Zákony o svrchovanosti: Porovnání verzí

'''Zákony o svrchovanosti''' ([[angličtina|anglicky]] ''Acts of Supremacy'') jsou [[zákon (právo)|zákon]]y [[anglie|anglického]] [[parlament]]u, které stanovují, že „jedinou nejvyšší hlavou [[anglikánská církev|anglické církve]]“ (''Church of England'') je anglický [[panovník]], jemuž přísluší všechna „čest, hodnost, vznešenost, privilegia, autorita, imunita, prospěch a majetek odpovidajícíodpovídající jeho důstojnosti“. Na základě těchto zákonů je každý akt věrnosti [[řím]]skému [[biskup]]u, [[papež]]i, považován za [[vlastizrada|vlastizradu]].

Poprvé byl zákon o svrchovanosti vyhlášen roku [[1534]] za [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], který tím odtrhnul anglickou cirkevcírkev od [[katolická církev|katolické]], protože mu papež [[Klement VII.]] odmítl [[anulace|anulovat]] jeho [[manželství]] s [[Kateřina Aragonská|Kateřinou Aragonskou]]. Jeho dcera, královna [[Marie I. Tudorovna]], věrná katolické víře, tento zákon zrušila. Roku [[1559]] byl ovšem znovu uzákoněn za vlády královny [[Alžběta I.|Alžběty I.]]