Sodová voda vznikla v druhé polovině [[18. století]] a její vynález je připisován dvěma autorům, kteří ji vynalezli nezávisle na sobě. V roce 1771 to byl švédský chemik [[Torber Bergman]], kterému se podařilo smísit vodu s plynným oxidem uhličitým, získávaným při reakci sodíkusody s kyselinou - proto název "sodová", přestože již nemá se sodou ani se sodíkem nic společného. V roce 1772 to byl anglický sládek [[Joseph Priestley]], který jímal oxid uhličitý vznikající při kvašení piva a poté ho míchal s vodou.{{Doplňte zdroj}} V době před druhou světovou válkou také vyráběli cukráři "sodovku" tak, že do ovocné šťávy nebo do roztoku kyseliny citronové přidávali [[Hydrogenuhličitan sodný|jedlou sodu]], která s kyselinou reagovala a za vývinu oxidu uhličitého, který se dále ve vodě rozpouštěl, vznikala "Sodovka", jejíž název byl odvozen od použité [[Hydrogenuhličitan sodný|jedlé sody]]. Zde je jistá asociace s moravským označením "sodovka" pro perlivé, ovocné limonády, kdežto obyčejné, sycené vodě se zde říká "sifon".
