Manželova smrt byla pro Isabelu těžkou ranou. Manželství trvalo sotva rok a půl a mladá královna ještě nedokázala získat v Uhrách žádnou pozici. Její syn měl jen dva týdny a podle ustanovení velkovaradinské smlouvy ani on, ani Isabela neměli žádného práva k uherské koruně. Dodržení ujednání smlouvy se však ukázalo obtížným i pro druhou stranu. Ferdinand Habsburský neměl ani prostředky, ani území, jimiž by dostál svým povinnostem plynoucím ze smlouvy (viz výše) vůči Isabele a jejímu synovi. Královna-vdova navíc nemohla jednoduše opustit Uhry, když byla postavena před fakt, že protihabsbursky naladěná uherská šlechta na národním shromáždění vybrala jako dalšího krále Jana II. Zikmunda. Tehdy Isabela zahájila válku o dědictví svého manžela, které chtěla předat svému synovi. Musela ovšem počítat s mocnými protivníky: arcivévodou Ferdinandem, [[Osmanská říše|tureckým sultánem]] [[Sulejman Veliký|Sulejmanem]] a v Uhrách s vlivným mnichem, biskupem Velkého Varadinu [[Jiří Utiešenović|Jiřím Utiešenovićem]], hlavním rádcem zemřelého krále.
=== Ve stínu Utiešenoviče (
V letech
=== Rozdělení a pád Uher ===
Řádek 33:
Rozdělení Uher uskutečněné v roce 1541 se ukázalo být trvalým a hranice tehdy ustavené se s nevelkými změnami udržely dalších 150 let. Část Uher, ve které Isabela formálně vládla, se v budoucnosti stala [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradským knížectvím]]. Za Isabelina života však byla i ona i její syn titulováni jako uherští panovníci. Turecké vítězství u Budy učinilo z Turků nejvýznamnější sílu v Uhrách. Politika královny i Utiešenoviće ovšem i nadále musela lavírovat mezi Habsburky a sultánem. V prvních letech pobytu v Sedmihradsku Isabela usilovala o dohodu s Ferdinandem a vyjadřovala vůli opustit v jejích očích nehostinnou a ubohou zemi, k nějaké konkrétní dohodě však nedošlo, mimo jiné proto, že jak Utiešenović, tak i její matka Bona Sforza ji od tohoto rozhodnutí odrazovali. Rovněž osobní list [[Roxolana|Roxolany]], manželky Sulejmanovy, byl neobvyklým, ale vážným argumentem pro rozhodnutí zůstat v novém panství.
=== Občanská válka (
Časem však rostoucí despotismus varadinského biskupa vyústil v otevřenou válku mezi Isabelou a jejím politickým protektorem. V tomto klání se Jagellovna snažila dosáhnout sultánovy pomoci, zvláště když Utiešenović stále otevřeněji podporoval nároky Ferdinanda Habsurského. Zvrat v biskupově politice byl důsledkem rostoucího tureckého tlaku na Uhry. Utiešenović hodlal předat Sedmihradsko Ferdinandovi, zbavit se královny a vládnout zemi samostatně jménem vzdáleného Habsburka (ujednání z [[Nyírbátor]]u, [[1549]]). Isabela mu nezůstala nic dlužna: vysílala do Istanbulu další poselstva, jejichž úkolem bylo zdiskreditovat mnicha v Sulejmanových očích. Nakonec se sultán v reakci na zprávu o smlouvě s Ferdinandem rozhodl konat a přikázal příhraničním jednotkám intervenovat v Sedmihradsku ve prospěch královny. Než k tomu došlo, vypukla v září roku [[1550]] mezi Isabelou a biskupem Jiřím otevřená válka. Utiešenović měl v tomto klání navrch: oblehl královnu v [[Alba Iulia|Gyulafehérvár]], přinutil ji ke smíru (13. října 1550) a následně porazil moldavské a turecké posily (prosinec 1550). Na královnu se však ruku vztáhnout neodvážil. Když se pak vydal na rokování s Ferdinandem, Isabela svolala spěšně sněm, kde prohlásila biskupa za zrádce a snažila se uskutečnit synovu korunovaci. Souhlas s korunovací od Sulejmana získala již předtím. Utiešenović se však vrátil s vojskem včas, aby královniny plány zkřížil. Sněm se rozešel a Isabela byla přinucena podepsat dohodu s Ferdinandem a vydání [[Svatoštěpánská koruna|Svatoštěpánské koruny]] (19. července 1551).
=== Vyhnání (
Podle ustanovení dohody uzavřené s Ferdinandem se Isabela zřekla práv k uherské koruně ve jméně svém i svého syna. Jan Zikmund měl jako kompenzaci dostat knížectví Opolské včetně hodnosti říšského knížete s ročním důchodem 25 000 [[floren]]ů; v případ, že by důchody z knížectví byly nižší, měl Ferdinand poukázat vyrovnávající důchody do dané kvóty. Isabela výměnou za majetky zanechané v Uhrách měla dostat knížectví Ziębickie a Ząbkowice s titulem a 100 tisíc florenů důchodu. Do doby předání majetků na vánoce roku 1551 měla exkrálovna pobývat v [[Košice|Košicích]] a obdržet tam patřičné důchody.
