O původu druhů: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Ruwolf (diskuse | příspěvky)
m překlepy <ref/> vs. </ref>
Ruwolf (diskuse | příspěvky)
m spojené ref.
Řádek 443:
V Darwinově době neexistoval dohodnutý model [[dědičnost]]i.<ref>Larson (2004), s. 85.</ref> V kapitole I Darwin přiznal, že „zákony upravující dědičnost jsou zcela neznámé.“<ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?itemID=F373&viewtype=text&pageseq=28 13].</ref> Přijal verzi [[dědičnost získaných znaků|dědičnosti získaných znaků]] (po smrti Darwina začala být nazývána [[lamarckismus]]) v páté kapitole řeší to, co nazval vlivem užívání a neužívání. Uvedl svou myšlenku: „Nemůže být pochyb o tom, že užívání u domácích zvířat posílilo nebo zvětšilo některé části jejich těla, zatímco neužívání je naopak zmenšilo, a že takto získané odchylky jsou dědičné.“<ref>Leakey (1989), Zákony proměnlivosti, s. 89.</ref> Také vyjádřil své přesvědčení, že toto platí i v přírodě.<ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=152 134].</ref> Darwin konstatoval, že některé změny, které byly obyčejně připisované užívání a neužívání, například ztráta funkčních křídel hmyzu na některém ostrově, mohou být výsledkem přirozeného výběru. V pozdějších doplňcích ''Původu druhů'' Darwin rozšířil roli připisovanou dědičnosti získaných znaků. Kromě toho přiznal neznalost zdroje dědičných změn, ale spekuloval o možnosti, že jsou produkovány ekologickými faktory.<ref>Larson (2004), s. 86–87.</ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=149 131–150].</ref> Jedna věc však byla jasná: bez ohledu na přesnou povahu a příčiny nových odchylek Darwin z pozorování a experimentů věděl, že chovatelé jsou schopni tyto odchylky vybírat a vytvářet velké odlišnosti v mnoha generacích výběru. Pozorování, že výběr funguje u domestikovaných zvířat, není zničeno nedostatkem pochopení základního dědičného mechanismu.
 
Chov zvířat a pěstování rostlin ukázaly, že blízké odrůdy často nabývají podobných znaků nebo se vrací ke znakům předků. Podobné vzory změn u odlišných druhů Darwin vysvětlil jako názornou ukázku [[společný původ|společného původu]]. Podrobně vylíčil, jak [[klisna lorda Mortona]] zřejmě předvedla [[telegonie|telegonii]], tj. jev, kdy potomek dědí vlastnosti předchozího partnera matky. Tento proces přijal jako zvýšení proměnlivosti přijatelné pro přirozený výběr.<ref>Quammen (2006), s. 159–167; </ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=177 159–167].</ref>
 
Více detailů bylo podáno v Darwinově knize ''[[Proměna zvířat a rostlin při zdomácňování]]'', která se snažila vysvětlit dědičnost skrze jeho hypotézy [[pangeneze]]. Ačkoliv Darwin osobně pochyboval o [[smíšená dědičnost|smíšené dědičnosti]], bojoval s teoretickými obtížemi, že nové individuální změny budou mít tendenci míchat se do populace. Avšak mohla být spatřována dědičná odchylka<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 507:
 
=== Závěry ===
Závěrečná kapitola přezkoumává body z kapitol předchozích a Darwin ji zakončuje vyjádřením přání, aby jeho teorie způsobila revoluční změny v mnoha oblastech přírodních dějin. Ačkoliv se ve zbytku knihy vyhnul kontroverznímu tématu lidského původu, aby k ní čtenáři neměli předsudky, dovolil si zde opatrnou narážku, že psychologie by mohla být vystavěna na novém základě a že „hodně světla bude vrženo na původ člověka a jeho historii.“<ref>Leakey (1989), Závěry, s. 212.</ref><ref>Brownová (2002), s. 60–61; </ref><ref>Larson (2004), s. 92; </ref><ref>Darwin & Costa (2009), s. 488; </ref><ref>Quammen (2006), s. 196; </ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=506 488]</ref> Darwin končí pasáží, která se stala velmi známou a často citovanou:
 
:Je zajímavé uvažovat o bujně zarostlém břehu pokrytém rostlinami mnoha druhů, s ptáky zpívajícími v keřích, s rozmanitým poletujícím hmyzem a s červy provrtávajícími vlhkou půdu, a přemítat o tom, že tyto důmyslně utvořené formy, od sebe tak odlišné a na sobě navzájem tak složitým způsobem závislé, byly všechny vytvořeny zákonitostmi činnými kolem nás. […] Z boje v přírodě, z hladu a smrti tak přímo vzniká nejvznešenější jev, jaký jsme schopni si představit, totiž vznik vyšších živočichů. Je jistá velikost v tomto pohledu na život, s jeho různými silami, jež byly původně vdechnuty. Tvůrcem v několik málo forem nebo ve formu jedinou. A zatímco tato planeta obíhala podle fyzikálního zákona přitažlivosti, z jednoduchého začátku se vyvíjely a vyvíjejí nekonečné, nejkrásnější a nejobdivuhodnější životní formy.<ref name="rfr1">Leakey (1989), Závěry, s. 213.</ref><ref>Darwin (1859) s. [http://en.wikipedia.org/wiki/On_the_Origin_of_Species#cite_note-126 489–490].</ref>