'''''Tristan a Isolda''''' (''Tristan und Isolde'') je [[opera]], nebo také [[Gesamtkunstwerk|všeumělecké dílo]] od [[Richard_Wagner|Richarda Wagnera]]. Opera má tři jednání a je napsaná na [[námět]] německého libreta samotným skladatelem. [[Libreto]] vychází z románu [[Gottfried_von_Strassburg|Gottfrieda von Strassburga]] - ''Tristan'' (úprava středověké legendy [[Tristan_a_Isolda|''Tristan and Iseult'']]). Opera byla zkomponována v letech 1857-1859 a premiéry se dočkala v Mnichově[[Mnichov]]ě 10.6. 1865 pod taktovkou [[Hans_von_Bülow|Hanse von Bülowa]]. Podnětem ke vzniku opery byly city, které choval Wagner k [[Mathilde Wesendonck]], a také filosofie [[Schopenhauer|Arthura Schopenhauera]], se kterou ho seznámil jeho přítel [[Georg Herwegh]] roku 1854 - tehdy začal psát libreto.
O ''Tristanovi a Isoldě'' se často mluví jako o mezníku ve vývoji západní hudby a to díky pokrokovým a nečekaným [[Hudební harmonie|harmonickým]] spojím i užívání [[Hudební nástroj|nástrojů]]. Během celé opery Wagner pozoruhodně využívá barevného rozsahu orchestru[[orchestr]]u, harmonie i [[polyfonie]] a to s volností, jež u jeho předchozích děl lze nalézt jen vzácně. První [[akord]], tzv. tristanovský (F-H-Dis-Gis; leitmotiv Tristana), je významný svým odklonem od klasické harmonie, když je rozveden dále do dalšího disonantního akordu. V průběhu celé opery takto Wagner používá harmonických průtahů. Ty nejsou až do konce třetího [[dějství]] rozvedeny.
[[Tonalita]] opery měla obrovský dopad na západní [[Klasická hudba|klasickou hudbu]] (stejně tak v opeře [[Prsten Nibelungův|''Prsten Nibelungův'']]) a ovlivnila spoustu dalších skladatelů, např. [[Gustav_Mahler|Gustava Mahlera]], [[Richard_Strauss|Richarda Strausse]] nebo [[Karol_Szymanowski|Karla Szymanowského]]. Využití barev orchestru také později ovlivnilo i [[Filmová hudba|filmovou hudbu]].