Další roky však Isabela ve [[Slezsko|Slezsku]] a v [[Polsko|Polsku]] netrávila. Příčinou tohoto stavu bylo nedodržení dohodnutých podmínek ze strany Ferdinanda. Opolské knížectví se ukázalo být zruinovaným po předchozím panování [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]], jimž je předtím Ferdinand na dvacet let předal oproti půjčce. Navíc tam nebyla žádná rezidence, jež by mohla přijmout Jagellovnu a její dvůr. Podobně tomu bylo i Ziębicích a Ząbkowicích. Habsburk neměl ani peníze, aby mohl vyplatit dohodnuté odškodnění v penězích. Isabela trávila další roky v Polsku, kde pro její potřebu přikázal její bratr [[Zikmund II. August]], od roku [[1548]] nový polský král, důchody několika panství; od matky navíc dostala bohaté panství samborské. V té době byla za polského prostřednictví vedena zdlouhavá a neplodná jednání mezi Isabelou a Ferdinandem. Habsburk vyhrožoval požadavkem vrácení vyplacených sum, Isabela se zase tvářila, že se chystá zpět do Sedmihradska. Habsburská vláda v Sedmihradsku byla v té době velmi křehká. Obojetného Utiešenoviće rozkázal Ferdinand rychle odsunout (16. prosince 1551). Rakouskou pozici to ovšem nijak nenapravilo, proti Habsburkům se stavěla většina obyvatel země a především sultán Sulejman. Isabela již v polovině roku [[1552]] dostala nabídku vrátit se zpět. Chtěla však ještě předtím připravit podmínky a seznámit veřejné mínění s tím, že ne ona, ale Ferdinand nesplnil svou část úmluvy. Nebylo to nesnadné, když Habsburk jí nechtěl poukázat peníze v obavě, že by je užila proti němu v Sedmihradsku.
=== Získání Sedmihradska (
Dne [[29. únor]]a roku [[1556]] Isabela přibyla do [[Lvov]]a, oficiálně proto, aby dohlédla na své statky, ve skutečnosti proto, aby byla blíže k Uhrám. Zde se dověděla o závěrech sedmihradského sněmu, který byl svolán [[2. únor]]a v [[Turda|Turdě]] a rozhodl povolat Jagellovnu i se synem zpět do Sedmihradska, aby jim předal vládu nad zemí. Dne [[12. březen|12. března]] sněm svolaný do [[Szászsebes]] schválil vypovězení poslušnosti Ferdinandovi a vybral dávného přívržence královny [[Petr Petrovics|Petra Petrovicse]] za náměstka mladého krále. Vypukly boje mezi přívrženci Habsburků a Zápolských. Posledně jmenovaní podporovaní moldavskými a valašskými jednotkami rychle ovládli celý kraj. Vzhledem k těmto skutečnostem se Ferdinand rozhodl zříci se Sedmihradska, neboť nechtěl válku s Turky, kteří podporovali návrat královny. Isabela opustila Lvov 23. září a o měsíc později přibyla do [[Kolozsvár]]u. V zemi ji vítal budoucí kníže země i budoucí polský král [[Štěpán Báthory]].
Sněm zasedající v Kolozsváru předal Isabele plnou regentskou vládu na pět let. Bylo to prodloužení dosti netypické, neboť Jan Zikmund, skutečný vládce a dědic koruny, měl již 16 let, tedy věk, kdy již mohl být uznán plnoletým. Sněm přiznal královně i některé majetky zkonfiskované přívržencům Habsburků. Vláda Isabely, jakkoli silnější než před vyhnáním, nezahrnovala již tak rozlehlé teritorium - území nad Tisou zabrali po roce 1551 Turci. V rukou Jagellovny zůstalo pouze Sedmihradsko, o východní Slovensko a část Uher přišla ve válce s Ferdinandem. Podařilo se jí získat [[Tokaj]] (konec roku 1556), [[Chust]] (leden 1557), Velký Varadin (květen 1557). Habsburkové ve svých rukou podrželi Košice.
[[Soubor:Izabela jagiellonka grob.jpg|thumb|220px|Náhrobek Isabely Jagellonské v katedrále sv. Michala v Alba Iulia (Rumunsko)]]
Řádek 69 ⟶ 68:
[[Kategorie:Opolská knížata]]
[[Kategorie:Polské princezny]]
[[Kategorie:Narození 18. ledna]]▼
[[Kategorie:Narození 1519]]
[[Kategorie:Úmrtí 15. září]]▼
[[Kategorie:Úmrtí 1559]]
[[Kategorie:Ženy]]
▲[[Kategorie:Narození 18. ledna]]
▲[[Kategorie:Úmrtí 15. září]]
|