Jefta a jeho dcera: Porovnání verzí

Po pohřbu Galáda, náčelníka a ''šófeta'' (soudce) stejnojmenného izraelitského kmene v městě [[Masfa|Masfě]] se mezi pozůstalými rozhoří boj o jeho funkce i majetek. V romtotomto boji proti sobě stojí Gadál, Jelek a Samgar, synové jeho právoplatné manželky Silpy na jedné straně, a Jefta, levoboček jeho ''beuly'' (vedlejší ženy) Levany, která pocházela z kmene Ammonitů, vyznavačů boha [[Milkom|Milkoma]], tedy protivníků [[Hospodin|Hospodinových]]. Třebaže žádný z Galádových právoplatných synů neměl o otcovy funkce zájem, tížila je skutečnost, že by mělyměli Jeftovi přenechat část majetku, zejména nemovitosti ve městě Mechanajim a velká stáda dobytka.

Přestože Silpa se svými syny nechtěla zpočátku Jeftu na Galádův pohřeb pozvat, vrchní kněz Abijam jí to rozmluvil. V předvečer pohřbu se celá rodina sešla, aby zahájila rozhovory o nastávajícím dělení moci a majetku. Jeftovi od začátku nahrávaly jeho mužnévrozené vůdcovské vlastnosti a sympatie lidu. Zbytek jeho rodiny stavěl proti němu na nejen na skutečnosti, že je bastard, ale také, že je synem ženy z kmene vyznávajícího jiného boha, stejně jako jeho manželka Ketura. Třebaže se Jefta cítípovažuje a prohlašuje za služebníka Hospodinova, v  osudném okamžiku mu během diskuze vypadnou z váčku pod opaskem amulety cizích božstev. Jefta se sice úspěšně obhájí a vymyslí lest, podle které je chtěl věnovat svému otci na poslední cestu do pohřební jeskyně. PřesVelekněz podporu liduAbijam však velekněz Abijam rozhodl, že chce-li se Jefta stát kmenovým vůdcem a soudcem Galádu a zároveň si ponechat majetek po otci, musí svou ženu vypuditzapudit.

Sebevědomý Jefta takovýto ponižující kompromis odmítá a s  početným doprovodem mechanajimského lidu, mezi kterým je i jeho věrný švagr Par, opouští Galád. Zbytek kmene se usídlí v nehostinné a pusté zemi [[Tob]]. Postupně se k nim přidávají další utečenci nazývaní ''holí lidé'', a tak nový kmen sílí a upevňuje si pozice v celé oblasti. Jeftova dcera Jáala je v novém prostředí šťastná, projevuje sklony ke zpěvu a hudbě a rychle tělesně i duševně dospívá. Stává se hluboce oddanou Hospodinovi. PostupněJednoho se však při pochůzce lesem zřítí do rokle, zraní si nohu a upadne do bezvědomí. Zachrání ji však mladý [[Amorejec]] jménem Maribáal, a tak mezi nimi vznikne hluboké přátelství. Jefta postupně dobývá sedm měst na východě patřících [[Babylonie| Babylónské říši]].

Tou dobou začínají Galád napadat a obléhat nepřátelské kmeny [[Ammonité|Ammonitů]] a [[Moábité|Moábitů]] ze západu v čele s králem Nachašem. Galádští vyšlou k Jeftovi posly se s žádostí o pomoc. Jefta pomoc přislíbí, ale před zahájením bojů uzavře se svými bratry smlouvu, podle které mu připadne funkce soudce a majetek po otci, pokud z hradeb města Masfy nebude vidět jediného Nachašova vojáka. Poté začne s  Nachašem vyjednávat na území rozbořeného města [[Elealeh|Elealehu]]. Nachaš nabízí mír výměnou za Jeftovu dceru Jáalu, s níž by rád oženil svého syna Meše a odvolává se na skutečnost, že Galádové, Ammonité a Moábité jsou všichni [[Židé|Hebrejci]]. Jefta si vyžádá čas na rozhodnutí do příštího jara. Část Galádských Jeftovi zazlívá, že netáhne do boje, na který se již těší, jiní jsou rádi, že zůstává mír, a mohoutak se staratmohou ověnovat hospodářství.

