Paříž ve dvacátém století: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 8:
[[Román]] se odehrává v [[Paříž]]i v letech [[1960]]-[[1962]], ve městě mrakodrapů ze skla, vysokorychlostních vlaků a [[automobil]]ů, ve světě [[počítač|počítacích strojů]] a celosvětové komunikační síťě, v době, kdy [[elektřina|elektrické]] osvětlení, [[fax]]y, [[telefon]]y a výtahy jsou běžnou součástí každodenního života. Až k branám [[Paříž]]e byl vyhlouben mořský kanál, splavný i pro největší námořní lodě, a na místě dnešní [[Eiffelova věž|Eiffelovy věže]] byl postaven monumentální maják. Věda tak všetraně ulehčila lidský život, ten však přesto není příliš štastný. Neustálý spěch štve lidi bez odpočinku vpřed. Kultura upadá, světu vévodí praktický materialismus, manželství přestává plnit svou funcki, neboť manželé se díky pracovnímu vytížení téměř nevidí, agresivní [[feminismus]] činí z žen ''"vyhynulou rasu"'', začíná převládat počet dětí narozených z volného svazku a zaznívá i myšlenka, že ''"ženy jako bytosti na množení brzy nahradí stroje na stlačený vzduch"''. Klesá i obecná úroveň vzdělanosti, jména jako [[Victor Hugo|Hugo]], [[Honoré de Balzac|Balzac]] nebo [[Alfred de Musset|Musset]] se stávají prázdnými pojmy z dávné minulosti.
 
Hlavním hrdinou [[román]]u je mladý šetnáctiletý básník Michel Dufrénoy, který zdědil po svém již mrtvém otci umělecké sklony, které mu u brání podílet se na konzumním způsobu života, a proto marně hledá v moderním světě uplatnění. Když vyhrál první cenu za [[latina|latinské]] verše, bylo to jeho jeho strýcem a tetou považováno za ostudnou skutečnost. Stane se bankovním úředníkem, ale tato epizoda jeho života končí vyhazovem. Jediným kladem této práce je, že najde přítele, tajného [[klavír]]istu - Quinsonnase, který ho seznámí s dalšími umělci, a zamiluježe se zamiluje do krásné Lucy, dcery posledního univerzitního profesora rétoriky Richelota.
 
V následujících kapitolách knihy Michel hledá práci, marně obchází se svou básnickou sbírkou nakladatelství, a nakonec modernizuje divadelní klasiky v útvaru pojmenovaném ''"Velké skladiště dramat"'', jehož účelem je chrlit nenáročné [[komedie]], [[opereta|operety]] a [[vaudevill]]y s [[kuplet]]y a často i s oplzlými žerty. Tato práce jej však nemůže jako tvůrce uspokojit a proto dává výpověď. Nakonec nemá už žádné peníze a je nucen jíst nejprve tzv. bramborový sýr, pak žaludový chléb a nakonec mourový chléb, vyráběný z [[uhlí]]. V hrozné zimě na počátku roku [[1962]] Michel zjistí, že Lucy s otcem byla pro dluhy vystěhovaná z bytu neznámo kam. V krutém mrazu bloudí ulicemi a výjevy dostávají až [[surrealismus|surrealistický]] nádech. Michel se dostane na ohlušující ''"Elektrický koncert" ''hraný dvěma sty propojenými [[klavír]]y a vidí další odpudivé scény [[paříž]]ské společnosti [[20. století]], například stavbu popraviště, na které zjistí, že nyní se popravuje [[elektřina|elektrickým]] výbojem. Omdlí, ale vzpamatuje se ještě, utíká pryč, dostává se na hřbitov, odkud pozoruje zmechanizované a odcizené město a kde nakonec zřejmě umírá. [[Román]] končí slovy: ''"Ach! Paříži!" zvolal s gestem zoufalého hněvu. "Ach! Lucy!" zašeptal a ve mdlobách padl do sněhu''.