Nico: Porovnání verzí

Přidáno 18 bajtů ,  před 6 lety
=== Spolupráce s Garrelem a album The End… (1971−1974) ===
[[Soubor:Nico at Lampeter University - November 1985 (1).jpg|thumb|right|Nico v roce 1985]]
V&nbsp;polovině ledna 1971 odehrál Cale svůj vůbec první sólový koncert v&nbsp;sále [[Roundhouse]] v&nbsp;[[Londýn]]ě. Dalším umělcem, který na koncertu hrál, byla Nico; i tu Cale při jejím setu také doprovodil.<ref name="unterberger302">Unterberger, s. 302</ref>{{#tag:ref|Oba zde hráli jako předskokani pro skupinu [[Pink Floyd]].<ref name="unterberger302" />|group=p}} Koncem ledna 1972 pak Nico společně s&nbsp;Lou Reedem a Johnem Calem odehrála koncert v&nbsp;sále [[Bataclan|Le Bataclan]] v&nbsp;Paříži.<ref name="unterberger312">Unterberger, s. 312</ref> V&nbsp;roce 2004 vyšel záznam z&nbsp;tohoto koncertu na albu ''[[Le Bataclan '72]]''. V&nbsp;roce 1972 byl rovněž představen první film, na kterém spolupracovala s&nbsp;francouzským režisérem [[Philippe Garrel|Philippem Garrelem]]em nazvaný ''La Cicatrice intérieure''.<ref name="Witts320">Witts, s. 320</ref> Děj filmu se odehrává na různých místech po celém světě: v&nbsp;[[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], v&nbsp;Itálii a Egyptě.<ref name="Witts306">Witts, s. 306</ref> Ve stejném roce Nico spolu s&nbsp;Garrelem stihla natočit ještě němý dvacetiminutový film ''Athanor''.<ref name="Witts323">Witts, s. 323</ref>
 
Během roku 1973 Nico v&nbsp;londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkoval a hrál zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i&nbsp;hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name="Witts329">Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnily dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v&nbsp;roce 1974 u&nbsp;vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s&nbsp;vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name="Witts327">Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name="Witts327" /> která je na albu sedmá v&nbsp;pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v&nbsp;roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z&nbsp;celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počest teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name="Witts328">Witts, s. 328</ref> První červnový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o&nbsp;Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v&nbsp;londýnskélondýnském [[Rainbow Theatre]].<ref name="Witts332">Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z&nbsp;koncertu později 28.&nbsp;června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i&nbsp;když při koncertě hrála i&nbsp;„Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v&nbsp;písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name="Witts333">Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name="Witts333" />
 
V&nbsp;roce 1974 mimo hudebních aktivit hrála i&nbsp;v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Les Hautes solitudes]]''.<ref name="Witts334">Witts, s. 334</ref> V&nbsp;prosinci 1974 odehrála koncert v&nbsp;remešské katedrále; hlavní hvězdou tam ale byla německá skupina [[Tangerine Dream]], která hrála dva sety a Nico se musela vejít mezi ně.<ref name="Witts337">Witts, s. 337</ref> Přibližně ve stejné době začala známost s&nbsp;kytaristou [[Lutz Ulbrich|Lutzem Ulbrichem]]<ref name="Witts329" /> ze skupiny [[Agitation Free]], se kterým se poprvé setkala již v&nbsp;roce 1972 po uvedení filmu ''La Cicatrice intérieure''.<ref name="Witts322">Witts, s. 322</ref> Roku 1975 hrála v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Un ange passe]]'' a o&nbsp;rok později následoval ''[[Le Berceau de cristal]]''.<ref name="Witts342">Witts, s. 342</ref> Další a poslední filmy, které vzešly ze spolupráce Nico s&nbsp;Garrelem, nesly názvy ''[[Voyage au jardin des morts]]'' (1978) a ''[[Le Bleu des origines]]'' (1979).
Anonymní uživatel