V mezidobí se Nachaš tajně spojí s [[Bázan|bázanským]] králem Abirem. Ještě než Jeftovi uplyne lhůta na rozhodnutí, přijdou za ním Nachašovi poslové a dožadují se odpovědi již uprostřed zimy. Jefta jim dává vyhýbavou odpověď a poslové předstírají, že je uspokojila a že se vrací zpět. Když zmizí vz dohledu, obrátí se na východ do BabylonuBabylónu, aby tam sjednali vojenské spojenectví proti Galádu a Jeftovi. Jeftovi se donese zpráva, že se z  východu blíží nepřátelské vojsko babylónského krále Marduka, které doprovází i královský vyslanec a zároveň synovec, princ Gudea. Když vojsko procházelototo prochází úzkou soutěskou, Jefta ji nechalnechává z obou krajůstran uzavřít, a snadno zvítězilzvítězí. Princ Gudea i se svou družinou se stalstává jeho zajatcem. Zajatci se stávají vítaným zpestřením jednotvárného života Jeftova kmene a Jáála obdivuje babylónské hudebníky, kteří jí věnují někeré ze svých hudebních nástrojů.

Později dorazí hlavní babylónské voje a dojde k velkým bojům, při nichž Jefta čelí mnohanásobné přesile. Ještě předtím však kněz Abijam vyjedná přes Jeftův silný odpor vojenskou podporu vůdce dalšího izraelitského kmene [[Efraim]] Tachana, kterému kdysi odmítli Galádští v nouzi vojenskou pomoc. Jefta je v boji se svým švagrem Parem a menší skupinou vojáků odříznut od zbytku svých bojovníků, bratrabratr Gádal padne a archa, kterou na poslední chvíli přinese družina nejmladšího bratra Samgara, padne do rukou nepřítele. Když už situace vypadá zcela beznadějně, Jefta si vyžádá od Hospodina pomoc a jako odměnu mu slíbí zápalnou oběť v podobě první osoby, která jej jako první po návratu přijde uvítatvyjde z jeho domu uvítat. Za okamžik se bojová situace jako zázrakem obrátí a Jeftovo vojsko dosáhne zcela zázračného vítězství. Když je po boji, dorazí na pomoc efraimské vojsko, Jefta je však vykáže ze svého území pod pohrůžkou napadení, k čemuž následně dojde. Když je po všem, Jefta si uvědomíuvědomuje hrůznost svého slibu Hospodinovi.

Aby se vyhnul tomu nejhoršímu, rozhodne se Jefta nevrátit do svého panství Mechanajim, ale zamíří napřed do Masfy. Jáala však předtím Mechanajim opustila, aby otce mohla uvítat jako první, což se při příjezdu do Masfy stalotaké stane. Od té doby se Jefta změniljako vyměněný a prožívá hluboká vnitřní muka a boje, zda má svůj slib splnit. Nakonec se svěří manželce Ketuře, které se mu tím zcela odcizí a přijde o ni, i Jáale, která svou oběť naopak bere jako obrovskouvelikou čest. Jeftův slib Hospodinovi se neutají a mezi lidem zavládne zároveň děs i úcta. Jefta se přestanepřestává starat o své úřady a po uplynutí předepsané doby svou oběť nakonec vykoná. SedmýmPo rokemsedmi veletech svéve funkci kmenového náčelníka nešťasten zemřeumírá, vědom si zbytečnostimarnosti své oběti.

V Knize soudců se o Jeftovi vyskytují celkem čtyři zmínky, které sestávají celkem z 27 vět a, pocházejí z různých období a na první pohled je kromě jména Jefta mnoho nespojuje. Na jejich základě Lion Feuchtwamner vystavěl svůj obdivuhodný příběh a zasadil jej do doby zhruba 1300 až 1000 před Kristem.