Programovací paradigma: Porovnání verzí

'''Programovací [[Paradigma|paradigma]]''' je základní [[Programování|programovací]] styl (na rozdíl od [[Metodologie vývoje softwaru|metodiky]], která představuje způsob vývoje konkrétních aplikací v [[Softwarové inženýrství|softwarovém inženýrství]]). Paradigmata se liší v pojmech a abstrakcích, které tvoří jednotlivé prvky programu (objekty, funkce, proměnné, omezení, aj.), a krocích, ze kterých se výpočet skládá (přiřazení, vyhodnocení, continuations (pokračování), datové toky, atd.).

V objektově orientovaném programování lze program vidět jako soubor navzájem propojených objektů, zatímco ve [[Funkcionální programování|funkcionálním programování]] je programem sled vyhodnocení bezstavových funkcí. V systémech s více procesory nalezne uplatnění [[Procesně orientované programování|procesně orientované programování]], v němž je aplikace množina souběžných procesů pracujících se sdílenými [[Datová struktura|datovými strukturami]].

Mnohá programovací paradigmata se vyznačují tím, že umožňují, či neumožňují některé specifické programovací techniky. Kupříkladu čistě funkcionální programování zakazuje používání [[Vedlejší účinek|vedlejších účinků]], zatímco [[Strukturované programování|strukturované programování]] znemožňuje používání příkazu [[Skok (informatika)|goto]]. I z tohoto důvodu jsou nová paradigmata oproti dřívějším často považována za dogmatická a příliš přísná. Znemožnění použití některých technik však může usnadnit pochopení programu, nebo [[automatické dokazování]] jeho správnosti.

Později byly vytvořeny [[Objektově orientované jazyky|objektově orientované jazyky]] ([[Simula]], [[Smalltalk]], [[Eiffel (programovací jazyk)|Eiffel]], [[Java (programovací jazyk)|Java]], apod.). V těchto jazycích jsou [[Data|data]] a metody sloužící k manipulaci s těmito daty uloženy v jednotkách zvaných [[Objekt (programování)|objekty]]. Jediný způsob, jakým lze k datům přistupovat, je přes metody objektu. Díky tomu lze změnit či optimalizovat vnitřní chování objektu, aniž by měnil kód, který s objektem pracuje. Objektově orientované programování je stále kritizováno věhlasnými programátory, jakými jsou např. [[Alexandr Stepanov]] a [[Richard Stallman]] z důvodu nižší efektivity oproti procedurálnímu paradigmatu. Nutnost existence metod v každém objektu je označována za [[Bloatware|bloat]], tedy plýtvání. Jako reakce na tuto kritiku byl vyvinut [[Polymorfismus (programování)|polymorfismus]].

Nezávisle na imperativním paradigmatu, založeném na procedurálních jazycích, byla vyvinuta [[Deklarativní programování|deklarativní programovací paradigmata]]. V deklarativních jazycích je počítači řečeno, co má vykonat, nikoli jak. Program je strukturován jako soubor vlastností, které má výsledek mít, ne jako procedura, jež má být vykonána. Počítač pracuje s databází, nebo souborem pravidel a pokouší se najít řešení které má všechny požadované vlastnosti. Příkladem deklarativního programování je jazyk čtvrté generace [[SQL]], [[Funkcionální programování|funkcionální]] a [[Logické jazyky|logické jazyky]].

[[Funkcionální programování]] je podmnožinou deklarativního. Programy psané s využitím tohoto paradigmatu jsou založeny na [[Funkce (programování)|funkcích]], blocích kódu s vlastnostmi [[Funkce (matematika)|matematických funkcí]]. Funkcionální jazyky neumožňují [[Přiřazení|změnit hodnotu]] proměnných, namísto toho se používá [[Rekurze|rekurze]].