Nico: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 109:
 
=== New York (1965−1967) ===
V&nbsp;listopadu 1965 ji [[Brian Jones]], kytarista Rolling Stones, vzal za pop artovým umělcem [[Andy Warhol|Andym Warholem]]em do jeho uměleckého ateliéru [[The Factory]].<ref name="Witts161">Witts, s. 161</ref> Hned první den zde natočila svůj první [[screentest]] a následně ji Warhol obsadil do svého filmu ''The Closet'', ve kterém byla spolu s&nbsp;[[Randy Borcheidt|Randym Borcheidtem]] zavřená ve skříni po celý sedmdesát minut trvající film.<ref name="Witts162">Witts, s. 162</ref> V&nbsp;průběhu její spolupráce s&nbsp;Warholem pak natočila celkem deset dalších screen testů.<ref name="unterberger126">Unterberger, s. 126</ref> Přibližně ve stejné době Warhol a jeho blízký spolupracovník [[Paul Morrissey]] do Factory přivedli rockovou skupinu [[The Velvet Underground]] a protože se jim nezamlouval hlas jejího zpěváka [[Lou Reed]]a, MorrisseyeMorrisseyho napadlo, aby se k&nbsp;nim Nico přidala jako zpěvačka.<ref name="Witts166" /> Mimo zpěvu Nico občas hrála na [[tamburína|tamburínu]].<ref name="Witts181">Witts, s. 181</ref>{{#tag:ref|John Cale o tom řekl: ''„Nemohli jsme pro ni vybrat horší nástroj. Její smysl pro rytmus byl … unikátní.“''<ref name="Witts181" />|group=p}} Reedovi se přibrání zpěvačky do kapely nezamlouvalo, ale nakonec to unesl. Také byl proti tomu, aby se zpěvačka stala členkou skupiny; proto bylo později na plakátech uváděno „The Velvet Underground & Nico“.<ref name="Witts166" /> V&nbsp;druhé polovině ledna 1966 byla natočena zkouška skupiny ve Factory, později promítaná jako film s&nbsp;názvem ''[[The Velvet Underground and Nico: A Symphony of Sound|The Velvet Underground & Nico: A&nbsp;Symphony of Sound]]''. Ve filmu se objevil i&nbsp;tříletý syn Ari.<ref name="unterberger75">Unterberger, s. 75</ref>
 
Počátkem dubna 1966 se The Velvet Underground s&nbsp;Nico stali součástí Warholovy nové show s&nbsp;názvem [[Exploding Plastic Inevitable]] (EPI).<ref name="unterberger82">Unterberger, s. 82</ref> Po celý duben s&nbsp;EPI vystupovali v&nbsp;klubu [[The Dom]] a při jejich koncertu byly v&nbsp;pozadí promítány filmy ''Sleep'', ''Kiss'', ''Emperor'', ''Blow Job'', ''Vinyl'' a ''Couch''.<ref name="unterberger83">Unterberger, s. 83</ref> Role tanečníků se ujali [[Gerard Malanga]], [[Ingrid Superstar]], [[Mary Woronov]], [[Ronnie Cutrone]] a [[Eric Emerson]].<ref name="unterberger83" /> V&nbsp;témže měsíci skupina rovněž nahrávala materiál pro své první album v&nbsp;newyorském studiu [[Scepter Studios]].<ref name="unterberger84">Unterberger, s. 84</ref> Produkce se oficiálně ujal Warhol, ale moc času ve studiu nestrávil; roli producenta tedy za něj neoficiálně převzal [[Norman Dolph]].<ref name="unterberger88">Unterberger, s. 88</ref> Později odehráli další koncerty a opět začali nahrávat. Tentokrát v&nbsp;losnageleském studiu [[TTG Studios]], přičemž produkce se tentokrát ujal [[Tom Wilson (producent)|Tom Wilson]].<ref name="unterberger96">Unterberger, s. 96</ref> V&nbsp;červenci 1966 vyšel první singl The Velvet Underground; obsahoval skladby „[[All Tomorrow's Parties]]“ a „[[I'll Be Your Mirror]]“. Počátkem listopadu opět začali nahrávat, tentokrát v&nbsp;[[Mayfair Studios]] a producentem jim byl opět Wilson.<ref name="unterberger116">Unterberger, s. 116</ref> Právě zde nahráli poslední skladbu na své dlouho očekávané první album; skladba dostala název „[[Sunday Morning (píseň, The Velvet Underground)|Sunday Morning]]“ a původně ji měla nazpívat Nico, která na konečnou verzi však přispěla jen doprovodnými vokály.<ref name="unterberger116" /> V&nbsp;prosinci 1966 skupina vydala svůj druhý singl: na straně A&nbsp;byla skladba „Sunday Morning“ a na B‑straněstraně B „[[Femme Fatale (píseň)|Femme Fatale]]“.<ref name="unterberger120">Unterberger, s. 120</ref> V&nbsp;březnu 1967 vyšlo debutové album skupiny, pojmenované ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Nico zpívala hlavní vokály v&nbsp;písních „Femme Fatale“, „All Tomorrow's Parties“ a „I'll Be Your Mirror“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Riedel
| jméno = Jaroslav
Řádek 121:
}}</ref> Ještě přibližně v&nbsp;červnu 1967 ze skupiny Nico odešla a skupina se rozešla i&nbsp;s&nbsp;Warholem. Ve Warholově Factory se Nico stala novou „superstar“ a nahradila tak [[Edie Sedgwick]].
 
Hrála v&nbsp;celkem osmi Warholových nebo MorriseyovýchMorriseyho experimentálních filmech. V&nbsp;roce 1966 to byl přibližně třiapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo ni zahrál také Ari.<ref name="Witts196">Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě plátna, jeho délka se zkrátila na polovinu.<ref name="Witts197">Witts, s. 197</ref> V&nbsp;roce 1967 hrála ve filmu ''[[Four Stars (film)|****]]'' (nebo také ''Four Stars''). Celý film trval pětadvacet hodin a byl rozdělen do několika částí.<ref name="unterberger174">Unterberger, s. 174</ref> Jednou z&nbsp;jeho částí byl například i&nbsp;''Imitation of Christ'', který byl promítán i&nbsp;samostatně.<ref name="unterberger174" /> Ve stejném roce recitovala mimo záběr báseň ve filmu ''Sunset''.<ref name="unterberger175">Unterberger, s. 175</ref>
 
=== Sólová kariéra (1967−1970) ===