Nico: Porovnání verzí

Přidáno 10 bajtů ,  před 6 lety
Počátkem září 1968 Nico začala v&nbsp;Los Angeles nahrávat své druhé sólové album. Na rozdíl od prvního alba, kde Nico nenapsala nic, je na nové desce autorkou všech skladeb výhradně ona.<ref name="unterberger198">Unterberger, s. 198</ref> O&nbsp;produkci se staral [[Frazier Mohawk]] a skladby aranžoval John Cale. Ten rovněž hrál na všechny nástroje, které jsou na albu slyšet, kromě harmonia, na které Nico hrála sama.<ref name="unterberger198" /> Celkem na albu vyšlo osm písní a jednou z&nbsp;nich je „Ari's&nbsp;Song“, kterou Nico věnovala svému synovi.<ref name="unterberger198" /> Album nakonec vyšlo v&nbsp;květnu 1969 na značce [[Elektra Records]].
 
Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s&nbsp;ním v&nbsp;producentské kabině.<ref name="Witts297">Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s&nbsp;[[Iggy Pop|Iggym Popem]]em, který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v&nbsp;Michiganu.<ref name="Witts299">Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name="Witts300" /> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v&nbsp;ní hraje na violu. Její matka zemřela v&nbsp;únoru 1970.<ref name="Witts301">Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla Nico závislá na heroinu.<ref name="Witts337" /><ref name="Witts344">Witts, s. 344</ref> V&nbsp;následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o&nbsp;to, aby postupně přešla od heroinu na [[metadon]].<ref name="Witts360">Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name="Witts362">Witts, s. 362</ref> V&nbsp;sedmdesátých letech žila s&nbsp;Garrelem a v&nbsp;pozdní části vztahu k&nbsp;němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name="Witts343" />
 
Od května do července 1970 Nico nahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Dělo se tak v&nbsp;newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o&nbsp;produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s&nbsp;Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hrál a sám tedy obstaral všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />|group=p}} a v&nbsp;písni „Le Petit Chevalier“ zpíval syn Nico Ari. První z&nbsp;osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name="Witts300">Witts, s. 300</ref> který v&nbsp;červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v&nbsp;červnu 1968 postřelen.<ref name="Witts259">Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name="Witts259" /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v&nbsp;roce 1972 byla spolu s několika dalšími použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v&nbsp;prosinci 1970 u&nbsp;vydavatelství [[Reprise Records]]. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v&nbsp;Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name="Witts302">Witts, s. 302</ref>
Anonymní uživatel