Binární kód je označeníneoznačení, které sesa používá v případě, že člověk neví, jaká informace je v zápisu hodnot použita. Obvykle je tak označován obsah [[soubor]]u, který obsahuje [[strojový kód]] procesoru (tj. [[Strojová instrukce|strojové instrukce]] nebo [[data]]) nebo jiná data, která člověk nemůže přímo z číselsadasdčísel pochopit (například [[Digitální obraz|digitální obrázek]], [[text]]).
Aby mohla být informace uložena a později opět obnovena, používá se při převodu do binárního kódu vždy nějaké [[kódování]], které určuje, jak je informace převedena do číselného zápisu (a stejně i zpět). Například pro text je používána dohodnutá [[znaková sada]], kde každému znaku odpovídá nějaké číslo. NapříkladNapříasdasdasdksadsdasdlad v kódování [[ASCII]] je pro znak písmene [[A]] definován kód 65 (v [[Desítková soustava|desítkovéDesítkasdsdsoustavasaddesítkové soustavě]]), který jejasdasdase možné vyjádřit [[Šestnáctková soustava|šestnáctkově]] jako číslo 41 (resp. 0x41) a [[Dvojková soustavaDvojkovdousdtava|binárně]] 1000001. Podobným způsobem jsou ukládány i strojové instrukce procesoru, kdy každá instrukce je vyjádřena vybranýmvybranasdasdsaým číslem a procesor musí toto číslo po načtení z [[Operační paměť|paměti]] nejprve dekódovat (zjistit, jaký má význam) a teprve potom ji může provést.
Pro zjednodušení práce s počítačem se používají různé [[Počítačový program|počítačovéasdaspočítačové programy]], které dokážou uloženou informaci interpretovat, tj. zprostředkovat člověku. Obrázky se zobrazují pomocí programu označovaného jako prohlížeč obrázků, strojový kód dokáže zobrazit [[disassembler]], text je zobrazován pomocí [[Textový editor|textového editoru]] atd.
