'''Antonio Labriola''' ([[2. červenec]] [[1843]], [[Cassino]] – [[12. únor]] [[1904]], [[Řím]]) byl [[Itálie|italský]] [[filozof]] a [[Marxismus|marxistický]] teoretik, učitel [[Antonio Gramsci|Antonia Gramsciho]]. Krom Marxe byl ovlivněn [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelem]] a učením [[Johann Friedrich Herbart|Johanna Friedricha Herbarta]]. Silně ovlivnil vývoj italského socialismu, přeložil mj. [[Komunistický manifest]] do [[Italština|italštiny]]. Nepodílel se ovšem příliš na politickém životě, marxismem se zabýval spíše akademicky. Známé je jeho označení marxismu jako "filozofie praxis", k čemuž se pak přihlásil i Gramsci. Byl učitelem též [[Liberalismus|liberálního]] myslitele a politika [[Benedetto Croce|Benedetto Croceho]]. Byl přítelem [[Friedrich Engels|Friedricha Engelse]], intenzivně korespondoval s [[Georges Sorel|Georgesem Sorelem]] (jeho kniha ''Discorrendo di socialismo e filosofia'' jsou vlastně dopisy Sorelovi), známá je jeho polemika o marxismu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomášem Garriguem Masarykem]] kolem roku [[1889]].
